Začalo to jako pohádka. Cvičitelka Hanka Kynychová se vznášela na obláčku zamilovanosti a přehlížela různé red flagy. Chtěla svého prvního partnera vidět jen v růžovém světle a promíjela mu spoustu věcí, které jí měly přijít divné. Ale láska je prostě láska. Když už varovné signály začala vidět, bylo pozdě.

"Když jsem začala cítit, že je partner násilnický, neměla jsem to komu říct. Rodiče nebyli zrovna naslouchací. Když začal být majetnický, nejdřív mi nedošlo, že mě drží zkrátka. Když máš prvního kluka, nevíš, že to není v pořádku. Já ty věci nejdřív neviděla a pak jsem přijala roli, že za to všechno mohu já," rozpovídala se Hanka v podcastu (ne!)ZÁVISLÁ. 

Jenže pak přišly první fyzické útoky, první facky. Dnes nechápe, že po tom hned neodešla, ale bála se ho a přišlo jí, že ho k tomu dohání jen ona sama, že není dobrá partnerka. Prožívala v sobě šílené výčitky. 

"V určitých životních etapách je lidská psychika dost křehká a já jsem začala obviňovat sebe, že si za těch pár facek můžu sama. Začneš tomu prostě věřit," přiznala slavná cvičitelka. 

Facky si "zasloužila" odmlouváním

A čím si podle agresora měla ty facky "zasloužit"? Samozřejmě ho štvala tím, že se nejdřív nechtěla podvolit postupné izolaci.

"Bylo to, když jsem odmlouvala. Třeba ve chvíli, kdy mi řekl, že nikam s holkami ven nepůjdu. Přitom on si jde s partou na tenis, zábavu nebo něco podobného. Moje odmlouvání bylo 'odměněno' fyzickým trestem. Pak se to začalo stupňovat," zavzpomínala na děsivé momenty ve svém života. 

Byly chvíle, kdy si uvědomovala, že žije v toxickém vztahu. Dokonce to řekla i nejbližším, před kterými to do té doby úzkostlivě tajila. Styděla se, že se nechá od partnera mlátit. Ale cesta k jeho opuštění byla daleká a těžká. 

"Měla jsem světlou chvilku, kdy jsem se konečně svěřila okolí. To mi potvrdilo, že to opravdu není v pořádku, co se mi děje. Ale dlouho mi trvalo, než mi došlo, že to není normální," povídala dál. 

Pomohla jí náhoda

De facto až náhoda ji dostala ze spárů tyrana. Jinak neví, jak by nakonec dopadla, kam až by byl schopen zajít. Je si jistá, že by se násilí stupňovalo, a bojí se pomyslet, jaké by to mělo další pokračování.

"Dostal nabídku jít pracovat do zahraničí a já s ním jít nemohla, protože jsem byla zaměstnaná v Čechách. Spadl mi kámen ze srdce. To byl takový šutr, že to muselo být slyšet. Pak jsem konečně našla zpátky tu silnou Hanku. Moje okolí mě pochopilo, poplácali mě po ramenou. Největší radost z toho měli asi rodiče," řekla Kynychová. 

Ví, že to nemuselo dopadnout tak dobře, proto se snaží o osvětu, aby se to nestávalo i jiným ženám. Aby nebraly na lehkou váhu různé náznaky agrese a postavily se samy za sebe. Především jako máma dvou dcer chce na to téma s nimi jednou mluvit zcela otevřeně. 

"Teď nám dospívají dcery. Až jednou budou mít kluka, ráda bych to s nimi probrala. Abych kdyžtak včas mohla rozklíčovat, kdyby se jim dělo to samé," uzavřela vyprávění s tím, že špatné zkušenosti Hance pomohl zahnat její současný manžel Jindřich. Žijí spolu spokojeně třicet let. 

Agresor vám vezme duši

Z posledního výzkumu vyplynuly alarmující informace - 72 procentům obětí domácího násilí nikdo nepomohl. Domácí násilí je stále závažným problémem, který se týká každého pátého člověka v Česku.

Mentorka z programu První krok od nadace Women for women Věra Stejskalová si sama prošla psychickým terorem v bývalém vztahu, ze kterého se oklepávala až roční intenzivní terapií. Proto se rozhodla pomoct i jiným ženám, které teprve svou cestu z toxického prostředí hledají. 

Jak podle ní okolí ženy či muže pozná, že se s nimi děje něco špatného? Týraní se před nejbližšími stydí o svých zážitcích mluvit. 

"Psychicky týranou ženu nepoznáte na první dobrou, nemá na sobě žádné šrámy. Jestli se ale někdo z vašeho okolí uzavírá do sebe, může za tím stát psychické násilí," dodala mentorka s tím, že tyran soustavně bere své oběti identitu.