Mark Rutte, někdejší nizozemský premiér, byl do čela NATO vybrán nejen kvůli své dlouholeté zkušenosti, ale především kvůli schopnosti komunikovat se staronovým šéfem Bílého domu Donaldem Trumpem. Nejde totiž jen o strategii. Jde o tón, jazyk - a nevyhnutelně také o lichocení.

Zveřejněné soukromé zprávy mezi Ruttem a Trumpem, které americký prezident neváhal hrdě sdílet na sociálních sítích, ukazují, jak vypadá komunikace s mužem, jehož ego je potřeba náležitě pěstovat a opečovávat.

"Gratuluji a děkuji za Vaši rozhodnou akci v Íránu, která byla skutečně mimořádná a na kterou si nikdo jiný netroufl," napsal Rutte Trumpovi na adresu nedělních úderů amerických bombardérů na íránská jaderná zařízení. Zpráva navozuje dojem, že Trump jednal jako osamělý hrdina - přesně tak, jak si o sobě rád myslí.

Další Rutteho zpráva zněla: "Evropa bude platit ve VELKÉM, jak má, a bude to vaše výhra." Znovu šlo o zarámování společného rozhodnutí jako Trumpova triumfu.

Formát podle Trumpa

Ale aby nevznikl mylný dojem, že jde jen o pár sladkých slov - je vhodné  připomenout, že právě takový styl komunikace se stal klíčovým nástrojem pro udržení USA v alianci. Trump totiž v minulosti opakovaně zpochybnil smysl NATO a vyhrožoval, že Spojené státy opustí jeho struktury. Jednou z podmínek, které americký prezident klade, jsou vyšší výdaje evropských členů na obranu. Když mu Rutte nabídne jazyk a výrazy, které z Trumpa dělají vítěze, má důvod zůstat.

I summit, který se v úterý a ve středu uskutečnil v Haagu, byl ušitý na míru Trumpovým preferencím. Jediné (!) dvouapůlhodinové jednání, žádné dlouhé projevy, stručné komuniké. A výsledek? Dohoda státníků o výdajích na obranu ve výši pěti procent hrubého domácího produktu (HDP) - opět rámovaná jako Trumpův úspěch. Rutte sice čelil kritice, že se aliance příliš přizpůsobuje Trumpovým rozmarům, jenomže Trump je znám pro svá nevyzpytatelná gesta. Příklad? Nedávno opustil setkání G7 předčasně…

Tatínek používá silná slova

Jedním z nejvýraznějších momentů summitu bylo, když se Trump před odletem do Haagu vulgárně vyjádřil k situaci na Blízkém východě. Mnozí očekávali diplomatické pohoršení - "lišák" Rutte však zvolil jinou cestu: "Tatínek musí někdy používat silné výrazy," řekl s úsměvem.

Tato věta, ačkoliv může působit absurdně, je příkladem pečlivě volené rétoriky. Nesnižuje Trumpovu autoritu, zároveň však snižuje míru napětí. Je to forma humoru, která zároveň odvede pozornost od obsahu výroku. Taková rétorika není náhodná. Je výsledkem uvědomění si, že kritika nefunguje. Rutte pochopil, že tato strategie je nutná, chce-li udržet Trumpa na své straně.

Hrdinové v zákulisí

Ruttemu se přezdívá "Trumpův našeptávač". A právem. Je jedním z mála evropských lídrů, kteří si s Trumpem rozumí - právě proto, že ho neberou jen jako politika, ale jako fenomén, který je třeba zvládnout psychologicky.

A tak když se dnes Evropa pohoršuje nad tím, že Rutte "podlézá", stojí za to připomenout: jde o taktiku, která může rozhodnout o budoucnosti evropské bezpečnosti. A Rutte našel cestu přes "VELKÁ" slova, osobní chválu a příběhy o hrdinských činech.