Ladislav Winkelbauer se krátce po revoluci vrátil z Německa zpět do Čech, kde chtěl začít podnikat a investovat našetřené peníze. Spolu s přítelem Petrem Plívou koupili na Karlovarsku továrnu na zpracování dřeva, kde začali vyrábět rakve, o které byl vzhledem k zuřící válce v Jugoslávii velký zájem.

Podnikání se dařilo a Winkelbauer s Plívou začali investovat do hotelů, restaurací a dalších podniků. Úspěšný byznys ale brzy narušily spory mezi partnery, které přerostly až v otevřený konflikt a vzájemné vydírání.

Winkelbauer se v té době seznámil s novým společníkem Petrem Burešem. Společně vylákali Plívu do Polska, kde ho drželi a brutálně vydírali. Plívovi se však podařilo utéct, vše nahlásil policii, změnil si identitu a utekl do zahraničí.

Dvojnásobná vražda semtexem

Krátce nato se pro Winkelbauera stali nepohodlnými i Bureš a bývalá přítelkyně Jolana Keyřová. Oba se s ním podíleli na nelegálních aktivitách a věděli toho na něj příliš mnoho. 20. června 1994 vyrazili společně na Slovensko. Bureš s Keyřovou jedním autem, Winkelbauer s novým kolegou Ivanem Zerzáněm druhým.

U Benešova však obě auta sjela z dálnice. Když se blížili Týnci nad Sázavou, Winkelbauer vytáhl vysílačku a dálkově odpálil připravenou nálož semtexu v autě, kde seděli jeho společníci. Bureš i Keyřová na místě zemřeli.

Útěk z vězení

Několik měsíců poté byl Winkelbauer zadržen a skončil ve vazbě kvůli podezření z dvojnásobné vraždy. Brzy však začal plánovat útěk. Od spoluvězně si nechal vyrobit ručně vypilovaný klíč k poutům a během převozu z Bartolomějské na Pankrác se dokázal osvobodit. Policisty donutil dojet na okraj Prahy, kde je odzbrojil, připoutal ke stromu a ujel jejich služebním vozem.

Na útěku strávil sedm měsíců. Celou dobu se přitom pod falešnou identitou a odbarvenými vlasy pohyboval po Praze, kde navštěvoval kulturní akce a popíjel s herci v Divadle Na Zábradlí. Na to nakonec doplatil.

Při jednom takovém večeru si kvůli rostoucí paranoii mylně myslel, že je sledován policejní hlídkou, začal utíkat a vzbudil pozornost. Nakonec ho však nezpacifikovala policie, ale američtí turisté, které si Winkelbauer vzal jako rukojmí.

Tím ale jeho touha po svobodě neskončila. Ještě před rozsudkem spolu se svými spoluvězni v pankrácké věznici proboural cihlovou klenbu cely. Přes půdu uprchli až na střechu, kde zjistili, že cesta nikam dál nevede, a útěk skončil neúspěchem.

Pan Novák

V roce 1996 byl Winkelbauer odsouzen na 23 let za dvě vraždy. Po 17 letech, v roce 2013, byl předčasně propuštěn se sedmiletou podmínkou. Ještě během výkonu trestu si nechal změnit jméno a zbytek života dožil jako Ladislav Novák. K vraždám se nikdy nepřiznal.

Informace o jeho smrti se objevily už v listopadu 2024, kdy novináři Jakub Kvasnička a Václav Janata přinesli tvrzení, že zemřel po oběšení společně se svou manželkou. Informaci se však tehdy nepodařilo ověřit z dalších zdrojů.

Teprve koncem srpna ji pro televizi CNN Prima News potvrdil jeho někdejší společník Petr Plíva. "Dozvěděl jsem se, že je po smrti, že se oběsil. Ale i přesto tady ta nejistota stále panuje," sdělil. Spolupráce s Winkelbauerem mu přinesla nejen dluhy, ale i špatnou pověst, která ho pronásledovala několik let po jejich spolupráci.