"Vyhrát nad Spartou! To bylo jedno z hesel sezony a přípravy na derby trvaly několik týdnů. A jestliže se nějakému nováčkovi podařilo proti Spartě dobře zahrát, tak dlouho měl místo v mužstvu jisté," vyprávěl legendární slávistický brankář František Plánička a hned přidal konkrétní historku.

"Jeden takový náš hráč dal Spartě hodně náhodný gól. A navíc to bylo pět minut před koncem za stavu 1:1, takže se zasloužil o vítězství. Přestože celý další rok hrál podprůměrně, tak nikdo neměl odvahu mluvit o tom, že do sestavy nepatří," zdůraznil jeden z nejlepších gólmanů fotbalové historie.

Sešívané České slovo

Emoce nemilosrdně štěpí i ty, kteří by měli být vedle rozhodčích maximálně objektivní: novináře.

Na jaře roku 1938 Letenští porazili Slavii 5:1, což bylo historické vítězství. O čtyři góly totiž Sparta zdolala svého odvěkého rivala naposled někdy před 15 lety. "A tak jsme se všichni těšili na novinové články plné chvály. Redaktor Staru také superlativy nešetřil: Sparta se zase jednou zaskvěla v plné slávě. Dokázala, že umí podat skvělý výkon. Bravo, byl to výborný zápas," popisoval útočník rudých Oldřich Nejedlý.

Nutno podotknout, že tehdejší ilustrovaný sportovní týdeník ještě téhož roku zanikl. Každopádně kolegové z Českého slova měli k derby zcela jiný postoj: "Mezi slepými jednooký králem. Sparta produkuje primitivní fotbal. Nehraje sice surově, ale její způsob hry je nečistý. Hráči si libují ve strkání a podobných zákrocích, které nikam nevedou," nechápal Nejedlý, zda si Letenští zasloužili potlesk, či pískot.

Útočný Bican

Mezi sparťanskými a slávistickými hráči panovalo kamarádství, jeden druhého si vážil. Faulů zezadu nebo jiných zákeřností moc k vidění nebylo, občas ale k nějakým excesům mezi gentlemany první poloviny minulého století stejně došlo.

Při protektorátním derby v roce 1942 Burgr fauloval Bicana v trestném území, ale rozhodčí penaltu nenařídil. Bicanovi se to nelíbilo, do sudího trochu strčil a ten ho okamžitě vyloučil. Jenže slávistické hvězdě se ze hřiště moc jít nechtělo a začala se sudím Kopřivou diskutovat.

A najednou se stala podivná věc: rozhodčí odvolal svůj předchozí verdikt, Bicana nechal na hřišti a nařídil trestný kop proti Slavii. Nelíbilo se to hráčům ani divákům a moc nechybělo, aby se zápas nedohrál. "Rozhodčí ztratil nad derby vládu a pět minut před koncem ještě pro údajné vzájemné napadení vyloučil kapitána Sparty Burgra a slávistu Bradáče," pamatoval si sparťanský obránce Karel Senecký.

Ukradený balon

"Vždy to byla slavnost, při níž nechyběly ani různé legrácky. Jedna z mých příhod se váže k Vlastovi Kopeckému, k němuž mě pojilo hezké přátelství. Při jednom derby krátce po druhé světové válce jsem se s míčem dostal až k rohovému praporku. On stál kousek od mne a střežil každý můj pohyb. Nevěděl jsem kudy kam a tak mu povídám: Nevíš, co to ten sudí píská?. Vlasta se otočil k rozhodčímu a já už pelášil k brance. Jen jsem za sebou slyšel jeho hlas: Honzo, tohle se nedělá! Gól sice po této situaci nepadl, ale Vlasta mi můj kousek dlouho nemohl odpustit," smál se sparťanský útočník Jan Říha.

Záložník Letenských Josef Ludl se zase rád vracel k ligovému derby v roce 1947. "To ještě hrál Bican a než sudí odpískal začátek zápas, sešli jsme se spolu uprostřed hřiště. Já dal ruce křížem a povídám mu: Tak co, Pepo. Bude to dnes plichta? A on, že jo. Po dvaceti minutách však Slavia vedla 2:0 a když jsme se s Pepou zase potkali, říkám mu, co bude s tou remízou. A on nato, že z toho nic nebude, že se mu dnes daří. A nám se taky začalo dařit a vyhráli jsme 5:3. Byl to moc hezký zápas," popisoval se muž, který byl ve stejném roce členem mužstva Evropy v utkání s Velkou Británií.

Slávista Josef Kadraba zase rád zmiňoval jeho první derby v červenobílém dresu po přestupu z Kladna v roce 1965. Slavia se vrátila z II. ligy a Sparta byla úřadujícím mistrem.

Samotný zápas před 50 tisíci diváky pak přinesl řadu zajímavých situací a čtyři góly. S remízou 2:2 byli nakonec všichni spokojeni. Především pak populární herec Karel Effa, který s úsměvem řekl: Došlo na moje slova, Sparta je ráda, že se jí podařilo aspoň remizovat. "Ze čtyř zápasů, které jsem proti tehdy velice dobré Spartě hrál, tak jsme ani jednou neprohráli. Byly to krásné souboje v rytířském duchu," líčil Kadraba.