Letoun s výrobním číslem tři, který do služby u Air France zařadili na podzim 1979, se před pětadvaceti lety zřítil krátce po startu nedaleko letiště Charlese de Gaulla. Zahynulo 100 pasažérů, většinou německých turistů, kteří směřovali do USA na plavbu luxusní lodí, devět členů posádky a čtyři lidé v hotýlku, na nějž stroj dopadl. Celý svět tehdy oběhly fotografie, pořízené náhodným svědkem, na kterých ze zádě bělostného letadla šlehají mohutné plameny.

Bezprostřední příčina nehody z 25. července 2000, která na více než rok zastavila provoz Concordů, přitom byla banální. Katastrofu podle vyšetřovací zprávy zavinila lamela z letounu DC-10 společnosti Continental Airlines, který startoval o pět minut dříve. Kus kovu, široký tři a dlouhý zhruba 40 centimetrů, který se uvolnil z jednoho z motorů, pak rozřízl pneumatiku na levé podvozkové noze Concordu. Kusy gumy narazily do křídla, ve kterém poškodily nádrž a z té začalo vytékat palivo.

Kerosin vzplanul a kvůli požáru vysadily letounu oba motory na levé straně. Piloti v kabině, kteří o skutečném poškození letounu podle všeho nevěděli, se ze všech sil snažili katastrofu odvrátit. Vrátit se na letiště Charlese de Gaulla ale nebylo možné a kvůli poškození podvozku, který zůstal vytažený, letoun prakticky nešlo pilotovat. Po minutě marné snahy doletět na sousední aerodrom Le Bourget se hořící stroj zřítil na malý hotel na okraji vesnice Gonesse.

Katastrofa měla víc příčin

Vyšetřování ale také ukázalo, že ke katastrofě vedlo více příčin. Tou hlavní byl bezesporu díl upadlý z amerického stroje, který byl z neschváleného materiálu, a navíc špatně namontovaný. Zároveň vyšlo najevo, že pneumatiky působily Concordům potíže již dříve a častěji než ostatním letounům. Ve srovnání s jinými typy totiž potřebovaly vyšší startovní rychlost a kola byla více zatěžována. Už dříve dokonce kusy pneumatiky poškodily části Concordů včetně motorů, ale bez fatálních následků.

Až do tragické nehody se tak mohly Concordy těšit pověsti nejbezpečnějších letounů na světě, za čtvrtstoletí služby totiž nezaznamenaly jedinou smrtelnou havárii. Po pařížském neštěstí už to ale bylo jinak a budoucnost nepříliš ekonomických strojů nebyla růžová. Do služby se Concordy dostaly až krátce po 11. září 2001, a poslední ránu jim tak zasadila krize letecké dopravy. K udržení Concordu nepomohly ani úpravy, mezi které patřilo zesílení nádrží nebo odolnější pneumatiky.

Ve službách francouzských aerolinek se tak nadzvukový letoun naposledy objevil na konci května 2003. O necelého půl roku déle vydržel Concorde na linkách British Airways, na cestu z Londýna do New Yorku se naposledy vydal 23. října téhož roku. Své uznání výjimečnému stroji tehdy vyjádřila i královna Alžběta II., která nechala slavnostně nasvítit zámek ve Windsoru, nad nímž letoun mimořádně přelétl. Úplně poslední linkový let vykonal Concorde následující den při návratu do Londýna.

Po téměř 28 letech se tak uzavřela kariéra stroje, který měl ambici změnit světové letectví. Vznikal ve francouzsko-britské spolupráci od začátku 60. let, kdy se zdálo, že budoucnost patří nadzvukovým letadlům. Nakonec ale vznikly jen dva typy, vedle Concordu to byl nepříliš úspěšný sovětský Tu-144. V poslední době se občas objeví spekulace o novém nadzvukovém dopravním letounu, cesta ke stroji, který by se svou rychlostí aspoň vyrovnal Concordu, ale bude ještě dlouhá.

Nadzvukové létání je tak už dvě dekády vyhrazeno jen vojenským pilotům nebo bohatým nadšencům, kteří se dostali k vyřazeným stíhačkám, většinou sovětského původu. Čas od času nicméně problesknou zprávy o chystaných nových supersonických dopravních letadlech. Například americká NASA nyní chystá ve spolupráci továrnou Lockheed Martin první let zmenšeného stroje X-59 QueSST, svůj technologický demonstrátor XB-1 už loni dostala do vzduchu americká firma Boom Technology.

Video: Takhle zemřel nadzvukový sen. Revoluční letoun Concorde na unikátních záběrech