Pretty Yende je zosobněním moderní operní divy - a to nejen díky své spolupráci s módním domem Dior či Světovou zdravotnickou organizací (WHO). V Praze už vystoupila několikrát a má zde, stejně jako v dalších světových metropolích, fanouškovskou základnu. Poslední srpnový večer znovu zavítá do pražského Obecního domu, aby tu zazářila jako hlavní hvězda narozeninového galakoncertu agentury Nachtigall Artist.

Jak se těšíte zpět do Prahy?

Prahu jsem si zamilovala už z toho důvodu, že jsem zde coby začínající hvězda měla svůj vůbec první velký koncert se symfonickým orchestrem. To bylo v lednu 2014. Od té doby jdu svou osobitou cestou, na níž se snažím skloubit operní umění s životním posláním. Na začátku kariéry jsem si vytvořila svůj hashtag  #prettyjourney a ten mě provází dodnes. Jsem nesmírně vděčná, že mě "pretty journey" přivádí do Prahy už po páté.

Pokud si dobře pamatuju, byl to pro vás takový křest ohněm…

No jasně! Nebyl to jenom můj první velký koncert, ale navíc ho natáčela televize a od té doby se několikrát vysílal po celém světě. To je pro každého zpěváka pořádná zátěž - a pro začátečníka dvojnásobná.

Začátky pro vás opravdu nebyly jednoduché. Vzpomeňme třeba na vaše první vystoupení v Metropolitní opeře…

… kdy jsem hned při prvním kroku na jeviště zakopla a místo velkolepého entrée jsem se natáhla jak široká, tak dlouhá. A to přímo v Met, navíc před Juanem Diegem Flórezem! Ale zvedla jsem se, začala zpívat a jelo se dál. I o tom je ta moje pretty journey.

Jste první operní pěvkyní v historii, která se stala globální ambasadorkou značky Dior. Ostatně už od samého začátku vaší kariéry byly haute couture, šperky a design pevně spjaty s vaší uměleckou identitou. Spojení se světem módy u vás ale není projevem marnivosti nebo povrchního pozlátka. Co za tím stojí?

Od chvíle, kdy jsem poprvé objevila operu, jsem pochopila, že to není jen o hlase. Počátek mého "zvuku" je v mé přítomnosti, v tom, jaký udělám první dojem, když vstoupím na pódium. Navíc věřím, že hlas musí být obalen osobností. Proto jsem se na úplných začátcích radila s mámou, jaké si mám vzít šaty, jaká se hodí barva k dané příležitosti. Chci, aby se moji posluchači cítili jako v rodinném kruhu, aniž by to ubralo na významu mého umění. 

Takže k módě vás přivedla maminka?

Byla to spíš taková souhra okolností, které do sebe logicky zapadaly. Už na škole jsem třeba přišla na to, že se mi lépe zpívá na velmi vysokých podpatcích. Prostě tak cítím větší oporu. A tak jsem se rozhodla, že když už vysoké podpatky, tak i krásné boty. Už před pětadvaceti lety, když jsem sledovala módní přehlídky, jsem si říkala, že opera a móda by měly kráčet ruku v ruce. Je to ale také o umění správně si vybrat pozvání ke spolupráci.

Maison Dior byla to správná volba? 

S Diorem to fungovalo dokonale, bez toho, aby mě to svazovalo nebo přebíjelo. Nepotrpím si na okázalost a velice mi záleží na autenticitě. Díky tomu byl Dior perfektní volbou, na rozdíl od jiných možností, které se nabízely. Jsem za to velmi vděčná.

V čem tkví největší výhoda té spolupráce?

Každá zpěvačka, ale i zpěvák se před každým koncertem zamýšlejí, co si vzít na sebe, jaký signál tím dají publiku. Díky Dioru na to nemusím myslet - mohu se plně soustředit na to, že předávám svůj dar. Dior sám přichází s róbami pro různé příležitosti a samozřejmě je spolu konzultujeme. V neposlední řadě je to zábava - jsem přece žena a je pro mě radost nechat se oblékat. 

Co ještě znamená být Dior ambasadorkou? Má to třeba nějakou osobní rovinu?

Velmi silně vnímám své poselství ambasadorky coby dívka z malé vesnice v Jižní Africe. Věřím, že svým příběhem dávám inspiraci ostatním. Dlouhodobě se ve své nadaci věnuji dětem, snažím se podporovat jejich hudební nadání. Ale nejen to, jde mi především o to, aby kvalitně trávily svůj volný čas a věřily v sebe. Chtěla bych být motivací a inspirací pro mnoho žen na světě.

Mimo nadace zahrnuje vaše filantropická činnost i spolupráci s WHO. Jaké poselství se snažíte šířit, když zrovna nestojíte na jevišti?

Činí mi radost, že mám možnost mluvit o tématech spojených s duševní pohodou a celkovým zdravím. Svou oficiální misi u WHO budu brzy oznamovat, ale můžu prozradit, že se bude týkat psychické odolnosti a zlepšování kvality života. Málokdo si uvědomuje, jak náročné je povolání umělce a jak nesnadné je o některých věcech s tím spojených otevřeně hovořit. Mým cílem je pomáhat a motivovat lidi, aby se nebáli mluvit o svých problémech a pečovali o sebe.

Pojďme se chvíli věnovat vaší kariéře. V minulé sezoně jste zazářila v barokní opeře Georga Friedricha Händela, přičemž sopranistky ve Vašem věku se spíše poohlížejí po Verdim, Puccinim nebo Straussovi čili tzv. velké opeře. Není to pro vás krok zpět?

Měla jsem opravdu štěstí, že jsem mohla budovat svůj hlas s velkou flexibilitou, což mi otevřelo cestu k velmi různorodému repertoáru. Nikdy jsem si nedovolila omezovat se na jeden styl nebo období, protože věřím, že rozmanitost hudby mě nejen obohacuje, ale také pomáhá udržovat můj hlas zdravý a živý. Nejčistší forma belcanta, kterou zpívám nejčastěji, má kořeny v Händelovi - jeho hudba pro mě představuje technicky náročný a zároveň krásný základ, na kterém stavím.

Předpokládám, že při vaší vytíženosti bylo toto angažmá dohodnuto už několik let před svou realizací. Neměla jste obavy, že se váš hlas do té doby změní?

Mnohá z mých angažmá jsou opravdu plánována dlouho dopředu, což mi dává prostor se na ně pečlivě připravit. V případě Händelovy opery Semele, o které je řeč a kterou jsem zpívala v Théatre des Champs-Élysées a v Královské opeře v Covent Garden, mezi nabídkou a realizací uplynuly čtyři roky. Za takovou dobu se hlas může vyvinout různým směrem. Díky svému vzdělání jsem ale byla schopná tento repertoár zpívat s radostí a lehkostí, aniž bych si přetěžovala hlasivky. Navíc jsem ho technicky zvládla skloubit se současnými rolemi, které zpívám. Věřím, že právě tato kombinace různých stylů a období napomáhá mému hlasovému rozvoji a přirozenému směřování mého hlasu.

Proč podle vás zažívá barokní opera v dnešní době takový boom?

Myslím, že barokní opera si ho plně zaslouží. Je to vlastně "počátek počátků" - základ, ze kterého vychází tolik pozdější hudby. A nejen klasické! Svým charakterem se zásadně liší od jakéhokoli jiného repertoáru. Pro mnoho posluchačů je právě tato odlišnost nesmírně osvěžující; barokní hudba působí v porovnání s romantickým či moderním repertoárem jinak, často živěji a bezprostředněji. Přináší jim něco nového a vzrušujícího, a právě proto si myslím, že její popularita stále roste.

Tento rok jste na sebe upozornila i tím, že jste zpívala při znovuotevření katedrály Notre-Dame. Dokázala byste ten zážitek k něčemu přirovnat?

Bylo to naprosto úžasné - cítila jsem se nesmírně poctěná, že jsem mohla být součástí něčeho tak jedinečného a zároveň spojujícího. Tuto poctu jsem přijala s ohromnou pokorou. Mělo to pro mě dvojnásobný význam, protože právě Paříž je spjata s mým hudebním vývojem a vystupuji tam velmi často, téměř bych řekla, že je to moje druhá hudební domovina. Tím, že mě přizvali k této ohromné události mě de facto pozvali do rodinného kruhu - do místa, kde jsem se cítila vítaná a kde jsem se mohla podělit o hudbu s lidmi, kteří jsou mi v mnohém blízcí.

Po vašem koncertě v Praze budete zpívat roli Leïly v Bizetově opeře Lovci perel ve Florencii. Můžete nám o této opeře - která se u nás hraje bohužel jen zřídka - říct něco víc?

Tuto roli jsem zpívala už v newyorské Metropolitní opeře a teď se k ní ráda vrátím, o to raději, že s ní budu ve Florencii debutovat. Miluji tuto operu od prvních až do posledních taktů zejména pro její plnost a vývoj. Bizet psal pro sopranistky velmi melodicky, bohatě, jeho hudba dovoluje hlasu rozkvést v tom nejkrásnějším romantickém výrazu. Ve francouzském repertoáru mám pocit, že se pohybuji v nekonečném oceánu hudby, a zpívat ho mě nesmírně baví.

Ještě se zastavím u jiné role. Nedávno jste debutovala v roli Leonory z Verdiho Trubadúra na Tiroler Festspiele…

Byl to naprosto skvělý způsob, jak začít novou etapu v mém uměleckém vývoji. Leonora je nádherná a zároveň náročná role - protože v sobě obsahuje vše, co má bel canto, a ještě trochu víc. Měla jsem pocit, jako bych zpívala "juicy belcanto", pokud to tak mohu říct. Jsem ráda, že jsem měla možnost si ji nejprve vyzkoušet v koncertní podobě, kdy se mohu naprosto soustředit na hudbu, a už se těším, až ji příští rok zazpívám v Monte Carlu.

A co nějaké role z českého repertoáru?

Upřímně řečeno, zatím mi nepřišla žádná nabídka. Teď když rozšiřuji svůj repertoár o role z velké opery, bych se nebránila Rusalce. Přece jen její árii o měsíčku jsem zpívala mnohokrát. Všechno ostatně záleží na mém hlasu, kam mě povede, jak to rozhodne…

Co soudobá hudba? Napsal vám nějaký skladatel něco přímo na míru?

Bohužel ne, na to stále ještě čekám. 

Třeba se k tomu odváží nějaký český skladatel. 

To by bylo báječné!

Jaká opera by si podle vás dnes zasloužila znovuobjevení?

Všechny! Všechny zapomenuté opery by měly spatřit světlo světa. Potřebujeme, aby se na scénu dostala díla co největšího počtu autorů. Každý z nich přináší jiný pohled, jinou barvu a jinou zkušenost - a právě ta rozmanitost je pro operu živá a nezastupitelná.

Kdybyste si mohla pozvat na sklenku vína jednu postavu z operní literatury, kdo by to byl a jaké víno byste jí nabídla?

Pozvala bych Violettu - hrdinku Verdiho Traviaty. Ze všech postav byla vždy mou vysněnou rolí a cítila jsem s ní silné spojení, obdivovala jsem její moudrost. Určitě bych jí nalila jihoafrické víno, které považuji za nejlepší na světě, speciálně pro ni bych vybrala nějaký báječný Pinot Noir.