Jak se z místa, které roky měla spojené s prudou, stal její milovaný byznys, kde nechala duši, spoustu sil a peněz? Nejen o tom se třiašedesátiletá Lenka Šimánková, manželka slavného cestovatele Leoše Šimánka, rozpovídala v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Růžová chalupa, která překvapuje svou oranžovou barvou, se může opřít o bohatou historii. Byla totiž postavena už v roce 1857. Když se po letech dostala do rukou pratety Lenky Šimánkové - a to od původních majitelů Volhejnových - nikdo tehdy netušil, jak významné místo v rodinné historii ještě sehraje.

Paní Volhejnová chtěla dům věnovat církvi, ale kvůli tehdejšímu režimu to nebylo možné. A tak statek odkázala své pečovatelce - pratetě paní Šimánkové - s přáním, aby v případě prodeje šel výtěžek na opravu kostela. Prateta dům nakonec převedla na rodiče současné majitelky. Ti složili polovinu ceny, druhou polovinu věnovala ona sama. A peníze skutečně posloužily ke koupi dřeva na opravu rtyňské zvonice.

Psal se rok 1974 a rodina začala s chalupařením.

Z povinnosti zábava a cestovatelská historie

Čtyři desetiletí se o chalupu s láskou starali rodiče paní Šimánkové. Její matka byla stavební technička, a tak dokázala s citem i odborně proměnit staré klenuté chlévy v útulné apartmány. I díky ní si dům dodnes zachoval původního ducha.

I když dnes její nynější majitelka chalupu miluje, v minulosti tomu tak nebylo. Její rodiče se ve volném čase pilně věnovali přestavbě, a tak i ona musela přiložit ruku k dílu. Místo toho, aby šla s kamarádkami na diskotéku, dostala do ruky štětec a musela pracovat. Zatímco v pubertě jí tato práce štvala, dnes jí připadá zábavná a příjemná.

Než se rodinný klenot dostal do jejích rukou, vedla úplně jiný život. Vystudovala fyzioterapii, pracovala na rehabilitaci a po roce 1990 odešla do Německa za svým manželem a slavným cestovatelem Leošem Šimánkem. Spolu pak během 17 let procestovali svět, vydávali knihy, pořádali přednášky a sbírali zážitky i předměty z nejrůznějších koutů planety. Pouze Afriku si nemohou vyškrtnout ze svého pomyslného listu navštívených míst. "Pro mého muže je druhým domovem Kanada, kde máme srub. Mně se líbil Nový Zéland," vzpomíná. 

Spadla jí do klína

Když se po téměř dvou dekádách rozhodli vrátit do Česka, hledali s manželem nové místo pro život. A osud je přivedl zpět do Rtyně. Našli si pozemek, postavili vysněný dům s výhledem na Krkonoše a usadili se. A co chalupa? Ta stále byla v rodině. Péče o ni začala být pro její rodiče příliš náročná, proto bylo nutné, aby se situace změnila. "A tak mi spadla do klína. Zpočátku jsem z toho nadšená opravdu nebyla," přiznává paní Šimánková.

Chtěla se věnovat svým koníčkům - józe, psaní, angličtině. "Ale ono si mě to celé tak nějak přitáhlo," dodává. V roce 2015 tak chalupu převzala, aniž by měla zkušenosti s ubytováváním hostů nebo podnikáním v turismu. A dnes? "Je to moje každodenní práce. Ráno přijdu, večer odcházím. Ale nejsem unavená, jsem nabitá," tvrdí s úsměvem.

Z chalupy vybudovala místo, kam se lidé rádi vracejí. Ve stavbě bylo zachováno spoustu původních prvků jako špaletová okna nebo staré trámy, které harmonicky doplňuje dřevěný nábytek od místních řemeslníků. Největší přestavba místa přišla během covidu. "Dva dny jsem jen seděla u okna a přemýšlela, co dál. A pak jsem se pustila do velké rekonstrukce," vypráví. 

Milovaná místa a oblíbená role

"Růžovka" se stala každodenní součástí jejího života a pracovní zónou plnou radosti. Toto místo však dělá radost i její rodině. Rodiče, kteří dřív bydleli v jednom z apartmánů, dnes žijí v malém bezbariérovém domečku v zahradě za chalupou. "Mají tam klid a pohodlí. A já klid, že jsou blízko," dodává majitelka. Každý z příbuzných má na chalupě své oblíbené místo.

Paní Šimánková miluje velkou světnici s pecí, kde se odehrávají rodinné oslavy. Manžel Leoš si oblíbil "cestovatelský koutek" - místnost plnou suvenýrů a vzpomínek z jejich dobrodružství. A když se hosté chtějí podívat i do minulosti, často se ptají právě na jeho příběhy. "Když je zájem, rádi si s hosty posedíme a zavzpomínáme," tvrdí.

A proč se oranžová chalupa jmenuje Růžová? "Podle růží, které tu sázela ještě prateta Anda. Každý rok jich kvete víc a víc. Oranžová fasáda jen zvýrazňuje jejich krásu," upřesňuje.

Když se jí zeptáte, jestli jí nechybí adrenalin, odpoví s úsměvem: "Kdepak, tady se pořád něco děje. A já mám teď krásnou roli - babičku. A to je dobrodružství samo o sobě," uzavírá bývalá cestovatelská hvězda.