Reprezentační trenér Hašek si po výprasku 1:5 v Chorvatku povzdechl: "Obrovský rozdíl byl především v práci s míčem po jeho zisku. Chorvati s ním chodili do rychlosti, měli k dispozici několik řešení. Naopak my jsme v podobných situacích neměli komu přihrát."

Jan Suchopárek, jeho kolega od "Lvíčat", po prohře 2:4 s Německem, která plynule navázala na porážku od Anglie 1:3, pravil: "Krom prvních několika minut jsme hráli příliš pasivně, projevila se přílišná obava ze soupeře."

Obžalovali tím sami sebe. Jejich úkolem bylo, aby Češi měli v Osijeku, když se zmocnili balonu, komu přihrát, a aby na Euru jednadvacítek nešli na trávník proti obrům s obavami.

V obou případech k tomu měl posloužit týmově sladěný způsob hry. Pokud tyhle základy vybudované nemáte a postavíte jen hráče do rozestavení a spoléháte na jejich individuální kvalitu, ztratí se na trávníku i Lionel Messi. Paris SG to prvenstvím v Lize mistrů bez Kyliana Mbappého potvrdil.

Brückner tohle věděl už před třiceti roky. Nekopíroval vývoj fotbalu, nýbrž ho předbíhal. Týmový presink naučil Sigmu Olomouc tak, že v Evropě s neznámými nýmandy vyzrála nad bundesligovým Hamburgerem SV a provětrala superhvězdy Realu Madrid.

Brückner pak nedal na řeči, že u nároďáku se nedá nacvičit týmová souhra, a díky tomu vytáhl i český tým na druhé místo světového žebříčku.

Zároveň z něj udělal postrach gigantů. Pavel Nedvěd a jeho kamarádi vyhráli ve Francii, na Euru v Portugalsku předvedli nezapomenutelnou otočku z 0:2 na 3:2 s Nizozemskem a na stejném turnaji potupili Německo, které porazili, i když kouč nechal odpočívat skoro celou základní jedenáctku.

Ještě důležitější však je, že tyhle úspěchy dosáhl aktivním útočným fotbalem, který byl experty považovaný před dvěma desítkami let za nejlepší v Evropě.

Nebylo to mimořádnou generací hráčů, jak dodnes slýcháváme. Bylo to především herním stylem, který trenér hráče naučil.

"Kombinace, signály, obranné postavení, všechny role i jejich obsah jsme znali nazpaměť," popisoval Vladimír Šmicer.

"Poborák hrál pravého beka, Rosa byl defenzivní štít. No a co? Útočný styl nám byl vlastní. A trenér ho po nás v každém zápase vyžadoval," přidával Nedvěd.

Žádné drbání

Na reprezentačních srazech se na hřišti (u videa také, ale méně) vyučovala taktika. Nedvěd a jeho kumpáni donekonečna drilovali schémata rozehrávky, presinku, útočných kombinací nebo standardních situací. Aby už předem věděli, co bude následovat, a měli před soupeří náskok.

"Jedním z principů bylo třeba to, že první přihrávka po zisku míče musí jít okamžitě dopředu," líčil Tomáš Galásek, computer Brücknerovy hry. "Takže jsme na tréninku často hráli sedm na sedm s tím, že kdo se zmocní balonu, nesmí hrát dozadu."

Když někdo použil dva doteky, pedant Brückner hru zastavil a lamentoval: "To už je pozdě, to nechci, to je ztráta času!"

Muselo se hrát z jedničky, žádné drbání. Vizionář z Hané totiž věděl, že ve fotbale budou čím dál víc rozhodovat o úspěchu, či neúspěchu akcí zlomky vteřin.

Proto česká reprezentace vystřelila vzhůru. Ne kvůli zázračné úrodě geniální generace hráčů. Kdyby neměli Nedvěd a jeho parťáci oporu v Brücknerově systému, nezářili by tolik.

Tentýž model poté zopakoval Jaroslav Hřebík s reprezentační devatenáctkou. Měl jasnou vizi s celoplošným presinkem, vybral si do ní nejvhodnější typy hráčů a na mistrovství Evropy 2011 bral stříbro.

Technická komise UEFA tehdy pěla superlativy na nadčasový fotbal Čechů, který vygradoval ve finále se Španělskem. Byť v něm české naděje nakonec podlehly v prodloužení 2:3.

Hřebík si moc přál konfrontaci právě se Španěly, absolutní světovou špičkou. "Abychom věděli, v čem se ještě musíme zlepšit," vysvětloval.

Utlumený Karabec

Teď je, navzdory tomuto odkazu, který by selský rozum velel rozvíjet, všechno opačně.

Reprezentační áčko ani jednadvacítka se nesnaží předbíhat konkurenci. Natož mít ambice přehrávat nejlepší národní mužstva. Od trenérů slyšíme nářky, že na modernu nemají lidi.

"Technických hráčů máme u nás spíš nedostatek. Takže jsme věděli, že budeme hrát spíš silovějším způsobem: víc po stranách s víc centry, i když trendy jsou možná jiné," řekl Hašek pro magazín Fotbal a trénink, když analyzoval neúspěšné poslední Euro, které jeho tým opustil po základní skupině.

Neměli by však být reprezentační koučové nositeli progresu a mít to přímo v popisu práce? Ve vyspělých zemích tomu tak je zvykem.

V tuzemsku jsme do toho ještě nedorostli.

Důsledky jsou kruté a nyní je mohli třikrát po sobě vidět v přímém přenosu členové fotbalové rodiny.

"Proč nemáme takového útočníka, jakým je německý hroťák Nick Woltemade, autor 12 branek v minulé sezoně bundesligy v dresu Stuttgartu?" ptali se.

Bez dvou centimetrů dvoumetrové monstrum čnělo nad Čechy i rychlostně, koordinačně, technikou a taktickými dovednostmi. Ani faulem ho Suchopárkovi chráněnci nedokázali zastavit.

Není důvod, proč by devítka podobného kalibru nemohla být vychována také v Česku. Jenže to bychom museli vědět, co je pro výbavu budoucího fotbalisty důležité, a co nikoli. V tom se u nás tápe.

Jan Koller se stal nejlepším reprezentačním střelcem historie, i když do osmnácti si ho žádná akademie nevšimla. A když se náhodou objevil ve Spartě, musel kvapem odejít do ciziny, protože kdekdo si z něj utahoval, že je slůně.

Jeho potenciál však naštěstí prokoukli v Lokerenu a posléze v Anderlechtu Brusel. Individuálně s ním pracovali na rozvoji rychlosti a obratnosti.

Honza ze Smetanovy Lhoty se pohybově záhy markantně zlepšil. To ho postrčilo do Borussie Dortmund, které jeho trefy pomohly k bundesligovému titulu. A v národním mužstvu souběžně budoval střelecký rekord.

Nebo Adam Kabarec, jenž se těší pověsti jednoho z aktuálně největších talentů českého fotbalu. Jak se doma tenhle drahokam leštil?

Ve sparťanské akademii věděli, že směrem k top mezinárodní úrovni potřebuje zamakat na dynamice. A tak kromě obvyklého tréninku s mužstvem polykal ve strahovském centru speciální dávky s fitness koučem na výbušnost, akceleraci, obratnost.

Ale když byl převelen do letenského áčka, tuto individuální péči musel z popudu velitelů realizačního týmu prvního mužstva opustit.

Jak se to vyvinulo? Karabec v seniorském sparťanském výběru spíš seděl mezi náhradníky. Větší zápasové praxe, která je při přechodu z dorostu do dospělých životně nutná pro každého mladíka, se dočkal až na hostování v Hamburku. Malé Euro pak ukázalo, že v hbitosti má pořád resty.

České reprezentace tedy logicky nemůžou obstát v prověrce s top celky a mají potíže už i s těmi průměrnými.

Co na to nový předseda FAČR Trunda? Po výstražném signálu v Chorvatsku ujistil, že konec Haška na lavičce prvního týmu v zemi není na pořadu dne.

Tím je řečeno vše.