"Dělej všechno tak, aby ses nemusel stydět," to byla rada maminky muže, který zasvětil život gymnastice a úspěšně v ní reprezentoval Československo na třech olympijských hrách. 

Zděněk Růžička se toho držel celý život, i když mu maminka zemřela už ve 13 letech na otravu houbami. 

A také přesto, že mu měnící se státní režimy neustále házely klacky pod nohy. 

Od čtyř let chodil do Sokola, do organizace, která pěstovala v dětech a mládeži radost z pohybu a utužovala vlasteneckého ducha. Jenže také organizace, která byla trnem v oku nacistickým agresorům, kteří v roce 1941 všechny jednoty rozehnali.

Růžičku to ale nezastavilo. Coby 17letý mladík si s kamarády vybudoval tajnou tělocvičnu v prostorách staré strojovny v otcově cihelně. 

"Dalo to spoustu práce, protože všechny základy pod stroji jsme museli vytlačit heverem. Ale nakonec jsme tam měli v patřičné výšce kruhy, venku hrazdu a koupili jsme si koně našíř. Vydrželi jsme takhle cvičit s trenérem Milošem Chytilem až do osvobození," vyprávěl v nahrávce pro Paměť národa. 

Krutost nacistů poznal i zblízka. Jeho rodina byla zapojená do odboje. Bratrance Hynka zastřelili Němci během stanného práva, další bratranec Jaromír zase strávil čtyř roky v koncentračních táborech. Sám Růžička byl po škole nasazený do práce pro válečnou výrobu.

Po drsném válečném období přišly vrcholy Růžičkovy sportovní kariéry. Na olympijských hrách v Londýně 1948 získal dvě bronzové medaile na prostných a na kruzích.

Účastnil se sportovního svátku na hrách v Helsinkách 1952 i o čtyři roky později v Melbourne. Incident při návratu z poslední olympiády předznamenal i konec jeho kariéry.

"Měli jsme letět domů letadlem, ale v Maďarsku vypuklo před olympiádou protikomunistické povstání. Když olympiáda skončila, udělala naše výprava dobrý skutek a nechala letadlo Maďarům. Sportovci přemluvili pilota, aby přistál ve Vídni a kdo chtěl, tak tam mohl zůstat," vzpomínal Růžička.

Československá výprava tedy cestovala z her sovětskou lodí. V Austrálii tehdy přebývala řada emigrantů, se kterými měla reprezentace zákaz se stýkat, gymnasta z Ivančic ale toto nařízení příliš nerespektoval.

"Svolali nás v noci ráz naráz a museli jsme nastupovat na palubu, čeští emigranti nám ale stejně na rozloučenou přivezli dárky - čokoládu, cigarety, látky. Z lodi se nesmělo, hlídal ji nějaký Rus," líčil klíčový moment Růžička.

"Řekl jsem si: Jsem tady nejstarší, Rusa jsem odstrčil a utekl z lodi k emigrantům. Zpátky jsem šel celý obtěžkaný dárky, Rus se v nich chtěl vrtat, ale nenechal jsem ho a všechno jsem rozdal," dodal.

Předání balíku s dárky mělo dohru hned příští rok. Růžička chtěl s reprezentací odjet na závody do Francie, celá výprava se dostavila na nádraží, kde dostala do ruky pasy, až na dvojnásobného olympijského medailistu. Hněv komunistů vyústil v zákaz vycestování.

Růžička tak v 32 letech ukončil závodní kariéru a přesedlal na trenéřinu. Vedl brněnské gymnastické oddíly a po revoluci se stal starostou Sokola Brno, který po pádu režimu pomáhal obnovovat.

Zemřel 18. dubna 2021 ve věku úctyhodných 96 let.