Kategorie zpráv

Ponižování, zesměšňování či vydírání. Psychický teror je také forma domácího násilí

Ponižování, zesměšňování či vydírání. Psychický teror je také forma domácího násilí; Zdroj foto: Profimedia.cz

Až pětina Češek a Čechů na vlastní kůži zažilo či zažívá domácí násilí. To má mnoho podob, nemusí jít "jen" o facky a kopance, ale někteří manipulátoři jdou na zničení vaší duše přes psychický teror. Chtějí vás zlomit tím, že si z vás neustále utahují, neděláte podle nich nic dobře, nevypadáte podle nich dobře, vysmívají se vám. I ze sebevědomé ženy či muže dokáže takové chování udělat za relativně krátkou dobu trosku.

Bohužel to je těžko rozpoznatelné. Nikdo nevidí modřiny, rozbitý nos či ruce a nohy. Náznaky toho, že je doma něco v nepořádku. Proto okolí dost často nedokáže zasáhnout. Manipulátor je na veřejnosti velmi milý, chápavý a charismatický. Jak se ale zavřou dveře, nastanou výčitky, urážky a citové vydírání.

"Oběti si právě kvůli tomu, že nejsou vidět žádné stopy, tak se stydí vůbec říct, že by zažívali domácí násilí. Přijdou si trapně na to jen vůbec pomyslet, když nemají žádné modřiny. Bojí se, že je společnost odsoudí," říká mediátorka z programu První krok od nadace Women for Women Věra Stejskalová.

Ať jde o fyzické či psychické týrání, oběť se začne uzavírat do sebe. Změní své chování, bude víc submisivní, bez nálady, žádný smích, spíš jen utrápený výraz. Proto by mělo okolí zbystřit, když se někdo v jejich blízkosti takto změní.

"U kamaráda to člověk pozná, protože začne být jiný. Dost pravděpodobně, když o tom budete chtít s ním o tom mluvit, rozbrečí se, což je známka toho, že to není v pohodě. Ale to psychické týrání se většinou na první pohled nepozná," dodává.

Vydírání přes děti

Horší situaci mají podle mediátory ženy, jenž se narodily v toxickém vztahu děti. Může jim být před potomky vyhrožováno, že už je nikdy neuvidí, když odejdou. Nebo si budou u někoho stěžovat. 

"Hodně si v rámci mediace píšu se ženami, které mají děti. Maminky dost často jen tak odejít nemohou. Ale musí řešit ještě děti, jak to udělat správně, aby to nebylo právně napadnutelné," přiznává Stejskalová.

Nebojte si říct o pomoc

"Zkusila bych najít terapeuta. Ráda bych řekla, ať se prostě sebere a odejde, ale člověk sám v sobě musí cítit tu pomyslnou poslední kapku. Psycholog dokáže pojmenovat to, co ona ještě ne," radí. 

Sama si prošla domácím psychickým terorem a poslední kapka byla pro Věru, když jí terapeutka řekla, že nežije jen v toxickém vztahu, ale zažívá i formu agrese a násilí. Do té doby to nebyla schopná pochopit.