Odmala věděl, že chce hrát fotbal. Od pěti let si šel tvrdě za svým snem. Dřel na hřišti. Dětství i dospívání obětoval fotbalu, vidině velké kariéry. Diskotéky ho minuly, znal jen tréninky a zápasy. Na střední školu chodil, ale obchodní akademii prolezl celkem bez učení. Další studium ho nezajímalo. Chtěl vyhrávat tituly.

Jeho umanutost a oddanost fotbalu se vyplatila. S Viktorií Plzeň vyhrál dva ligové tituly (sezony 2014/15 a 2015/16), s Jabloncem pohár (2013), v osmi zápasech nastoupil za reprezentaci, fotbal si zahrál v Turecku i Rusku.

"Říkal jsem si, že budu hrát dlouho. Vydělám si tolik peněz, abych nemusel v životě už nic dělat. Žil jsem ve fotbalové bublině, kde nic nemusíte řešit. Dostával jsem hodně peněz a vše za mě udělal klub. Neměl jsem povědomí, jak to chodí v normálním životě," rozpovídal se bývalý sportovec Ondřej Vaněk v podcastu (ne!)ZÁVISLÁ.

Vedl blyštivý život fotbalového hrdiny, připadal si nepřemožitelný, jeho ego rostlo do obrovských výšin. Obletovaly ho dívky, utrácel za ten nejdražší alkohol. Dokonce se nebál ani kokainu. Jeho jméno se kvůli tomu dostalo i před soud, protože byl policejních odposleších, když si u svého kamaráda a také dealera objednával "kokeš". Vše mu procházelo.

"Byl jsem blbec, frajírek, ale ta fotbalová komunita je jiná," vysvětluje. Vydělal dost peněz, ale také jich hodně utratil. Pak přišel strmý pád.

Zdraví ten sportovní nápor nevydrželo

Kolena, achilovka, třísla, rameno. První operaci kolene zažil v osmnácti, teď jich napočítal dvanáct. V pětatřiceti je rád, že chodí. Deziluzi z rychlého konce kariéry ještě prohloubilo, jak to chodilo ve Zbrojovce Brno, mateřském klubu, kam se za zahraničních štací vrátil. "Skončil jsem a černo," vypráví nyní bez příkras.

"Myslel jsem si, že mi fotbal chybět nebude. Nejdřív jsem si říkal, že je skvělé, že nemusím hrát a trénovat. Nalhával jsem si plno věcí, abych se s tím vnitřně popral. Přitom mi to strašně vadilo. Celý život jsem dělal jednu věc, nic jiného mě nezajímalo, dával jsem tomu všechno. Ale bylo to na úkor toho, že jsem pak nic jiného neuměl," mluví otevřeně o nejtěžších chvílích svého života.

Nevěděl, co se sebou. Co se životem. Připadal si zbytečný. Netušil, jako cestou se vydat. Říkal si, že je ztracený a jestli to další bytí má cenu.

"Chápu to, jak říkal Tomáš Řepka, že konec kariéry je jako polosmrt. Ztotožňuji se s tím. Předtím jsem si to nedokázal představit, co to povídá. Já jsem nic neuměl, o nic jiného jsem se nezajímal. Nakonec jsem skočil do podnikání, které mi nic neříkalo," povídal dál.

Jenže jak už se stalo mnoha sportovcům před ním, místo výdělku prodělal dost peněz. Zřídil si automyčku, přitom tomu vůbec nerozuměl. Líbila se mu luxusní auta, ale to bylo veškeré jeho ponětí o vozidlech.

Expartnerka mu ukázala cestu

Dlouho se topil ve své psychice. Chodil z večírku na večírek. Nechtěl být ani chvíli sám. Měl i černé myšlenky, ale nakonec ho bývalá přítelkyně přiměla, aby se nad sebou zamyslel. Pojmenovala jeho problémy a pomohla mu najít terapeuta. Nechtěl skončit jako jeho kamarád, fotbalista František Rajtoral, který se oběsil.

"Jsem jí za to vděčný. Absolvovala se mnou mé nejhorší období života. Nasměrovala mě na správnou cestu. Vyhledal jsem psychologa, se kterým jsem rozebíral různé věci. I nadále jsem se zajímal o hlavu a o to, jak funguje," přiznává.

Léčba psychedeliky 

Terapie jsou podle něj fajn, ale jemu to stále nestačilo. Cítil, že se ke svému restartu potřebuje silnější podnět. Něco, co projede jeho celým tělem a mozek se přenastaví. Čím dál víc ho lákala léčba psychedeliky. O té se začíná hodně mluvit i v českých odborných kruzích.

"Přišlo to ke mně samo. Dostal jsem se do komunity lidí, kteří se o to zajímají. Probíral jsem to i s psychologem, kterému jsem říkal, že bych chtěl podstoupit jednu tu terapii psychedeliky. Ptal se mě, jestli nemáme v rodině těžké psychické choroby, jako třeba schizofrenii. Když jsem mu řekl, že ne, souhlasil, ať do toho jdu," dodal bývalý fotbalista.

Na samotný proces se připravoval tři týdny. Věděl, co ho omezuje, co potřebuje změnit. Podle svých slov byl uvězněný ve dvacetiletém klukovi. S terapeuty probíral celý jeho život. Když cítili, že je na to nachystaný, šel do toho s absolutní pokorou.

"Dostal jsem dávku LSD. Celý průběh trval dvanáct hodin. Byl to totální výplach ega. Do puntíku to splnilo vše, co jsem od toho chtěl. Od té doby jsem jak vyměněný, říkám tomu znovuzrození. Dostal jsem se do své hlavy. Věděl jsem, že mě hodně omezuje mé okolí. Měl jsem vidiny lidí, kteří mě stahovali, pak naopak tam byli lidé, kteří to se mnou mysleli dobře," mluvil o obrovském zážitku pomocí halucinogenů.

Vedle něj stále seděl terapeut, který ho chvílemi i držel za ruku, aby věděl, že je v bezpečí. Aby se nedostal do žádného schizoidního stavu. Dokonce se stalo, že i pár hodin prostě brečel. Měl pod sebou kaluže slz a nemohl to zastavit. 

Od té doby je prý jako vyměněný. Velkou změnu u něj zaznamenala i vlastní máma, která nevěřila vlastním očím. Se synem mohla vést debaty na vážná témata, která dřív nebyla možná. 

Nastartovalo ho to natolik, že se rozhodl vytvořit systém, který bude pomáhat ještě hrajícím hráčům, aby se uměli připravit i na konec kariéry. Aby neskočili do hlubin vzduchoprázdna jako on, ale aby věděli, že v tom nejsou sami. Bude s nimi dělat záložní plány, kam se vydají, až kopačky pověsí na hřebík. Bude se to jmenovat Sportovec 2.0.

Léčba psychedeliky je na vzestupu

Tam, kde selhává klasická léčba nebo nezabírají antidepresiva, se lidé uchylují k alternativním cestám, jak si pomoct k psychické pohodě. Jedním z nich je i léčba ketaminem, kterou propaguje třeba miliardář Elon Musk. V Česku se to dostává do popředí až teď. 

"Psychedelika zažívají novodobý boom. Není to úplně pro každého, ale pokud v tom vidí pacient cestu, proč to nezkusit. Je k tomu ale potřeba odborník. Určitě to nezkoušet sami. Může to být cesta k léčbě psychických nemocí, které jsou už rezistentní k zavedené léčbě. O léčbě pomocí LSD ale slyším poprvé," řekla Aktuálně.cz psycholožka Marcela Šupíková.