O tom, kdo se nakonec stane nástupcem papeže Františka, rozhodne sbor kardinálů v konkláve, které se zpravidla koná do 15 dní po pohřbu zesnulé hlavy Svatého stolce. Kardinálů je v současné době 252, právo volit však mají jen ti mladší 80 let, jichž je pouze 135. Většinu z nich přitom jmenoval do funkce právě František, dá se tak očekávat, že by mohli zvolit kandidáta, který by pokračoval v jím nastolené reformní cestě církve, na němž se musí shodnout dvě třetiny z nich.

Česko mezi voliteli poprvé od roku 1963 nebude mít svého zástupce, jediný český nositel kardinálského titulu Dominik Duka totiž již mezního věku dosáhl, a konkláve se tak zúčastnit nemůže. Mezi účastníky však figurují dva kardinálové, kteří se v Česku narodili a mají na něj významné vazby. A také jeden velký fanoušek knih Tomáše Halíka. Všichni přitom patří mezi favority volby a mají velkou šanci v ní opravdu uspět.

Potomek českých arcibiskupů

První z nich, Christoph Schönborn, se narodil na zámku Skalka u Vlastislavi na Litoměřicku do staré šlechtické rodiny. Řada z jeho českých předků zvolila kněžskou dráhu, stali se i biskupy či arcibiskupy, jako například František Schönborn, pražský arcibiskup z let 1885 až 1899 a pozdější kardinál.

Jeho otec musel jako rakouský občan narukovat do wehrmachtu, ačkoli se odmítl stát důstojníkem, a na konci druhé světové války se přidal ke spojeneckým vojskům britské armády, kde působil jako tlumočník. Přesto však byla celá rodina roku 1945 vysídlena z Československa do Rakouska, což považuje Schönborn dodnes za křivdu. V roce 2005 označil kardinál poválečné vysídlení sudetských Němců za bezpráví a kritizoval rovněž, že nic o deportaci německých a rakouských občanů nezaznělo při přijetí Česka do EU.

Schönborn stál tři desítky let v čele vídeňské arcidiecéze a stal se jedním z nejuznávanějších teologů 20. století, je mimo jiné jedním z autorů nového katechismu. Předloni v prosinci také vedl zádušní mši za Karla Schwarzenberga v katedrále svatého Štěpána ve Vídni.

Letos v lednu dosáhl věku 80 let a na úřad arcibiskupa podle zvyklostí rezignoval, papež jeho rezignaci přijal. Ačkoli se Schönborn již nebude moci zúčastnit konkláve jako volitel, jeho jméno může stále figurovat mezi kandidáty na nového papeže. Za jednoho z favoritů byl přitom považován již při předchozím konkláve. Je představitelem evropské konzervativnější křesťanské větve, vyjadřuje se však smířlivě například k LGBT lidem.

Jezuita z Brna

Českou stopu nese také další z kardinálů-volitelů, 78letý brněnský rodák Michael Czerny, který patřil mezi Františkovy blízké spolupracovníky a mluví se o něm rovněž jako o jeho možném nástupci. Jeho matka za druhé světové války kvůli židovskému původu strávila 20 měsíců ve vězení a poté v koncentračním táboře v Terezíně, otec se s ní odmítl rozvést a konec války prožil v táboře nucených prací v Postoloprtech. 

Po válce se jim narodili synové Michael a Robert, s nimiž po komunistickém puči v roce 1948 emigrovali do Kanady. Michaelovou mateřštinou je čeština, do Česka se také pravidelně vrací.

V 60. letech vstoupil Czerny k jezuitům a profesně se ve své kariéře věnoval zejména tématu sociální spravedlnosti a ochraně lidských práv. Strávil také několik let na misii v Africe, kde bojoval proti šíření pandemie HIV/AIDS. 

Na svou rodnou zemi Czerny nikdy nezanevřel, do Československa se vrátil ještě na přelomu let 1987 a 1988 a po sametové revoluci začal pravidelně jezdit na Moravu. V roce 2022 celebroval v češtině slavnostní mši svatou během národní pouti na Velehradě a poutníky pozdravil i loni. Papež František jej několikrát coby zástupce Svatého stolce vyslal na Ukrajinu a ve Vatikánu zastával několik důležitých úřadů.

Česko podle něj patří k zemím, které prokázaly velkorysou vstřícnost vůči obětem války na Ukrajině. "O České republice se říká, že patří k nejvíce ateistickým zemím Evropy. Avšak právě ochota ujmout se lidí v nouzi svědčí o tom, že Kristus a jeho láska jsou v této společnosti přítomni. A to i v srdcích lidí, kteří se k církvi nehlásí," řekl na Velehradě v roce 2000.

"Děkuji vám, že jste mě opět přivítali doma, v zemi, kde jsem se narodil, a zde na Velehradě. Jsem moc rád zase doma. Jsem tu s vámi moc rád," uvedl v závěru poutní mše vloni.

Během pobytu papeže Františka ve vatikánské nemocnici se Czerny stal ve Vatikánu zásadní postavou. Papeže zastupoval jako celebrant slavnostních mší a pravidelně také předčítal poselství, která papež sepsal na nemocničním lůžku. Ačkoli nepatří mezi nejfavorizovanější kandidáty, tento signál svědčí o výrazné důvěře, kterou k němu zesnulý papež choval.

Papež František během svého pontifikátu také výrazně proměnil spektrum kolegia, kromě kardinálů z Evropy zahrnul více duchovních z Asie, Afriky či Jižní i Severní Ameriky.

Filipínský fanoušek Halíkových knih

Prvním papežem z asijského kontinentu by se mohl stát Františkův blízký přítel a bývalý manilský arcibiskup, 67letý Luis Antonio Tagle, který je považován za jednoho z nejžhavějších favoritů volby. Tuzemská sázkařská společnost Kingsbetna něj vypsala kurz 2,50 a společně s italským kardinálem Pietrem Parolinem mu dává největší šanci na vítězství.

Ačkoli filipínský duchovní nemá na první pohled s Českem nic společného, před pár lety překvapil, když na několika zásadních církevních shromážděních citoval díla českého kněze, teologa a filozofa Tomáše Halíka. 

" 'Nás svět je plný ran. Kdo zavírá oči před ranami tohoto světa, nemá právo vyznat: můj Pán, můj Bůh,' to jsou slova z knihy Dotkni se ran Tomáše Halíka," uvedl v zahajovacím projevu na důležitém summitu o ochraně mladistvých a nezletilých v církvi v roce 2019. Kardinál na základě textu českého kněze přirovnal Ježíšovy rány k ranám dnešního světa a církve. "Nemám právo vyznávat Boha, dokud neberu vážně problémy svých bližních. Víra, která chce zavírat oči před lidským utrpením, je pouze iluzí," píše Halík ve své knize s podtitulem Spiritualita nelhostejnosti, kterou vydal již v roce 2008. I tato slova na setkání zazněla.

Už v roce 2016 na konferenci Social Mission v Singapuru ale arcibiskup Tagle sáhl ke slovům z knihy českého autora, který podle jeho slov zásadně formoval jeho duchovní smýšlení. "Když jsem poprvé četl tyto řádky Tomáše Halíka, který získal Templetonovu cenu, strávil jsem několik bezesných nocí. Opravdu. Je mé povolání víry skutečné? ptal jsem se," řekl tehdy poté, co citoval podobnou pasáž jako ve Vatikánu.

Už tehdy se o něm přitom hovořilo jako o nejpravděpodobnějším nástupci Františka. 

"Velmi mne překvapilo a potěšilo, že mne kardinál Tagle, který je všeobecně považován za toho, kterého si papež František přeje za svého nástupce - a tak si mnozí vykládají i to, že právě jemu svěřil zahajovací projev na tak důležitém setkání předsedů biskupských konferencí z celého světa - při tomto projevu obsáhle citoval," řekl Halík tehdy Aktuálně.cz.

Tagle je dlouhodobě představitelem liberálního křídla katolické církve, opakovaně kritizoval postoje církevních funkcionářů k homosexuálům, rozvedeným nebo neprovdaným matkám. Jeho pontifikát by byl zřejmě pokračováním v reformách, které započal právě František. 

Společně s Taglem a Parolinem sázkaři nejvíce favorizují ghanského kardinála Petera Turksona, který by byl tak představitelem kontinentu s nejrychleji se šířícím křesťanstvím na světě. Každý pátý katolík nyní žije v Africe a černý kontinent zaznamenává každý rok více než dva miliony nově pokřtěných. Prvenství přitom drží Demokratická republika Kongo, z níž pochází například arcibiskup Fridolin Ambongo Besungu.

Letošní konkláve tak bude pro Česko momentem, kdy je nejblíže tomu, aby byl zvolen papežem rodilý Čech. Jiní domácí kardinálové mezi favority nikdy příliš nepatřili a Dominik Duka má z letošních kandidátů jeden z nejhorších kurzů, příznačných 666:1. "V jeho neprospěch mluví především vysoký věk a konzervativní linie, kterou zastává," uvedl Vojtěch Kaněra, hlavní bookmaker společnosti Kingsbet.

Ačkoli asi největší úctě a obdivu se ve Vatikánu těšil nacistickým i komunistickým režimem perzekvovaný Josef Beran, kvůli podlomenému zdraví z internace Státní bezpečností však svého tehdejšího představeného a blízkého přítele papeže Pavla VI., který se zasloužil o jeho emigraci do Říma, nepřežil a zemřel o devět let dříve než on. A velmi blízko měl k představitelům stolce sv. Petra i po smrti. Jako jediný Čech byl pochován po boku papežů ve Svatopetrské bazilice ve Vatikánu. Jeho ostatky se nicméně roku 2018 vrátily do vlasti.

Respektu se těšil také kardinál František Tomášek, ten však byl kardinálem nejprve jmenován takzvaně in pectore, tedy tajně. Následující konkláve, kterého se zúčastnil, se konalo pouhý rok po zveřejnění jeho jmenování, nebyl tak mezi voliteli téměř vůbec známý a za vážného kandidáta do čela Svatého stolce nikdy považován nebyl, zejména kvůli jeho působení v Československu, což v podstatě zamezilo jeho zahraničním stykům se Západem.