Jedno video, jedna noc, jeden sob - a taky jeden a půl roku starý syn, kterého právě uspala. Tak začal nečekaný příběh třicetileté Šárky Jungwirthové z Berouna, která se místo kariéry psycholožky rozhodla tvořit perníčky. A to ne jen tak ledajaké - krásné a natolik precizní, že byste váhali, jestli je vůbec sníst.

"Před Vánoci 2023 na mě na Instagramu vyskočilo video s nádherným perníčkem soba. Řekla jsem si: Pff, to zvládnu taky. Tak jsem sedla k e-shopu, objednala cukrářské potřeby, uspala syna a šla na věc," vzpomíná s úsměvem. Ještě tehdy netušila, že tímhle impulzivním rozhodnutím právě odstartovala novou životní etapu.

Koníček a okupace obýváku

"Abych byla upřímná, nikdy by mě nenapadlo, že budu muset odmítat třicet zakázek měsíčně. Potřebovala bych se naklonovat," říká dnes. Zlom přišel vlastně přirozeně - po vánoční sadě pro rodinu následovaly narozeninové perníčky pro sestru. A pak to začalo.

Lidé ji začali oslovovat sami. Její tvorba si rychle získala fanoušky, a to nejen influencerky, jako třeba Lucii Gránovou. Za úspěch vděčí preciznosti a vizuální dokonalosti, ale hlavně osobnímu kouzlu. "Každá sada je jiná. Nerada dělám něco dvakrát. Miluju to nekonečné množství možností," říká.

Šárka disponuje početnou výbavou, kde nechybí ani sušička ovoce - její trumf, díky kterému poleva získá dokonalý lesk. Dále byste v jejím bytě našli třeba kuchyňský robot a zásoby kvalitních barviv a cukru, který v jejím kouzlení s těstem a barvami hraje klíčovou roli. "Na perníčky potřebuji velké množství věcí. Manžela to dokonce donutilo hledat větší byt, abychom získali zpět obývák," směje se.

Věčný koníčkář? Tentokrát ne

Perníčky nebyly první tvůrčí fází v jejím životě. "Prošla jsem si šitím oblečení, malováním, dokonce i výrobou svíček. Manžel mě nazývá věčným koníčkářem - a asi má pravdu," přiznává pobaveně. S perníčky ale přišla změna. "Tentokrát jsem u toho zůstala. A manžel mě dnes podporuje na tisíc procent," dodává.

Podpora rodiny, jak říká, byla klíčová: "Moje maminka mě vychovávala tak, abych si šla za tím, co mě naplňuje. Hlavně ať jsem šťastná."

Od psychologie k cukru

Přitom všechno to začalo úplně jinak. Ještě před pár lety byla studentkou psychologie s jasnou vizí. "Na bakaláři jsem byla skálopevně přesvědčená, že chci pomáhat hlavně dětem. Jenže realita praxí mě úplně semlela," přiznává.

Setkání s konkrétními lidskými osudy byla natolik náročná, že je nedokázala nechat za dveřmi. "Jsem houba. Všechno jsem do sebe nasála a nedokázala to pustit. Už mě to úplně užíralo," vypráví. Nakonec přišel covid - zastavení a čas na rozhodnutí. "Pochopila jsem, že pokud se nechci zničit, tak se budu muset psychologii přestat věnovat. Zvolila jsem samu sebe," uvádí. A i když si někdo může myslet, že péct perníčky je úplně jiný svět, v něčem je to stále o tom samém: O péči, pozornosti, kvalitě a vlastně i lidské duši - jen trochu jinak.

Kdo si myslí, že cukr a vajíčko rovná se jednoduchá záležitost, ten se mýlí. "Je to alchymie. Nejtěžší je vychytat konzistenci polevy. Každý detail hraje roli," přiznává. Největší krizí si prošla kvůli praskání polevy na větších plochách. "Už jsem to chtěla vzdát. Ale nakonec jsem přišla na to, že problém byla vlhkost uvnitř perníčku," prozrazuje. Právě zde se možná opět projevila její psychologická minulost - analytické myšlení a schopnost hledat příčinu.

Čistička hlavy a daň za režim

Že být tvůrkyní na mateřské není žádná procházka růžovou polevou - teda zahradou, se netají. "Peču skoro výhradně po nocích. Syn je hodně kontaktní, takže ve dne na to není prostor," říká. Náročný celodenní režim si tak vybírá svou daň - bolavá záda, únava, málo spánku. 

"I tak je pro mě tvoření terapie - můj svět, moje místo. A i když je to občas na úkor spánku, dává mi to smysl. Díky tomu dokážu být lepší máma, protože tvorba je moje čistička hlavy," říká a povzbuzuje ostatní: "Maminky, pokud máte nápad nebo chuť něco zkusit - ať už je to tvoření, šití, pečení nebo psaní - běžte do toho. Nikdy nevíte, co z toho vyroste. Mně to změnilo život."

Recept a privátní kurzy

Protože bez receptu by to nešlo, prozrazuje i jedno sladké tajemství: "Recept mám od babičky. Ale klíč je v době pečení - vytáhnout perníčky dřív, i když vypadají syrově. Důvěřujte jim. Stejně jako jsem já začala věřit sobě."

A jaké jsou plány do budoucna? "Něco si nechám pro sebe," říká tajuplně. Ale jedno je jisté - chce své dovednosti předávat dál. "Je o to zájem. I když perníčky peču a zdobím teprve rok, už jsem stihla nasbírat spoustu zkušeností, o které stojí za to se podělit," uzavírá. 

Chcete zjistit, jak vypadá cukrová poezie v praxi? Sledujte ji na jejím instagramovém profilu. Možná vás to inspiruje a taky si jednou řeknete: "Pff, to zvládnu taky", a právě tímhle rozhodnutím si upečete nový začátek.