4 0 0 10.10.2025
Nápad na Langošériji nosil její zakladatel Jan Kincel v hlavě dlouhých deset let. Všechno začalo, jak to tak bývá, naprosto nenápadně.
"Díval jsem se na americký dokument o bizarních jídlech," vzpomíná Kincel. "V Maroku natáčeli u moře o restauraci, kde se prodával smažený chleba, na který si lidé přidávali vlastní suroviny - hlavně mořské plody. A mně to připomnělo langoš," vypráví. Tím se spustila lavina nápadů - co všechno by se na langoš dalo dát a jak by mohl chutnat, kdyby se více přemýšlelo nad surovinami a texturou.
Ale nápady musely uzrát. "Byl jsem tehdy v jiných projektech, přišel covid, pak zase restart podnikání po něm. Ale věděl jsem, že až jednou bude čas, pustím se do toho," říká Kincl. Jako zkušený gastronom, který si prošel všemi pozicemi - od kuchyně přes bar až po vedení vyhlášených pražských podniků - přesně věděl, že klíčová je kvalita, chuť a následně i jednotný design poboček.
Čas pak konečně dozrál v únoru 2025 - a tak se pustil do příprav.
První pobočka, jejíž dveře se otevřeli letos v září, vznikla možná překvapivě a zároveň zcela záměrně v Hloubětíně. "Tohle místo nám totiž umožnilo vybudovat nejen restauraci, ale i centrální kuchyň," vysvětluje Kincl. A právě ta má být klíčová pro budoucí expanzi - do konce roku chce otevřít další pobočku v Praze, v příštím roce pak rovnou tři nové. Tím však jeho ambice nekončí: počítá třeba i se vstupem mimo hlavní město.
Díky centrální kuchyni bude možné zajistit, aby langoše chutnaly stejně na Letné i Vinohradech a později i mimo Prahu. "Stejné těsto, stejné komponenty, stejný výsledek. Jen lokace a velikosti poboček se budou lišit," dodává.
Klasický langoš s kečupem a horou strouhaného sýra v tomto podniku ale nečekejte. Langošérije jde vlastní cestou - česneková voda? Ne. Pouze jemná pasta z konfitovaného česneku. Kečup? Také ne. Maximálně pokud si jím zákazníci langoš sami pokapou poté, co si ho donesou domu.
"Samozřejmě se nás ptají na to, jestli máme klasiku, kterou znají z koupaliště nebo poutě. Tak jsme udělali langoš s česnekovou pastou a šnytlíkem. A kdo chce, může si přidat sýr. Ale kečupový základ fakt neděláme," vysvětluje Kincl. "Chtěli jsme produkt, za kterým si stojíme, a který sami chceme jíst," doplňuje. I proto si k projektu přizval amerického kuchaře Scotta Kellyho, se kterým spolupracuje dlouhodobě. Společně ladili těsto, vymýšleli netradiční kombinace a hlavně: nebáli se experimentovat.
A co v tomto podniku naopak zaručeně najdete? Třeba variantu se slaninou a třemi druhy sýrů (kozí, mozzarella, gouda) se zakysanou smetanou - jejich největší bestsellery. Kinclovým osobním favoritem je ale Bolognese - tedy langoš s ragú.
Langošérije každopádně nezůstává jen u slaného. Nabízí i dvě sladké varianty: s lesním ovocem, vanilkovou zakysanou smetanou a mandlovým crumblem - langoš chuťově podobný vdolečku - nebo "Dubaj" s pistáciovým krémem, nutellou a křupavým kadaifem. "Na mě osobně je to moc sladké, ale lidi to možná překvapivě nadchlo. A s dubajskou verzí jsme prostě následovali trend," směje se Kincl.
Kromě sladkých variant může zákazníky překvapit i hravý interiér pobočky. Design všech poboček bude jednotný - v kombinaci červené, zelené a béžové, podle tří architektonických návrhů přizpůsobených různým velikostem prostor. I tenhle důraz na konzistentní vizuál je součástí plánu - lidé mají hned poznat, že jdou právě do Langošérije. A co se týče cen? "Máme poměrně širokou cenovou škálu. Langoš za 115 i za 160 korun. Zatím si nikdo nestěžuje," říká Kincl.
Ještě letos chce Langošérije spustit rozvozy a v plánu jsou i polotovary: zavakuované langoše usmažené na 70 %, které si zákazník doma jen ohřeje na suché pánvi. "Večeře do deseti minut," slibuje majitel.
A co dál? "Nejvíc se těším, až lidi pochopí, že langoš může být skvělým plnohodnotným jídlem. Že to není jen mastná placka z koupaliště, ale že když se udělá dobře, je to jídlo konkurenceschopné pizze, burgerům nebo kebabu," říká zakladatel s nadšením. A jak by Langošériji popsal jednou větou? "Nejspíš bych řekl: křupavé, voňavé, božské. Přesně jako náš slogan," uzavírá.
Na první pohled obyčejné jídlo se tak může proměnit v neobyčejný zážitek. A když se spojí vášeň, zkušenosti a vize, může vzniknout koncept, který má potenciál dobýt nejen Prahu, ale třeba i celou republiku.