Příprava Návratu do budoucnosti měla spletitou cestu. Spoluscenárista Bob Gale dostal nápad na film, když se zahleděl na fotografii svého otce a napadlo jej, zda by byli jako náctiletí přátelé. S Robertem Zemeckisem chtěli obrátit a variovat dosavadní principy filmů o cestování časem a přinést široce přístupnou komedii se sci-fi prvky. V roce 1980 pak začali sepisovat scénář. Doba jim však nepřála. Měli za sebou finančně ne úplně úspěšné projekty Ojetá auta nebo I Wanna Hold Your Hand a také veřejnost oceňovala jiný typ filmů.

Komedie spoléhala na odvážné, lechtivé a konvencemi nesvázané tituly. Zmínit můžeme Zlaté časy na Ridgemont High, Zvěřinec časopisu National Lampoon nebo Porky. Tehdejší filmy o cestování časem byli kasovními propadáky (např. Tajemná záře nad Pacifikem či Zloději času). Potenciální příběh Návratu do budoucnosti byl příliš krotký a drahý na to, aby nějakému studiu stál za risk. Zemeckis s Galem navíc bojovali i s tvůrčím procesem.

Pod dohledem Spielberga a obdiv k 50. letům

Oba byli v té době třicátníci. Vyprávění filmu osciluje mezi 80. a 50. lety, kam se protagonisté skrze šílený vynález vydávají. Dvojice se tak necítila úplně ztotožněna ani s jednou érou. Napsali čtyřicet verzí, studia je odmítala. Zemeckis v mezidobí natočil dobrodružnou romanci Honba za diamantem, jejíž úspěch mu dodal potřebnou kredibilitu. Se Stevenem Spielbergem, s nímž dvojice již dříve spolupracovala, se konečně podařilo najít zázemí. Spielberg na film dohlížel jako výkonný producent.

Návrat do budoucnosti je maximálně vycizelovaným dílem své doby, kdy trendy udával Spielberg - milovník klasického hollywoodského stylu, který si nikdo neosvojil a nerozvinul tak precizně jako on. Zemeckis (kromě fascinace nejnovějšími filmovými technologiemi a dlouhodobě i možnostmi digitální animace) taktéž vypravěčsky tíhne k hollywoodské tradici. Jde o ten nejuniverzálnější a nejvžitější styl, na němž se většinou vyučují kurzy typu "jak psát scénář" a "jak natočit film", i když je nesmírně těžké si ho osvojit. Vyprávění by tu mělo pramenit ze samostatných obrazů. Jde o filmy, které si můžete pustit bez zvuku a stejně budete přesně vědět a především cítit, co se právě děje. Návrat do budoucnosti je jedním z takových filmů.

Vyprávění o mladíkovi jménem Marty (Michael J. Fox), který se za pomoci šíleného vynálezce doktora Emmetta Browna (Christopher Lloyd) vypraví do minulosti, kde poruší časovou kontinuitu, a ohrozí tak vztah svých tehdy mladých rodičů čili svou samotnou existenci, je ve vztahu k hollywoodskému stylu příznačné. Kauzalita byla narušena a je potřeba vytvořit novou. Kromě přímočaré zábavy a disputací nad hříčkami časových trhlin film přináší jasné poselství i nejednoznačné téma.

Návrat do budoucnosti nám vzkazuje, že každý patříme do své doby, jinak bychom byli někým zcela jiným. Film vznikl v době, kdy Amerika začala vzhlížet k 50. letům jako pomyslnému ideálu. Naleštěné předměstské domy, spořádaná rodina, lákavá estetika. To je ta pravá Amerika, kterou chceme znovu! Do dané éry se obracela i popkultura (z filmů např. Peggy Sue se vdává). Prezidentem byl Ronald Reagan, v 50. letech slavný hollywoodský herec. Kořeny 80. let společnost zkrátka hledala v těch 50., což bylo i součástí reaganovské politiky, jíž dominovaly konzervativní hodnoty.

Jsme pány svého osudu?

Postava George McFlye, otce protagonisty Martyho, pak ztělesňuje zvláštní paradox. Jeho cesta totiž říká, že lidé se mohou změnit. Snímek naznačuje, že pokud si dokážeme uvědomit své chyby, můžeme to napravit a být lepší. Zároveň ale s ironickým podtónem sděluje, že život pro nás už dávno cestu vyšlapal a my jsme jen pouhými pasažéry. Navzdory Georgeovu osobnímu růstu i tomu, že do jeho života zasáhne člověk z budoucnosti, nakonec skončí se stejným výsledkem jako na začátku - stejná manželka, stejné děti, stejný dům, jen lépe placené a prestižnější zaměstnání.

Zvažme ten logický paradox. Pokud věříme první myšlence, že se lidé mohou změnit, proč je pak Georgeova proměna tak náhodná? Jeho syn Marty, ať se snaží jakkoli, nedokáže svého otce změnit. Teprve když Marty rezignuje, George si uvědomí, že se dokáže postavit sám za sebe. Vidíme, jak Marty nevědomky upravuje jeho osud. Lorrain (Martyho matka) se původně zamilovala do George z pochybného důvodu. Díky Martyho zásahu ale nakonec její láska vznikne na základě Georgeovy péče a nasazení. George se změnil jen díky náhodným, neplánovaným událostem. 

Dalo by se tedy říct, že nejsme pány svého osudu o nic víc než laboratorní krysa. Bohatství, prestiž a sebevědomí jsou dílem náhody. Přesto tu máme velmi přesvědčivě vyprávěný příběh, kterému zoufale chceme věřit. Jde o krásné obrácení rolí - dítě se setká se svými rodiči v jejich věku, ale může vystupovat jako ten dospělý, který ví víc, protože v tomto případě opravdu ví.

Tento princip je běžně využitelný v klasickém filmu, pokud je dítěti 50 nebo 60 let a třeba se musí postarat o své stárnoucí rodiče. Kouzlo Návratu do budoucnosti však spočívá v tom, že Marty je stejně starý jako jeho rodiče - a přitom má mnohem více životních zkušeností. Marty se umí postavit sám za sebe a nenechá si od Biffa nic líbit. To vidíme jak v roce 1955, tak v obou verzích roku 1985. Marty věří vědě, je ochotný riskovat, zkoumat nové věci, zatímco George se bojí.

Film tedy jasně říká, že život je o zkoumání a odvaze. Marty je i po přesunu do 50. let dravý, pídí se po odpovědích, jež mu sice přinesou krátkodobé potíže, ale v závěru se vyplatí. Marty může své rodiče "napravit" ještě dřív, než se jejich vztah začne komplikovat.

Nejvýdělečnější film roku 1985

Ani pojetí 50. let pak není jednostranné. Nejde o přímočarou idylku. Zemeckis mýtus velké Ameriky alespoň částečně shazuje. Ukazuje, že osobní problémy mají lidé stejné v 50. i 80. letech - kouří marihuanu, poflakují se a řeší alkohol. V jedné scéně film vykresluje černošského číšníka, který sní o tom, že jednou bude starostou. Víme, že se mu to podaří, dobové klima mu to ale samozřejmě neumožňuje. Skrze tyto subtilní prvky tak Zemeckis iluzi dokonalé Ameriky alespoň trochu narušuje.

Film se stal i díky svému širokému zacílení nejvýdělečnějším snímkem roku 1985. Přinesl další dva díly, které koncept nostalgie a návrat do minulých časů rozvinuly ještě hravěji a v mnoha ohledech i podvratněji. Stejně tak se franšíza rozrostla o komiksy i videohry. Návrat do budoucnosti je nostalgickým vyprávěním o velkých osobních příbězích na hraně skutečna a nadpřirozena, ale i reflexí minulosti, stárnutí a lidského osudu.