V těch dnech bylo chorvatské letovisko Split, tolik oblíbené i mezi českými turisty, plné vojaček a vojáků v uniformách amerického námořnictva. Přes den v obchodech a večer v barech u pláže si užívali poslední volno na pevnině před nasazením jejich útočných plavidel ve velké ofenzivě proti Islámskému státu.

Více než 330 metrů dlouhá a 106 tisíc tun těžká letadlová loď USS Harry S. Truman poháněná dvěma jadernými reaktory kotvila na dohled od města a byla velkým zpestřením prosincového Jadranu.

Jedním z novinářů, které v těch posledních dnech roku 2015 mohutný vrtulník MH-60 Seahawk dopravil ze splitského letiště na palubu letadlové lodě třídy Nimitz vyrobené v roce 1988, byl i Ondřej Stratilík, nyní reportér deníku Aktuálně.cz.

Během doby, kterou na USS Harry S. Truman strávil a než jej připoutaného v sedačce letounu Greyhound "vystřelil" parní katapult zpátky na pevninu, se stal součástí denní i noční reality, kterou námořníci prožívají během operačního nasazení na moři.

"Umíme i výborné buchty"

Jedním z prvních míst, kam se novinářská návštěva na lodi dostala, byla kajuta tehdejšího kapitána Ryana Scholla. V sousední nerezové kuchyňce, určené jen pro Scholla, vojačka Jamela zadělává na čokoládové cookies a připravuje silnou černou kávu. "Umíme i výborné buchty," popisuje, čím si tu vysoké šarže při jednáních a přípravě strategií posilují nervy.

Zbylých pět tisíc vojaček a vojáků amerického námořnictva má k dispozici sedm velkých jídelen. Wanda Trammellová, rodačka z Portorika, která gastru na letadlové lodi šéfovala během tehdejší operace proti Islámskému státu v Sýrii a Iráku, prozradila, že největší úspěch mají vždycky hamburgery nebo brambory.

Chorvatskou zastávku využila i k tomu, aby ve městě nakoupila mnoho litrů místního olivového oleje, který prý na palubě hodně zachutnal. Ve spížích má jinak zásoby jídla až na 30 dnů. A když dochází, přijde na řadu nákup. Trammellová sepíše seznam a její podřízení vyletí nákladním letounem nebo vrtulníkem na nejbližší pevninu pro zásoby.

Ovšem na letadlové lodi se člověk nemusí občerstvovat jen v jídelnách. Ve většině brífinkových místností jsou k dispozici výrobníky popcornu, non-stop jsou po ruce i postmixy s nabídkou sladkých amerických limonád. A aby byla iluze normálního života co nejvěrnější, na palubě USS Harry S. Truman má svou pobočku i kavárenská síť Starbucks a ve větších chodbách se pravidelně konají bleší trhy.

I když to, co se děje uvnitř letadlové lodi, musí každého návštěvníka překvapit, nejzajímavější jsou samozřejmě momenty strávené na velitelském můstku a na vzletové ploše, odkud parní katapult ve dne i v noci "vystřeluje" vyzbrojené stíhačky do akce.

Pozor na ocelové lano!

V takových chvílích se novinářská návštěva může po palubě pohybovat jen s nasazenými protihlukovými sluchátky, ochrannými brýlemi a záchrannými vestami. Obrovský pozor je třeba dávat i na mohutná ocelová lana, za něž se zachytávají přistávající stíhačky. Po každém takovém manévru "provaz" natažený v délce několika desítek metrů vrátí mezi dva navijáky.

Loď USS Harry S. Truman je domovem několika bitevních letek, které den co den drilují nejrůznější manévry. Jedním z nejsložitějších je právě přistání a zachycení se za brzdné lano. V "klubu" 143. letky visí tabulka se jmény všech jejích 17 pilotů. U každého z nich je několik barevných nálepek: zelená znamená povedené přistání, hnědá zase chybný pokus.

Piloti, technici a další námořníci, kteří mají na programu noční akce, jsou jedinými, kdo nemusí ctít večerku. Úderem 22. hodiny musí být všichni ostatní ve svých pokojích a kajutách. Důstojníci spí po dvou, mužstvo klidně i po desítkách.

Z postele je možné v televizi sledovat filmy nebo třeba přímý přenos z paluby, kde právě jedna z letek trénuje přibližovací manévr "touch & go", kdy se podvozkem jen dotkne přistávací plochy a opět vzletí.

V šest ráno člověka probouzí budíček. Máme deset minut na to, abychom se umyli a oblékli a vyrazili do jedné z jídelen na snídani. V neděli tady bývají delší brunche s roastbeefem, ale dnes je všední den, takže vítězí kukuřičné lupínky s mlékem a anglická slanina s vajíčky.

Každé ráno se navíc na palubě lodi koná speciální očistná akce. Z amplionů se rozezní rocková muzika, na jednom konci paluby seřadí několik stovek lidí, pomalu procházejí na druhou stranu a bedlivě prohledávají povrch. Jedna z námořnic mi říká, že jde o "FOD" (Foreign Object Debris) - čistí tedy palubu od malých předmětů, u nichž hrozí, že by se dostaly do motorů letounů.

Kromě technického hangáru v podpalubí, kam se vejdou desítky letadel a nahoru odtud vyjíždějí výtahem, ukrývá USS Harry S. Truman třeba i tři kaple anebo strojovnu, jejíž technici mají na starosti dvě 30tunové kotvy. Na jejich pracoviště se dostáváme několika úzkými průchody a příkrými žebříky. Když se prý motory roztočí a kotvy padají k mořskému dnu, připomíná to tu zemětřesení.

Přichází čas našeho odletu. A jelikož jsme daleko od pevniny, na spojeneckou základnu na ostrově Kréta budeme muset doletět letadlem. Stroj C-2 Greyhound nemá jediné okno ani žádné boční dveře, pouze nouzové vstupy na střeše, dovnitř vcházíme zadními nákladovými vraty.

Sedí se proti směru letu, bezpečnostní pasy člověka dokonale připoutají ke konstrukci sedaček. Po několika minutách se přední podvozek letounu zachytává za "vodítko" parního katapultu, turbovrtulové motory jedou na maximální otáčky a s obrovským zrychlením, kdy se pásy i přes oblečení zařezávají do kůže a všechno, co není přivázané, letí k zadním dveřím, opouštíme plující město jménem USS Harry S. Truman. 

Do služby vyrazilo nejdražší vojenské plavidlo USA, letadlová loď Gerald Ford (24. 7. 2017)