Zatímco její vrstevníci řešili známky ve škole a kam půjdou na mejdan, Natálie Riegrová se začala připravovat na roli maminky. Se starším přítelem nečekaně otěhotněla. Studentka druhého ročníku konzervatoře byla postavena před životní rozhodnutí: nechat si miminko, nebo jít na interrupci.

"Někdo by mohl říct, že jsem v té chvíli, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná, mohla brečet nebo z toho být nešťastná. Ale já jsem vždycky toužila po rodině a věděla jsem, že budu mít brzo děti. Byla jsem odmalička mateřsky založená a byla jsem chůvou svému mladšímu bráchovi. Brala jsem to jako své poslání. Těšila jsem se, možná to bylo i z důvodu, že jsem nevěděla, co mě čeká," prozradila Natálie v podcastu (ne!)ZÁVISLÁ. 

Její partner, který už byl rozvedený a měl ve střídavé péči dvě děti, jí nenutil jít na potrat. Ba naopak, postavil se k tomu jako chlap a podpořil jí v rozhodnutí si miminko nechat. Jen se obávala rodičů, co řeknou na požehnaný stav, jestli ji i s okolím neodsoudí. 

"Partnera to překvapilo, ale hned na začátku mi řekl, jestli chci si děťátko nechat, maximálně mě v tom podpoří. Bavili jsme se i o potratu. Do chvíle, kdy ještě šlo jít na interrupci, jsem nad tím asi tak dva dny přemýšlela, ale nešla jsem do toho. Cítila jsem napojení už na to děťátko. Věděla jsem, že to dokážu zvládnout," přiznala studentka.

Bála se reakce rodičů

Nakonec to musela říct i rodičům, což nebylo tak jednoduché, protože její maminka je učitelka a dbá hodně na vzdělání. Byla z té noviny hodně v šoku a zajímala se především o to, jestli její dcera vůbec dostuduje. Minimálně maturitu, nejlépe pak jít ještě na vysokou školu. 

"Slíbila jsem jí, že se pokusím zvládnout i školu a mateřství dohromady. Ale řekla jsem, že není nejdůležitější si tu školu dodělat hned, ale že jsou dnes různé možnosti i dálkového studia. Pak přišel taťka za námi, toho jsem se bála nejvíc. Ale on se normálně rozbrečel, obejmul mě a otevřel si lahev rumu, byť vůbec nepije. Byl dojatý a hrozně mě překvapil," prozradila, jaké byly prvotní emoce v její rodině.

Její mamka první tři měsíce stále doufala, že si to ještě dcera rozmyslí. Ale, když uplynula doba, kdy se může jít na interrupci, už se začala na novou životní roli taky těšit. Dnes je skvělou babičkou. 

"V té době už jsem žila s mým přítelem, dnes manželem. Byla jsem vždycky tvrdohlavá a prosazuji si svou. S partnerem jsem chtěla bydlet a šla jsem si za svým. Na mejdany jsem chodila už asi od 13 let, proto mě to brzy taky přestalo bavit, protože jsem se toho nabažila dost. Naplňovalo mě těhotenství, cítila jsem se krásná a opravdu jsem cítila, že je to nejhezčí období ženy," rozplývá se dnes maminka tříletého Lukáška. 

Nechala se u soudu zplnoletnit

Natálie se nechala i u soudu zplnoletnit, aby syna přivedla do úplné rodiny. Bylo to pro ni velmi důležité a nevadilo jí, že se vdávala s bříškem. Při obřadu byla v sedmém měsíci těhotenství. Vdanou paní a maminkou se stala v sedmnácti letech.

Na konzervatoři to nejdřív ani nepřiznala, že čeká dítě. Jelikož tam mají dost hodin individuálně, nevěděli to ani její spolužáci. Studium na umělecké škole je časově a i fyzicky hodně náročné, proto přešla na dálkové studium pedagogiky. Maturitu nakonec zvládla i s malým synem levou zadní.

Do toho se starala i o partnerovi dvě děti z předešlého manželství, které má ve střídavé péči. Přijala je za vlastní, ale přiznává, že si na jejich maminku rozhodně nehraje, že tu mají jen jednu. Ani ta láska k nim nemůže být srovnávána s láskou k jejímu synovi, ale má je ráda a chce mít s nimi hezký vztah.

"Je to hodně citlivé téma, protože mám syna ráda a je taky. S nimi mám vztah, který se musel postupně vybudovat, chtělo to respekt a hodně tolerance. Jejich maminku respektuji a nesnažím se ji nahradit. Tudíž ta láska mezi mnou a synem je úplně jiná a nesrovnatelná, ale i k nim je tak silná, že je všechny miluji," připustila s tím, že už si taky vyslechla při výchově, že není jejich máma, takže ji nemusí poslouchat. Ale nechce dělat rozdíly. 

Na mateřství se Natálie hodně připravovala, ale syn přišel na svět o měsíc dřív, což její představy totálně rozbořilo. Snila o bondingu, o tom, jak bude mít syna u sebe kůží na kůži, bude o něj pečovat od prvních chvil, jenže Lukášek musel putovat do inkubátoru. Na to rozhodně nebyla připravená.

"Ukázali mi ho a vzali ho. Nakonec jsem to rozdýchala. Druhý den ráno mi ho přivezli. Pak to naplnilo už mé očekávání o mateřství," rozplývá se dodnes mladá maminka. 

Dnes chodí na terapie

Prý neměla chvíle, kdy by s kočárkem záviděla svým vrstevnicím ten bezstarostný život. Naplňovalo ji to, že může pečovat o miminko a o rodinu. Líbila se jí nová životní role, rozhodně si nestěžuje, že by to byla s odstupem času chyba. Až teď ale začíná pociťovat, že potřebuje dát i sebe občas na první místo a najít samu sebe. 

"Byla jsem rodině oddaná na sto procent. Momentálně se teď sama v sobě nevyznám, ale chodím na terapie a pracuji na tom. Není to o tom, že bych chtěla upřednostňovat sebe, ale chtěla bych najít nějakou rovinu mezi sebou a rodinou. Na terapii chodím jednou za dva týdny a hrozně mi to pomáhá," přiznala. K psycholožce začala chodit především kvůli tomu, že se začala v sobě ztrácet a nerozuměla si. Přitom vždy byla člověkem, který vždy měl plán. 

Teď chce dát prostor i sama sobě. Proto nakonec opustila vysokou školu, která ji nebavila, a rozhlíží se po možnostech. Manžel ji v tom podporuje. Momentálně se Natálie věnuje sociálním sítím, které ji baví, a do budoucna by se ráda podílela třeba na vytváření různých kampaní. S mužem jim to klape, dítě jejich vztah ještě víc utvrdilo. 

Chtěla by dodat odvahu dívkám, které se ocitly ve stejné situaci jako ona před pár lety. Radí jim, aby daly na své pocity a že ani jedna z těch dvou voleb, před kterými budou, není špatně. Záleží jen na nich, jestli se také vrhnou po hlavě do mateřství, nebo se spíš přikloní k potratu. Je to jen jejich rozhodnutí.

Podle lékařky je věk dospívání krizový

Na brzké mateřství pohlíží trošku skepticky dětská psychiatrička. Připomíná, že období dospívání je pro mladého jedince čas, kdy nerozumí ani sám sobě, natož potřebám malého dítěte. Ale nechce žádný příběh zobecňovat a generalizovat.

"V tomto věku není dívka ještě emočně zralá, protože tento věk patří dosud do období dospívání, kdy má člověk velké nejistoty a hledá svou identitu. Identitu osobností, identitu sexuální, identitu profesního vývoje. Když do této situace přijde dítě, je to velmi problematické pro tu maminku, tak i pro to dítě, protože ona je ještě dítětem. V dnešní době končí dospívání v 25 letech. Do té doby člověk řeší sám sebe a není zralý na to být matkou," řekla Aktuálně.cz známá psychiatrička Ivana Růžičková. 

Ale tím nechce odsuzovat žádnou dívku, která se rozhodne si miminko nechat.  Jen doporučuje, aby vyhledala i psychickou pomoc. Aby se na to necítila sama a nebála se svých vlastních pocitů. A to i v případě, kdyby šla na potrat. Je to velký zásah do dospívající duše a je lepší být pod odborným dozorem.