Rodačka z Brna připomněla, že kromě padesátky zároveň slaví i pětatřicet let své hudební dráhy - ve svých prvních kapelách začala vystupovat už jako teenagerka, prošla mimo jiné i ve své době kultovní skupinou Laura a její tygři. Poté následovalo několik dalších různorodých profesních období a dá se říct, že až teprve v posledních deseti letech se její pozice na scéně ustálila.

Tančit by padesátníci ještě mohli

Úvod večera přítomné překvapil: ještě než se interpretka objevila na pódiu, ve videu promítaném na obrazovce se ptala skupinky dětí, jak vnímají padesátiletého člověka. A tento netradiční začátek se nesmírně povedl, protože diváci během několika minut, kdy měli slovo nejmenší, doslova řvali smíchy.

Podle sympaticky bezprostředních názorů školou povinných je osoba v tomto věku "už trochu unavenější, leze na ni stáří". Zatímco padesátiletou ženu si představují oblečenou v růžových šatech a s velkými korály kolem krku, muž s pěti křížky "už je takovej nóbl, se šedivo-černými vousy, chodí v černých kalhotách a bílé košili a s hůlkou." A co se pohybu týče, trošku sportovat by padesátníci ještě mohli a tanec by prý také asi šel.

Nová svým následným příchodem tyto představy rychle vyvrátila - zářila totiž energií a mladistvou jiskrou. Setlist otevřela dvěma písněmi z oceňovaného alba Čtyřicítka z roku 2016, na kterém zpívala výhradně texty Michala Horáčka psané na míru pro ni.

Úvodní písnička Postrádám jako by na zmíněné video s malými respondenty trochu navazovala, protože patří v jejím repertoáru k těm nejnostalgičtějším a obrací se k čistotě a naivitě dětství a raného mládí. "To, co postrádám, nejsou lahve vína z vinic Cotes du Rhone ani limuzína. To, co postrádám, víc každým dalším rokem, je můj plyšovej medvěd s jedním okem," zpívala v ní.

V titulní skladbě zmíněné Čtyřicítky si zase protagonistka šikovně upravila slova pro novou dekádu: "Táhne mi na čtrnáct, kdo řekl čtyřicet… vlastně padesát." Oba tyto kousky definují, kam ji její hudební cesta prozatím dovedla - ke zpěvu vyzrálých písní se silnými texty, které život nemalují na růžovo a s nadhledem, bez patosu poukazují na vše hezké i těžké, co k němu patří.

Sama Nová nemá moc ráda označení šansoniérka, byť její pěvecký prožitek a táhlé melodie hrané klavíristou Petrem Maláskem a kapelou by mohly k této škatulce svádět. Navzdory emotivnímu vyznění ale zůstává její interpretace velmi civilní, až na výjimky (např. v podobě kabaretní skladby Z deště pod okap) se obejde bez teatrálností. Zkrátka klade slůvko za slůvkem a každému dokáže vtisknout, co si žádá - někdy šeptá, jindy nechá svůj hlas rozeznít naplno, právě jako v závěrečném vygradování Čtyřicítky.

Deska se povedla, dítě taky

Vracela se ale i ke svým prvním sólovým počinům, ze kterých už v posledních letech na koncertech moc nečerpá. Z debutu Nová deska, který jí svého času produkoval Michal Dvořák, zazněla Ponorná řeka jako "nejtanečnější věc, co dneska zahrajeme". Zpěvačka mluvila o tom, jak si před nahráváním své prvotiny myslela, že když podepsala smlouvu s velkým vydavatelstvím na čtyři alba, má vystaráno.

Pěveckou činnost však na čas přerušila, protože se vdala a stala se matkou. Po několika letech si myslela, že je její kariéra v troskách, a začala panikařit, že musí okamžitě natočit desku. "Deska se povedla, dítě taky, manželství se rozpadlo, ale ničeho nelituju," komentovala to bez přikrášlování a zařadila song Kočky z druhé studiovky Psí hodina.

Vzpomínala také na společné projekty s Michalem Horáčkem, z nichž hned první "půlpíseň" - Jak ten chlap se na mě dívá nazpívaná s Naďou Válovou - se stala hitem a ve své době často hrála v rádiích. Chybět nemohla ani lehce nahořklá trvalka Staré rány z alba Český kalendář, která dodnes patří k těm nejpůsobivějším skladbám, jaké nahrála.

Duet s Kollerem i vzpomínka na tátu

Jako hosta si Nová přizvala Davida Kollera, s nímž se seznámila na Bratislavské lyře už ve svých úplných začátcích v roce 1990 a kterému později otextovala skladbu Teď a tady, podle níž zpěvák pojmenoval celé své album. Ocenila nejen jeho hudební, ale i lidské kvality: "Je to jeden z mála lidí, o kterých si myslím, že kdybych zavolala, že potřebuju s něčím pomoci, neváhali by ani sekundu."

Kollerovi přenechala scénu na jednu píseň a sama se mezitím převlékla ze šatů do kalhotového kostýmu. Společně pak oba hudebníci zazpívali hit Gypsy Love, čímž se postarali o jeden z nejsilnějších okamžiků vystoupení.

Prostor samozřejmě dostala i aktuální tvorba - skladby ze zatím poslední studiovky Dopisy, která vyšla v roce 2020 do začínající koronavirové pandemie, inspirovala skutečná psaní, která umělkyni posílali fanoušci.

Pomyslnou vlajkovou lodí tohoto období se stala píseň Adresa: nebe, která vyšla jako první singl symbolicky na Dušičky. Nová ji tentokrát oproti jiným songům nikterak nekomentovala, z jejího interpretačního zanícení a citu se však dalo vytušit, že po loňské ztrátě otce pro ni získala mnohem osobnější rovinu: "Chybíš mi pořád, vzpomínám, jak jsi hrál s námi člověče, a za pár vteřin jsi z nuly na sto zvedl náladu v podvečer."

Dvouhodinový koncert díky povedenému výběru skladeb a přiměřeně sdělnému i sympaticky lidskému mluvenému projevu utekl nesmírně rychle a příjemně. Zpěvačka dodala, že Padedé samozřejmě nesymbolizuje pouze její aktuální věk, ale odkazuje i k francouzskému tanci pas de deux. Název, který prý vymyslel kytarista a její stálý spolupracovník Pepa Štěpánek, zvolila trefně, protože večer rekapituloval, jak dosud protančila nejen svou hudební dráhou, ale i životem.

Na své připravované páté sólové album nalákala písní Podzimní, ke které natočila klip fotografka Alžběta Jungrová. Jedná se o zhudebněnou báseň Václava Hraběte, které dal písňový tvar producent Petr Ostrouchov. A podle ní to vypadá, že se posluchači jejích niterných výpovědí mají opět na co těšit.

Po přídavku v podobě "čtyřicítkových", velmi křehkých a procítěně zazpívaných skladeb Poslední noc a Pater Noster se divákům z pohodlných sedaček Divadla ABC ani nechtělo zvedat. Nádherný večer.