"Výzkumy jasně ukazují, že učení dětí a dospívajících dokáže podpořit pohyb. V hodinách tělocviku nejde jen o to, co se děje na hřišti nebo v tělocvičně, a už vůbec ne o sportovní výsledky. Úkolem tělocviku je také zvýšit šance dětí na zlepšení v matematice nebo v jazycích," tvrdí Anders Hansen, uznávaný švédský psychiatr a brain bloger, v bestselleru Doběhni svůj mozek.

Jednapadesátiletý absolvent medicíny a držitel titul Master of Science v oboru podnikání a ekonomie se dlouhodobě zabývá výzkumem lidského mozku a vlivu pohybové aktivity na něj.

Napsal o tom už několik knih, které byly prodány do bezmála 40 zemí světa. Takže nejde rozhodně o laika, jenž by rozdával nevyžádané rozumy.

Tady jsou Hansenovy argumenty, že sport má obrovský vliv na rozvoj mozku.

Pro první důkazy si zajedeme do malé jihošvédské obce Bunkeflo, kde vědci uskutečnili následující pokus. Do rozvrhu jedné třídy na prvním stupni tamní základní školy byla na jejich popud zařazena každý den hodina tělesné výchovy.

Druhá prvostupňová třída ze stejné školy měla jen dvě hodiny tělocviku týdně, což byl obvyklý průměr. Kromě počtu hodin TV nebyly třídy ničím odlišné. A vesměs šlo o děti z totožné vesnice.

Více TV, lepší matematika

Výsledek experimentu?

Děti s více hodinami tělocviku byly lepší v porovnání s vrstevníky z druhé třídy v pohybových dovednostech a schopnostech, což se dalo očekávat. Ovšem tím to nekončilo.

"Překvapivé bylo, že dětem s rozšířenou pohybovou porcí se zlepšily i známky z matematiky, švédštiny a angličtiny, a to bez navýšení počtu hodin těchto předmětů," upozorňuje Hansen.

"Efekt experimentu byl navíc patrný i po několika letech. Mezi dětmi, které měly tělocvik denně, byl větší podíl těch, kdo vychodili devátou třídu s uzavřenou klasifikací a bez pětek na vysvědčení. Obzvlášť výrazný byl tento efekt u chlapců. Vlastně se úplně vyrovnal rozdíl mezi známkami chlapců a dívek, které obyčejně mívají lepší průměr než kluci."

Možná si nyní řeknete: Dobrá, ale jedna vlaštovka ještě jaro nedělá.

Tak vězte, že na stejnou spojitost mezi mozkem a pohybem narazili také další výzkumníci. Třeba američtí vědci, kteří zkoumali děti ze třetích a pátých tříd. Pomocí různých testů měřili fyzickou zdatnost a zároveň školní výsledky. Ve finále dospěli přesně k tomu, k čemu došli jejich kolegové po pokusu v Bunkeflu.

I v Americe byly fyzicky zdatné děti lepší v matematice a čtenářské gramotnosti. Platila tu přímá úměra: čím lepší kondice, tím lepší učební výsledky. U žáčků s nadváhou platil opak: čím obéznější student, tím horší učební výsledky.

Klišé, že tělnatější ratolesti se lépe učí a sportovně zaměřené děti jsou hloupější, bylo tedy naprosto smeteno ze stolu.   

Kdo by tomu stále nevěřil, nechť kontaktuje vědce, kteří proklepávali 12 tisíc školáků v Nebrasce. Co zjistili?

Že děti v dobré fyzické kondici dosahují lepších výsledků v testech z matematiky a z angličtiny než děti s horší kondicí.

Ptáte se, jak je to možné? A proč má sportování tak blahodárný účinek na vývoj a výkon mozku?

"Fyzická aktivita vede k růstu hipokampu, centra paměti a důležité oblasti pro regulaci emocí," zdůrazňuje Hansen v knize Doběhni svůj mozek.

"Při zkoumání mozků desetiletých dětí magnetickou rezonancí se ukázalo, že děti v dobré kondici mají hipokampus, jednu z nejdůležitějších částí mozku, větší. Rozdíly šly navíc ruku v ruce s tím, že děti s dobrou kondicí dosahovaly lepších výsledků v paměťových testech. Dobrá kondice rovná se tedy větší hipokampus i lepší paměť."

Vědci však objevili ještě jednu zajímavou skutečnost.

"Čím složitější testy, tím byly rozdíly mezi dětmi s lepší a špatnou kondicí větší. Výhoda fyzicky zdatnějších dětí byla tedy výraznější při náročnějších testech," podotýká Hansen.

Rodiče, kteří dětem říkají - žádný trénink, radši se budeš doma učit - by si měli předchozí pasáže dvojnásob zapamatovat.

Útok na hipokampus

Teď je na řadě informace, za jak dlouho medicína zvaná sport na mozek zabírá. Odpověď je jednoduchá: už po pár minutách pohybu.

"Stejně jako má pohyb okamžitý efekt na mozek dospělých, působí okamžitě i na mozek dětí," potvrzuje Hansen.

"Už po dvaceti minutách pohybu se u devítiletých dětí výrazně zlepšilo porozumění textu. I jeden krátký trénink tedy dokáže ovlivnit pozitivně učení! Nevíme přesně, čím to je, ale velkou roli hraje zlepšení pozornosti. Vědci si kladli otázku, jak málo pohybu stačí ke zlepšení pozornosti dětí. Výsledky byly ohromující. Už po dvanácti minutách pomalého běhu došlo u teenagerů ke zlepšení porozumění textu i takzvané vizuální pozornosti. Tento efekt byl patrný pod dobu jedné hodiny. Pouhé čtyři minuty tréninku - ano čtyři minuty - mohou u desetiletých dětí zlepšit jejich koncentraci a schopnost nenechat se rozptýlit.  Víme, že aktivní děti a dospívající od čtyř do osmnácti let, mají lepší v podstatě všechny kognitivní funkce. Ve škole se to projevuje zlepšením v matematice, čtenářské gramotnosti nebo při řešení problémů. Patrné je také zlepšení schopnosti se rozhodovat."

Sportující omladina však může využít dalších benefitů. Je prokazatelně odolnější vůči stresu, který se dnes na každého valí ze všech stran.

Vědci ve Finsku zkoumali reakce na stres u dětí z druhých tříd základních škol. Zajímala je citlivost vůči stresu v závislosti na míře fyzické aktivity. Špuntům rozdali krokoměry, aby výzkum nebyl založený jen na pocitech, které by zaznamenali do dotazníku, ale na nezpochybnitelných faktech.

Citlivost na stres měřili pomocí testů snažících se napodobit každodenní situace. Děti měly například v krátkém časovém limitu spočítat příklady.

Co z tohoto měření vyplavovalo na povrch?

Že děti, které toho nachodily za den hodně, měly větší odolnost vůči stresu. Vyzařovaly navenek větší klid než kamarádi, kteří přes den šetřili kroky, a měly i nižší hladinu stresového hormonu kortizolu.

Jaký závěr z toho všeho vědci vyvodili?

Jednoznačný: Aby děti dokázaly využít svůj potenciál, musí být aktivní! Jestli budou hrát fotbal, hokej, tenis nebo jen tak skákat přes švihadlo či lézt po stromech, je druhořadé, hlavně ať se hýbají. A samy si vyberou, co je baví. A když se jim při jejich zvolené aktivitě, zvýší tep nad 150 za minutu, bude to ideální.