"Jako velice problematické vnímáme onemocnění pečovatelky v sousedské dětské skupině (SDS) nebo člena rodiny. Tím pádem dojde k výpadku poskytované péče o děti, což pro pracující rodiče může znamenat značné komplikace," tvrdí Celerýnová. Jinak ale vnímá zavedení sousedských dětských skupin jako pozitivní krok.

Podle ní jde o legalizaci dosud neformálního hlídání dětí mezi známými či sousedy. "Zřizovatelé těchto skupin budou státním příspěvkem motivováni tuto péči poskytovat. S ohledem na různá specifika se ale nedomnívám, že by tuto službu vyhledávali rodiče častěji než klasické dětské skupiny," uvádí Celerýnová. Kapacitu maximálně čtyř dětí ve skupině považuje za adekvátní, zejména s ohledem na možnost přijímat děti již od šesti měsíců věku. "V klasických dětských skupinách se tento poměr také osvědčil a to přijímáme děti od 12 měsíců," dodává.

"Dětské skupiny potřebujeme, ale s jasnými pravidly"

Aktuálně.cz mluvilo s několika rodiči, kteří už dětské skupiny využívají, nebo o nich uvažují. Matka pěti dětí, Kateřina z Prahy 2, popisuje složitou situaci s hlídáním: "Nemáme nejlepší vztahy s rodiči, babičky jsme využili jen v těch opravdu nejhořlavějších případech. Spočetla bych to na prstech jedné ruky." Starší děti posílá do školky, mladší zatím hlídá doma.

Dříve vytvořila komunitní skupinu maminek, které se navzájem podporovaly - i když reálně se podle ní víc povídalo než hlídalo. "Měla jsem tehdy příliš malé miminko, které jsem nemohla nikomu svěřit," vzpomíná. Uvažovala i o sousedské skupině jako možnosti přivýdělku, ale narazila na limity systému: "Příspěvek dostanete jen za cizí děti, takže bych jich musela hlídat tolik, že bych to nezvládla."

Jana z Hradce Králové naopak už dětskou skupinu využívá a vyzdvihuje individuální péči: "Naše dvouletá dcera si rychle zvykla. Je tam jen pět dětí, chůva se jim opravdu věnuje. Navíc je tam klidnější prostředí než ve velké školce."

Martina z Prahy 3 zase zdůrazňuje flexibilitu: "Pracuju na směny a ve státní školce nám nevyšli vstříc. Můj syn potřebuje specifický přístup. Je dost divoký. V dětské skupině jsme si domluvili individuální docházku, a to nám strašně pomohlo skloubit péči a práci. Dětské skupiny jsou super věc, ale musím vědět, kdo a jak se bude o mé dítě starat.

Budoucí využití zvažuje i Lucie Dvořáková z Prahy 2, která je aktuálně na rodičovské: "Uvažuju, že se vrátím do práce na poloviční úvazek, ale bojím se, že nebude, kam dceru dát. O školku máme požádáno, ale místo jisté není. Soukromé školky jsou u nás strašně drahé. Dětská skupina by byla ideální - jen kdyby jich bylo víc a člověk věděl, že ta služba bude opravdu dostupná a kvalitní," říká.

Skupiny usnadní návrat rodičů do práce

Zájemci o zřízení sousedských dětských skupin musí vyčlenit vhodné prostory ve svém obydlí a projít schvalovacím procesem u úřadu práce. Pečující osoba musí být trestně bezúhonná, zdravotně způsobilá a profesně kvalifikovaná. To znamená, že se musí minimálně čtyři hodiny ročně vzdělávat a nejméně jednou za dva roky pak musí absolvovat kurz první pomoci. "Je potřeba počítat s tím, že souhlas s provozem takové skupiny musí dát i všichni členové společné domácnosti," upozorňuje Celerýnová. 

Na místo v sousedské skupině pro dítě do tří let poskytne stát příspěvek 80 procent normativu pro soukromé školky. Pro letošek je to asi 6042 korun na měsíc. Rodiče mohou své dítě umístit do skupin až na 120 hodin měsíčně, aniž by přišli o rodičovský příspěvek. "Po zvýšení limitu volala Asociace provozovatelů dětských skupin řadu let, protože z praxe víme, že původních 92 hodin pro pracující rodiče nestačilo. Rozhodně to pomůže rodičům se postupně začleňovat na trh práce," konstatuje Celerýnová.

Odbornice varuje před iluzí bezpečí

Novela zákona slibuje, že kvalitu a bezpečnost v sousedských dětských skupinách ohlídají úřady práce, které budou vést evidenci a provádět kontroly. Daniela Celerýnová však upozorňuje na slabá místa systému: "Dnes už se sousedé často ani neznají. Spoléhat na to, že když dám dítě sousedce, bude o něj dobře postaráno, je podle mě naivní," varuje.

Problém nevidí v samotném schvalování prostor, ale v zajištění průběžné kontroly. "Jde o naše nejmenší a nejzranitelnější. Nepodceňujme to. Novela bohužel nezavedla žádný ekvivalent školní inspekce pro dětské skupiny a nově mají kvalitu péče posuzovat pracovnice úřadů práce. Zda budou mít potřebné vzdělání v pedagogice a psychologii, se teprve ukáže."  

Finanční a administrativní výzvy pro provozovatele klasických dětských skupin

Novela s sebou ale také přináší náročné změny pro provozovatele klasických dětských skupin. Jednou z nejcitelnějších novinek je povinnost zajistit osmihodinový provoz, pokud chtějí provozovatelé nadále čerpat státní příspěvek. "Dosud jsme měli otevřeno 6 hodin, což většině rodičů postačovalo. Navýšením na 8 hodin nám vzrostou náklady na mzdy o dvacet procent a také jsou s tím spojené další výdaje na energie apod.," upozorňuje provozovatelka dětské skupiny ve Středočeském kraji.

Další zásadní změnou je zavedení maximální denní úhrady namísto dosavadního měsíčního stropu. To může být výhodné u dětí s plnou docházkou, kdy si provozovatelé mohou přijít až na 1600 Kč navíc oproti stropu 5059 Kč. Jenže velká část dětí dochází do dětské skupiny jen na dva nebo tři dny v týdnu a tady se situace komplikuje. S povinností dodržet denní tarif totiž získají na úhradě rodičů dětské skupiny často méně, než kolik nyní vybírají.

Částečné docházky se tedy pro provozovatele stanou finančně nevýhodné a hrozí, že jejich nabídku omezí. "Zatím se mi nepovedlo vymyslet systém, který by nám vynesl každý měsíc stejné peníze jako doposud," říká Michaela Hrochová z Ostravy. A jedním dechem dodává, že ačkoli nerada, bude muset nejspíš navýšit školkovné pro ty, co využívají dětskou skupinu celých 5 dní. Jenže pak hrozí, že zájem o celotýdenní docházku mezi rodiči kvůli vysoké ceně klesne.

Největší obavy ale panují z přechodu na zpětné měsíční financování. Stát totiž poskytne peníze na provoz dětských skupin až poté, co už provozovatelé službu zajistí a uhradí. Tedy nejdřív musejí sami zaplatit výdaje, a teprve následně dostanou příspěvek od státu. "Provozovatelé se bojí, že u toho prvního předfinancování nebude mezera měsíc a půl, ale možná i delší." To potvrzuje i Šimon Paclík z Tábora: "Pokud ta prodleva bude velká, nemáme šanci provoz tří skupin udržet. A půjčovat už si opravdu nehodlám."

Povinnost obcí a budoucnost dětských skupin

Novela ukládá obcím povinnost zajistit od příštího roku místo v dětské skupině pro tříleté děti, které nepřijme školka. "Myslím si, že jdeme správným směrem. Ve Skandinávii mají obce povinnost zajistit péči o děti již od jednoho roku. Navíc obec nemá povinnost provozovat dětskou skupinu sama, ale může uzavřít spolupráci s neziskovkou v okolí," říká Celerýnová.

Dále zdůrazňuje potřebu spolupráce mezi ministerstvem práce a sociálních věcí a ministerstvem školství: "Důležité je, aby oba resorty byly v kontaktu a řešily problematiku péče a vzdělávání dětí do šesti let bez ohledu na to, zda se právě dítě nachází v dětské skupině, nebo mateřské škole," říká.

Podle ní zavedení sousedských dětských skupin představuje krok k větší flexibilitě v péči o děti, avšak přináší i nové výzvy pro provozovatele a otázky ohledně kvality a financování. Budoucnost ukáže, jak se tento model osvědčí v praxi a jaké dopady bude mít na systém předškolní péče v České republice.