Když Matt Biondi skákal do vody, dělala se v bazénu vlna - doslova i obrazně. Osm zlatých olympijských medailí, jedenáct titulů mistra světa, světové rekordy, které přepisovaly historii.

Přesto nikdy nepůsobil jako sportovní celebrita. Vždy si držel odstup, klid a soustředění, které mu vysloužilo přezdívku "tiché torpédo".

Dnes, 8. října, slaví 60. narozeniny. Není to jen jubileum plavecké legendy. Biondi je totiž výjimečný i tím, co následovalo po jeho hvězdné kariéře.

Do světového plavání vletěl jako mladík z Kalifornie, který se původně chtěl prosadit ve vodním pólu.

Na univerzitě v Berkeley ale začal dominovat ve sprintu a rychle se ukázalo, že má dar, jaký se v tomto sportu objeví jednou za generaci. Dlouhé paže, výbušnost, instinkt pro ideální rytmus a tichá zarputilost. Biondi byl všechno, jen ne extrovertní showman.

"Jen" pět zlatých z jedněch her

Na své první olympiádě v Los Angeles 1984 pomohl americké štafetě ke zlatu. O čtyři roky později v Soulu už byl jedním z hlavních taháků.

Měl šanci zopakovat výkon Marka Spitze ze sedmdesátých let - sedm zlatých medailí na jedné olympiádě. Nakonec bral "jen" pět zlatých, jedno stříbro a jeden bronz. Ale způsobil tím revoluci v pojetí sprintů. A zároveň ukázal, že lze být šampionem bez okázalosti.

Po skončení závodní kariéry se nevrhl do byznysu, nerežíroval reklamy, nekomentoval v televizi. Odjel učit matematiku a fyziku na střední školu na Havaji. Učil, trénoval děti a užíval si klid.

Teprve později se začal znovu zapojovat do plaveckého světa. Ne jako kouč nebo funkcionář, ale jako někdo, kdo chce změnit prostředí. Biondi byl jedním z iniciátorů Mezinárodní plavecké ligy (ISL), která se pokusila profesionalizovat soutěže mimo olympiádu a nabídnout plavcům férovější podmínky.

Přitom nikdy neztratil kritický odstup. O asociaci FINA (nyní World Aquatics) mluvil jako o zkostnatělé organizaci, která brzdí rozvoj sportu. Vystupoval proti tomu, aby se špičkoví sportovci museli podřizovat nepružným systémům. V tomhle zůstal stejný jako za své kariéry - šel si svou cestou, bez výkřiků a tlačenice.

Osobnost, ne celebrita

Plavci, kteří ho znali osobně, o něm často mluví s respektem, ale i s určitým úžasem. Prý nikdy nebyl soutěživý mimo závodní dráhu, nikdy nikoho neponižoval, na nikoho nekřičel. Byl prostě nejlepší - a věděl to - ale nepotřeboval to připomínat.

V roce 2000 byl uveden do Mezinárodní plavecké síně slávy. Jeho jméno najdete ve statistikách vedle legend jako Michael Phelps nebo Ian Thorpe. Ale zatímco jiní svou slávu stavěli na osobním kultu, Biondi zůstal tím, kým byl od začátku - klukem, který měl rád vodu, ticho a čistý styl.

Dnes žije v Oregonu, dál učí a příležitostně trénuje. Jeho syn Nathan se věnuje plavání, ale bez tlaku, bez očekávání. V tomhle duchu Biondi vychovával i svou plaveckou generaci - s respektem ke sportu, nikoli k pompě kolem něj.

Šedesátka na něm rozhodně není znát. Pořád má postavu, jakou by mu mohl závidět kdejaký aktivní sportovec. Ale hlavně - stále má klid v očích. Ten stejný, jaký měl, když v Soulu stál na startovním bloku a věděl, že teď bude nejrychlejší.