Zprávy

Kategorie zpráv

Kategorie ◦ Svět

  4    0    0   05.09.2025

Zabil čtyři Rusy dronem. Je to strašné, ale necítil jsem nic, popisuje Vladimír

Zabil čtyři Rusy dronem. Je to strašné, ale necítil jsem nic, popisuje Vladimír; Zdroj foto: Petr Židek

Dobrovolník Vladimír nyní bojuje v legendární Třetí samostatné útočné brigádě. Nehraje si na hrdinu, přiznává, že měl strach, bez obalu popisuje realitu frontového života.

"Byl jsem hodně motivovaný, ale nic jsem neuměl. Hned při druhém úkolu mě zranili. Měl jsem odkrytou zlomeninu holení kosti, šrapnely v rozkroku, v genitáliích, čůral jsem několika otvory…" Tak popisuje své začátky Vladimír. Bylo to po necelém týdnu na frontě.

Rok se poté dával v Česku dohromady, ale jakmile to šlo, opět se vrátil. A zase prakticky bez výcviku. "Hlídali jsme pozice sto metrů od Rusáků. Byla to malinká díra, stálo to za prd. Zem byla zmrzlá, nikomu se nechtělo kopat. O profesionalitě se nedá mluvit." Po třech měsících na ně Rusové zaútočili. "Měli jsme mrtvé, raněné a měl jsem toho dost. Neměli jsme vybavení, měl jsem strach, že tam zařvu. K tomu cukrovka… Jako cukrovkář si nemůžu dovolit mít mokrý nohy, pořád jsem se o ně musel starat. Bylo to v zimě náročné. Zpětně se na to koukám jako na blbost, vlastně jsem ohrožoval i svoje okolí." 

Od jednotky odešel, dal si dva měsíce doma pauzu a našel nový útvar  - 66. brigádu, kde se přidal k partě cizinců - dronařů. To už bylo dál, asi dva kilometry od první linie, kde měl větší komfort. Jeho práce byla létat s dronem, hledat nepřítele a navádět na něj palbu. "Necítím u toho nic, je to, jako kdybych na joysticku hrál hru. Zní to strašně, ale na tom displeji to fakt vypadá jako hra."

Po půl roce přestoupil do Třetí samostatné útočné brigády. "Je to seriózní brigáda. Příprava je na hodně vysoké úrovni. Není tady alkohol, nejsou tady drogy. To je pro mě důležitý." Jeho bratr bojuje ve stejné jednotce.

Jak to snáší jeho rodina? "My jsme taková extrémní rodina. Rodiče jezdí Afriku, teď jeli na dovolenou autem do Iráku. Ale strach mají. Já jsem měl už jednou namále, brácha má za sebou několik otřesů mozku."

A co plánuje dělat po válce? "Po psychické stránce se cítím normálně, ale jediný, co vím, že neskončím někde ve skladu za 20 tisíc. Chci dělat něco, co má smysl. Možná nějakou živnost s drony nebo něco v zahraničí," uzavírá Vladimír.  


Související zprávy