Manželé Denis a Zuzana Kuzlovi vyprávějí o tom, jak si před třemi lety v portugalském Portu otevřeli vlastní bar Baobab s řemeslným pivem a vytvořili i vlastní limitovanou edici Horalkového piva. Potkali jsme se přímo v jejich baru krátce po otevření, když stáli za dlouhým barem, který se táhl přes celou místnost.

Přišli jste do Portugalska s tím, že si otevřete pivní bar?

Denis: My jsme přišli s plánem otevřít si tu byznys. Český i slovenský trh je takovými podniky přesycený. Takže Portugalsko, jako jedna z mála zemí EU, nabízelo pořád nějaký potenciál otevřít něco, co bude nové a přitažlivé pro místní i turisty.

Portugalci ale nejsou pivním národem.

Zuzana: Tady nikdy žádná pivovarnická historie nebyla. Nejstarší pivovar s řemeslnými pivy tady v Portu stojí devět let. Jinak ano, Portugalci jsou spíš vinaři, ale zase neznámější značka piva Superbock je tady pojem. Je to obrovská firma tady v Portu, která zaměstnává spoustu lidí. Takže to tady pijí všichni. Ale to je jako když v Praze přijdeme do hospody, tak si někde objednáme velkou Plzeň, protože nic jiného tam nečepují.

Denis: Je to pro místní stále něco nového. Vína tady mají hodně, ale u piva jim stačila jedna značka. Třeba ve Španělsku nebo Itálii už boom piva nastal, ale Portugalsko bylo pořád pozadu. Zároveň  podmínky tady byly pro nás podobné, jako kdybychom bar otevřeli někde na Slovensku.

Přijeli jste sem naslepo nebo už jste to tady byli někdy dříve obhlédnout?

Denis: Víceméně naslepo. Byl jsem tady akorát jednou za surfováním. A nikde jsem nemohl najít nějaký pivovar nebo bar s řemeslnými pivy.

Zuzana: Přiletěli jsme na jeden víkend, protože letenky byly za sedm eur. To bylo ještě v covidové době, nosily se roušky. No a na internetu jsme si našli kraftové bary s řemeslnými pivy a šli jsme se do nich ptát, jestli si myslí, že je dobrý nápad otevřít si tu podnik, i když nejsme Portugalci. Taky jsme zjišťovali, jaký je trh a všichni, teď už naši přátelé, nám řekli, že jestli to chceme udělat, abychom to udělali teď.

Denis: Takže do dvou měsíců jsme si sbalili věci, v únoru 2022 jsme už byli přestěhovaní a v dubnu jsme měli otevřeno. Chtěli jsme otevřít co nejdříve, abychom nevyhazovali peníze za nájmy.

Jak komunikujete se svými zákazníky? Umíte portugalsky nebo si vystačíte
s angličtinou?

Denis: Umíme minimum, které nám stačí na to obsloužit Portugalce, ale na velké diskuse to není.

Zuzana: Víme všechno o pivech, umíme se domluvit, jaké si dají, jestli jim chutná a podobně, ale abychom šli na městský úřad a zařídili si licenci nebo podepsali papíry v portugalštině, na to už tu znalost jazyka nemáme. Ale zase je výhoda, že Portugalci skoro všichni mluví anglicky a nevadí jim anglicky mluvit. Je ale pravda, že jsou rádi, když se snažíme mluvit tím jejich jazykem.

Denis: Ale první rok jsme tady byli čistě jen s angličtinou, protože zase nové podniky nejsou pro místní. Oni mají jednu svoji hospodu, kam chodí pořád a nové věci zkoušet nechtějí.

Vaši zákazníci jsou spíše pravidelní nebo jednorázoví turisti?

Zuzana: První rok jsme měli určitě více turistů než pravidelných zákazníků. To je jasné, protože jsme tady neměli ani kamarády, ani rodinu. Teď máme pravidelné zákazníky, ale naši pravidelní zákazníci nejsou Portugalci. Jsou to lidé, kteří tu žijí, ale přistěhovali se sem z jiných zemí. Máme velkou komunitu Američanů, Rusů, Ukrajinců, kteří se sem přistěhovali za prací nebo za životem.

Podle vaší nabídky máte každé pivo od jiného výrobce. Jak si je sháníte?

Denis: Buď jdeme přímo přes pivovar, protože oni chtějí prodávat, tak nám už rovnou volají, sami nabízejí a my je třeba taky chceme podpořit, protože jsou to malinké pivovary. Anebo pracujeme i s distribučními společnostmi.

Děláte i vlastní piva?

Zuzana: Před rokem jsme měli vlastní Horalkový stout, což je silné sladké pivo. Když jsme tu slavili druhé výročí, chtěli jsme uvařit nějaké zajímavé pivo a přidat do něj i nějaký slovenský prvek. A protože Horalky jsou slovenský národní poklad, tak jsme se rozhodli přidat je do piva. Kontaktovali jsme i Seditu, která je vyrábí, jestli můžeme použít jejich jméno a znak, a oni nám odepsali, že je to úžasné, drží nám palce a že určitě můžeme.

Takže moje mamka poslala ze Slovenska kilo Horalek a z nich jsme s naším kamarádem, který vlastní pivovar přesně pro tyto stouty, uvařili pivo a bylo opravdu výborné. Bylo to asi nejlepší pivo, jaké jsem kdy pila, a to neříkám jen proto, že bylo naše. Ty horalky v tom byly krásně cítit.

Jaký vnímáte rozdíl mezi portugalskou kulturou a tou slovenskou?

Zuzana: Je to tu klidnější. O dost klidnější. Portugalci mají čas. Takže když tady máme třeba nějakou dovážku ve středu, musíme se zeptat, kterou středu, protože to může být třeba i středa za měsíc.

A je něco, co se vám na té kultuře líbí?

Zuzana: Podle mě jsou Portugalci přátelštější než Slováci. Více si všímají svého okolí, celé rodiny se potkávají v sobotu nebo v neděli a vždycky chodí na večeře.

Máte tady oproti Slovensku jiný denní režim? Přizpůsobili jste se portugalské kultuře?

Zuzana: Spíš práci, protože pracujeme večer, žijeme v noci a spíme přes den. Bar otevíráme ve čtyři, chodíme do práce přibližně ve tři, nemusím vstávat na šestou do práce, ale stačí mi vstát třeba v jedenáct. A ten režim je takový klidnější, to se nám velmi libí. I když mámě vlastní byznys a máme více práce, méně tu spěcháme než na Slovensku. Takže tomuhle jsme se velmi přizpůsobili.

Takhle tady žijí místní?

Zuzana: Oni tu mají taky všechno posunuté. Na Slovensku se chodí na večeři třeba kolem šesté, ale tady můžete klidně i v jedenáct. Není problém jít v tolik hodin do restaurace, protože stále servírují jídlo. Zároveň ve velkém pijí kávu. Vypijí klidně osm až deset malinkých shotů espressa za den. A když jdou na kávu, tak nezáleží, jestli je ráno, po obědě, večer nebo půlnoc.

Jak se to konkrétně projevuje v každodenním provozu vašeho baru Baobab?

Denis: Portugalci nejsou zrovna premianti v dochvilnosti a my v sobě pořád máme nějaké slovenské standardy. Takže čekáme, že vodař, elektrikář, pošťák, nebo kdokoliv jiný, dorazí v danou hodinu a den, ale to se většinou neděje.

Změnil se váš pohled na Porto od chvíle, kdy jste sem poprvé přijeli?

Denis: Změnil se, spíš k horšímu. Když jsme přišli jako turisti, tak jsme tady obdivovali pěkné budovy, restaurace a spoustu věcí. Ale když jsme tu začali žít, tak jsme začali vnímat, že tady toho vlastně moc není, nebo nefunguje. Už nemáme růžové brýle.

Říkáte tedy, že jste tady dočasně?

Zuzana: Jsme tu teď a uvidíme, kam nás osud zavede.

Není to tak, že byste tu teď byli nespokojení?

Zuzana: Ne, právě že jsme spokojení. Je to super životní zkušenost, protože si myslím, že zažít si podnikání v jiné, než domovské zemi je skvělé a hodně věcí se z toho naučíme. Je třeba si z toho vzít to dobré i to zlé, poučit se z toho a pak to znásobit a udělat ještě něco většího. Portugalsko je nádherné, Porto je krásné, máme tu kamarády, ale zůstat na furt bychom tady nechtěli. Naše filozofie s Denisem je, že život je příliš krátký na to, abychom zůstali na jednom místě. Hlavně teď máme takovou svobodu, že můžeme cestovat po celém světě a byla by chyba to nevyužít.