Jaké to je stát tváří v tvář nejlepším útočníkům na světě?

Bylo to splnění dětského snu. Jako malý kluk jsem se díval v televizi na Real, který byl mým nejoblíbenějším klubem. Takže šlo o hodně speciální den pro mě i pro celý klub. Doufám, že až se s Realem potkám příště, nebude to jen přátelák, ale oficiální soutěžní zápas.

Na hřišti to byl asi i tak cvrkot, ne?

Prvních patnáct minut jsme byli z jejich rychlosti a kvality celkem v šoku. Určitě v tom hrála roli i naše nervozita. Ale postupem času jsme se do zápasu dostali víc. A musím upřímně říct, že asi i oni, když viděli rozdíl mezi oběma týmy, trošičku ubrali. Od té doby už to bylo vyrovnanější.

V čem tkví Mbappého genialita v zakončení? Čelil jste i jeho samostatnému nájezdu.

Ani bych nemluvil o genialitě v zakončení. Když střílí, tak už člověk nějak intuitivně reaguje. Jeho síla spočívá hlavně v tom, že když měl Real míč v držení, furt si hledal místo a měnil směry. To nutí být brankáře a celou obranu pořád v pozoru, což vás hrozně rychle unaví. Všechny hvězdy Realu neustále chtějí balon a dokážou být z každé situace v jakýkoli čas nebezpečné.

S kým jste si vyměnil dres?

S Thibautem Courtoisem. Když vycházel z kabiny do druhého poločasu, poprosil jsem ho o dres. On hned vlezl do šatny a vyměnili jsme si ho. Momentálně je to pro mě nejlepší a nejoblíbenější brankář.

Co byste si od něj fotbalově vzal, kdyby to šlo?

Jeho klid a sílu v situacích jeden na jednoho. Líbí se mi, jak je navzdory své výšce mrštný a jak dokáže být rychle na zemi. Bohužel, po zápase nebyl prostor k tomu, abychom spolu mohli prohodit pár slov. Na stadionu byl celkem chaos.

Real způsobil v Innsbrucku a okolí asi pořádný humbuk.

Pro celé Tyrolsko to byl svátek. O dva dny dříve jsme na stejném stadionu hráli rakouskou bundesligu s LASK Linec a na zápas přišlo asi dva a půl tisíce lidí. Na přátelák s Realem bylo vyprodáno, poprvé za dobu, co jsem v Tirolu.

Co jste si osobně odnesl z konfrontace s Galácticos Xabiho Alonsa?

Zjistil jsem, že pokud bych měl možnost trénovat častěji s hráči, jako jsou Mbappé a spol., nebo udělat krok do lepší soutěže, po nějaké adaptační době bych se mohl dostat na vyšší úroveň. Vyhodnocoval bych pak některé situace jinak, než jsem to udělal v zápase s Realem. Tam to bylo na mě zpočátku všechno moc rychlé. Ale potom jsem se přizpůsobil, což beru jako signál, že na vyšší úroveň potenciálně určitě mám. A je to velká motivace do další práce.

Mohl byste konkrétněji přiblížit, co byste po zkušenosti z duelu s Realem dělal lépe?

Nenechával bych se tolik unášet hrou, abych nevybíhal tolik z prostoru brány. V rychlosti soupeřů rakouské ligy bych nereagoval intuitivně, ale měl bych čas nad tím přemýšlet a uvědomit si, kde bych měl být, abych mohl předejít situaci, která přišla. Tím, jak šlo všechno s Realem rychle a musel jsem pořád sledovat pět, šest top hvězd, jsem tenhle čas na přemýšlení neměl.

Pomáhá i přítelkyně

Vaše kariéra stoupá krok za krokem. V šestnácti jste odešel do vyhlášené akademie RB Salcburk. Pak jste chtěl už pravidelně chytat v dospělém fotbale, a tak jste se přesunul do Tirolu. Naplnilo tohle rozhodnutí plně vaše očekávání?

Stoprocentně. Šel jsem sem s tím, abych si zkusil, jestli dokážu hrát dospělý fotbal na úrovni rakouské ligy, a v prvních dvou sezonách jsem nechyběl v jediném ligovém zápase. Nebylo to tehdy ani těžké rozhodování, převážila u mě vidina možnosti dostat se do brány v seniorském fotbale.

Dá se porovnat zázemí klubu s akademií a prvním týmem Salcburku?

Je tu o level, možná i o dva níž. Tirol je v rakouské lize extrém číslo jedna, co se týče tréninkových hřišť, posilovny, wellnessu i věcí mimo fotbal, jako jsou třeba stravování, pomoc mentálních koučů. Tohle v klubu vůbec nemáme. Hráči, kteří tyhle služby chtějí, si musejí všechno opatřit individuálně. Na druhou stranu všichni, kdo v klubu pracují, jedou na maximum!

Jsou to srdcaři.

Jo, Tirol je rodinný klub, kde pracuje šest lidí v realizačním týmu plus čtyři lidi v kancelářích. Sídlíme na stadionu ve Wattensu (obec kousek od Innsbrucku), kde se dřív hrávala druhá, třetí liga. Není tu vyhřívaný trávník, aby se tady mohla hrát první liga. Takže přes týden jsme ve Wattensu a na zápasy přejíždíme na velký stadion do Innsbrucku.

Do jakého servisu investujete vy?

Já mám už třetím rokem jednoho českého mentálního kouče, protože jsem byl na mentálního kouče zvyklý z akademie Salcburku. Ohledně stravy mám štěstí, že moje přítelkyně má diplom výživové poradkyně. A co se týče fyzioterapie, chodím ke klubovým fyzioterapeutům a posledních pár měsíců máme možnost docházet na kryoterapii, čehož také využívám.

Že všichni v klubu pracují na maximum, je vidět na výsledcích. Když jste přicházel do Tirolu, zachraňoval se, nyní po třech kolech rakouské bundesligy je ve skupině mužstev s nejvyšším bodovým ziskem. Co je v téhle sezoně v plánu?

Hlavní plán klubu je pořád stejný: zachránit se v lize. Ale samozřejmě se chceme posouvat, takže jsme si dali interní cíle. Máme totiž nejmladší jedenáctku v celé soutěži, hodně sem chodí na hostování kluci, kteří se ve větších týmech zatím nechytli.

Co se vám v Innsbrucku nejvíc líbí?

Čím déle jsem v Innsbrucku, tím víc ho poznávám a tím víc se mi líbí. Lidi v Tyrolsku jsou moc příjemní. Totéž se týká kabiny. V Salcburku jsem byl zvyklý na mezinárodní kabinu, tady jsme asi jen čtyři cizinci a kabina je o hodně semknutější. Jsme dobrá parta.

Trenér o škole ani nevěděl

Vraťme se ještě do doby, kdy jste se vydal do Rakouska. Na jaký největší šok jste narazil?

Největší šoky byly samostatnost spojená s odloučením od rodiny a nový jazyk, který jsem neovládal, protože němčinu jsem se učil předtím jen rok v české škole.

Kdo z vašich tehdejších spoluhráčů to dotáhl zatím nejdál?

Benjamin Šeško, který teď přestoupil do Manchesteru United a má sílu jako kůň. Vyskočí dva metry vysoko, má raketu v noze, ale jinak je to obyčejný kluk, s kterým si můžete zajít do města. Během covidu mě i ostříhal. Poznali jsme se v šestnácti a je sranda pozorovat, jak je teď v Manchesteru United.

V akademii Salcburku jsem se byl podívat třikrát a vždycky mě upoutaly dodržování pravidel a slušnost.

Je to dané německo-rakouskou kulturou. Oni striktně dbají, aby se chodilo včas na tréninky a dodržovala se základní pravidla slušného chování. Když to někdo nedodržuje, řeší se to různě. Třeba u kluka afrického původu, který první měsíc dvakrát, třikrát zaspal, jsme zažili, že běhal jen sám po hřišti a nebyl v tréninku s týmem.

Vy jste nikdy podobné potíže neměl, čehož dokladem je i čerstvý titul bakaláře.

V letní pauze jsem ukončil bakalářské studium managementu na Vysoké škole ekonomické v Praze. Škola mi vyšla maximálně vstříc, a tak jsem mohl většinu studia udělat distančně online a pouze na zkoušky jsem dojížděl do Prahy. Takže pro mě bylo nejtěžší jen to, abych našel termín na zkoušku a dokopal se k tomu, abych se to naučil.

Časově se to teda dalo zvládnout?

Jako fotbalista mám pořád mimo tréninky dost volna. Nikdy jsem nepotřeboval omluvenky z tréninku. Sportovní ředitel klubu a trenér podle mě dodnes ani nevědí, že jsem studoval vysokou školu.

Fotbal je u vás jednoznačně na prvním místě. Kam se v něm v této sezoně chcete posunout?

Mojí vysněnou ideální cestou bylo se už letos v létě posunout do lepšího klubu, případně do lepší ligy. Bohužel se nenašlo nic, co by mi dávalo smysl. Takže tu mám ještě na rok smlouvu a budu chtít předvést ještě lepší výkony než v předešlých dvou letech. Příští léto budu volným hráčem a uvidíme, co se naskytne. Budeme vše řešit s mojí agenturou Sport Invest a věřím si na to, že bych se zase mohl posunout o úroveň výš.

Cítíte také, že jste na očích reprezentačních trenérů? Nepřipadáte se v Innsbrucku tak trochu jako zapadlý vlastenec?

Byl jsem v širším kádru reprezentační jednadvacítky, která odehrála Euro do 21 let. Ale tím, jak jsem se věkově posunul do áčka, si upřímně myslím, že dokud budu hrát v Tirolu, nejsem tolik na očích jako brankáři, kteří jezdí s áčkem a chytají za větší kluby.

Třeba se to změní, pokud budete s Tirolem útočit na titul.

Mohlo by to tak být. Ale mě i klub ještě čeká dost práce.