Zpěvy keporkaků jsou považovány za jedny z nejsložitějších v živočišné říši. Jejich písně se nesou na obrovské vzdálenosti a pro svou krásu se dočkaly velké popularity, a to už od konce 60. let 20. století. Tehdy si mořský biolog Roger Payne poprvé všiml, že volání jsou uspořádána do opakujících se vzorců, které by mohly naznačovat komunikaci nebo hudbu. Z nahrávky vznikla deska Song sof the Humpback Whale, tedy "Písně keporkaka". Od tohoto objevu vědci po celém světě zaznamenávají velryby a snaží se přijít na to, co jejich písně znamenají.

Společné rysy jazyka

Nová průlomová studie mezinárodního týmu mořských biologů a jazykových expertů šla hluboko do struktury samotných písní. Vědci osm let analyzovali záznamy zpěvu keporkaků v Nové Kaledonii a zjistili, že velrybí zpěv a lidský jazyk vykazují společné rysy. Jejich komunikace totiž odpovídá tzv. Zipfovu zákonu, který je základním zákonem lidského jazyka. Ten říká, že nejfrekventovanější slovo se v jazyce objevuje asi dvakrát častěji než druhé nejpoužívanější slovo, třikrát častěji než třetí nejpoužívanější slovo a tak dále. Nejčastěji se přitom používají velmi krátká slova, jako "a", "to" nebo "se".

U velrybí písně platí stejná pravidla frekvence i stručnosti. Kytovci používají jazykové vzorce, ve kterých se některé zvukové segmenty vyskytují velmi často, zatímco jiné jen zřídka. Tento princip opakujících se struktur zajišťuje, že si mladé velryby snáz zpěvy osvojí - podobně jako se malé děti učí lidskou řeč. Vědci k analýze využili právě metodu inspirovanou výzkumem dětského osvojování jazyka.

Velký krok ke zvířecí komunikaci

"Lidská řeč a velrybí píseň jsou kulturně naučené. Takže velryby se učí písně od ostatních velryb, se kterými tráví čas. To je důvod, proč všechny velryby v jedné populaci budou zpívat stejnou píseň," vysvětluje doktorka Jenny Allenová z Griffithovy univerzity.

Opakující se dílčí sekvence, které sledují Zipfovu frekvenční distribuci, se objevují ve všech lidských jazycích. Dosud ale nebyly nalezeny u žádných jiných druhů. Jazyk tak byl dlouho považován za jedinečnou lidskou vlastnost, která ho odlišuje od ostatních. Teď se ale může ukázat, že základní aspekty našeho jazyka jsou sdíleny napříč druhy. Může to tak být velký krok k tomu, abychom pochopili, jak zvířata mezi sebou komunikují.