To je co říct! Na jejím kontě jsou totiž dva z nejslavnějších hitů amerického popu 21. století. Wrecking Ball byl trhákem roku 2013. Říká se o něm, že je to nejspíš nejparodovanější písnička posledních let - klip s vysloužilým americkým pornohercem Ronem Jeremym dosáhl na YouTube velké sledovanosti a koneckonců i verze Adama Mišíka z televizního pořadu Tvoje tvář má známý hlas měla velký divácký ohlas. Dva roky stará píseň Flowers, v níž vynikne její "zakouřený" hlas, se dodnes hraje v nejvyšších rozhlasových rotacích. Something Beautiful má tedy co překonávat.

Pop ano, ale trochu jinak   

Jedna z nejzajímavějších otázek, kterou vyvolávalo nedávné pražské vystoupení Billie Eilish, zněla: Co bude zpěvačka dělat, až její fanynky odrostou? Dokáže stárnout spolu s nimi? Stejný problém řešila v roce 2010 i Miley Cyrus. Dcera slavného countryového zpěváka Billyho Ray Cyruse proslula po celém světě jako teenagerská hvězda Hannah Montana, a když skončila čtvrtá řada jejího seriálu, byla už značně přerostlá a musela si najít novou, dospělejší polohu. Hodně jí při tom pomohl návrat k původnímu jménu, čímž se výrazně oddělila od svého dětského já. Důležitou roli ale sehrála dospělá barva jejího hlasu a změna témat písní.

Something Beautiful není úplně nejveselejší taneční záležitostí. Reaguje na ponurou atmosféru naší doby - na neradostnou náladu sociální netolerance, zcizení a pocity zmaru. Nepřichází s plakátovými hesly, ale jak sama kdesi prohlásila, ve svých písních hledá světlo na konci tunelu nebo klidné místo uprostřed bouře. "Pojďme předstírat, že není konec světa, i když obloha padá," zpívá v nejchytlavějším disko hitu alba End Of The World.   

V rámci svého obrazu krize současného světa je Miley Cyrus ochotna jít do mírných experimentů. Ne nadarmo se o ní říká, že dokáže na špičkové úrovni zpívat kterýkoli hudební žánr. A má nepochybně kolem sebe řadu kreativních spolupracovníků, kteří vědí, kam až zajít, aby nezabloudila v osidlech "opravdového umění" a zůstala stále ještě hvězdou spotřebního popu.

Nová deska ruku v ruce se stejnojmenným filmem

Kdybychom nevěděli, že deska je základem pro stejnojmenný film, jenž má právě v těchto dnech světovou premiéru, měli bychom pocit, že tentokrát to s experimentálními výboji trochu přehnala. Album taneční hudby má elektronickou předehru a dvě instrumentální mezihry, které narušují běžnou představu o konzumní pop music, ale zato ve filmu mají určitě svou roli.

Asi největší bombu přináší titulní skladba. Až do poloviny písně jde o úhlednou soulovou baladu, ale pak přichází zlom a s ním psychedelická druhá půlka, která připomíná prog rock anglické kapely King Crimson ze sedmdesátých let. Podobné, většinou zvláštně snivé, někdy až plovoucí pasáže s elektronicky upravenými vokály, jakoby vmontované do skladeb, kam možná ani nepatří, najdeme i v dalších skladbách. Golden Burning Sun nebo Pretend You're God jsou toho nejlepšími příklady.

Pokud vzniká dojem, že na podobné zlomy se nedá tancovat, žádný problém. Od toho tu jsou různé remixy, o které si jednotlivé písně přímo říkají. Z alba Something Beautiful se tak stává deska, která jde zároveň dvěma cestami - jako klasická popová záležitost a zároveň dílko zkoušející definovat pozvolna se rodící žánr, kterému se prozatím říká progresivní pop.