Jedna z nejhorších situací se jí stala letos v únoru v Praze při cestě na trase mezi nemocnicí Motol a Stodůlkami. "Nastupovala jsem do autobusu a řidič mi začal nadávat, ať vypadnu z místa pro vozíčkáře. Byl agresivní. Nechápal, že i já tam mám právo být - stejně jako paní, která nastupovala za mnou na klasickém vozíku. Když jsem mu vysvětlovala, že mám průkaz ZTP a nemohu vozítko nijak složit, řekl mi, ať s tím vypadnu někam jinam."

Lenka mi zkušenost vypráví s tím, že si "nechce nijak stěžovat", ale že to, co následovalo v tom samém autobuse, ji už skutečně rozzlobilo. "Řidič mi odmítl vysunout plošinu pro výstup z autobusu pro invalidy, i když jsem o ni požádala. Na zastávkách, kde to znám, ji ani nepotřebuji, ale právě proto, že jsem vystupovala na neznámé zastávce, jsem o ni žádala. Bez výsledku. Byla jsem z toho otřesená. Naštěstí na mě čekal manžel a pomohl mi vystoupit."

Problémy má opakovaně

Lenka je mladá žena, která odjela před třemi lety lyžovat do Itálie a vrátila se v sanitce. Po úrazu ochrnula. Měla štěstí, že po sérii operací a rehabilitaci se pomalu začala znovu stavět na nohy. Dnes se dokáže omezeně pohybovat se dvěma berlemi, maximálně ale na několik metrů a velmi pomalu. Pro běžný pohyb využívá elektrickou "koloběžku", kterou si velice chválí právě proto, že může vypadat relativně normálně, nikoli jako postižený člověk. Přestože je invalidní.

"Jezdím na elektrické koloběžce se sedátkem, která je mojí kompenzační pomůckou. Zvenčí ale nevypadá nijak speciálně. A to je možná kámen úrazu - nevypadám jako člověk s postižením. Vypadám jako další kurýr nebo turista, který si vyjel na koloběžce. A to pak vede k situacím, kdy mě například řidiči MHD odmítají vzít do autobusu, i když mám průkaz ZTP (zvlášť těžké postižení)," vypravuje Lenka v jedné pražské kavárně, kam na "koloběžce" přijela.

Mnoho lidí - včetně řidičů a strážníků městské policie - stále neví, že kompenzační pomůcka nemusí vypadat jako klasický invalidní vozík. A postiženým lidem znepříjemňují život. Přitom na podobné problémy upozornila už před 13 lety mimořádně populární skladba od skupiny The Tap Tap Ředitel autobusu (na YouTube má přes 21 milionů shlédnutí). Jak se ale zdá, rezervy v proškolení řidičů stále existují.

"Asi bych na sobě mohla mít nějakou vestu s jasným vysvětlením, že jsem invalida, ale já se samozřejmě snažím vypadat co nejméně postiženě, to je snad pochopitelné, že chce člověk žít co nejnormálnější život, zvlášť po těžkém úrazu," vysvětluje Lenka to, proč se rozhodla si vozítko označit jen malým piktogramem vepředu.

Dopravní podnik: Provádíme pravidelná školení

Jak je možné, že řidiči nevědí, jaká mají cestující práva a povinnosti? Je pochopitelné, že jejich práce často vyžaduje nepříjemné i konfrontační situace, to ale nic nemění na tom, že mají povinnosti vůči invalidům. Mluvčí pražského Dopravního podniku Aneta Řehková poslala pouze obecné vyjádření.

"Všichni řidiči jsou každoročně proškolováni ze znalosti předpisů, s důrazem a včetně problematiky přepravy osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Pokud cestující užívá jiné kompenzační pomůcky, řidič nebo jiná pověřená osoba je oprávněna požádat cestujícího přepravujícího pojízdnou kompenzační pomůcku o předložení průkazu ZTP nebo ZTP/P," uvedla.

Kolik takových školení za rok 2024 proběhlo, na přímý dotaz Aktuálně.cz mluvčí neodpověděla. Podle přepravních podmínek platí, že pokud má člověk průkaz ZTP nebo ZTP/P, může cestovat s pomůckou srovnatelnou rozměry a hmotností s vozíkem. To potvrzuje i advokát Artur Ostrý.

"Mezi pomůcky pro pohyb a orientaci v prostoru patří kromě jiných i nejrůznější chodítka a vozíky, včetně elektrických. Pokud jde o přepravu kompenzačních pomůcek v MHD, přepravní řád ani smluvní přepravní podmínky PID neobsahují výčet povolených kompenzačních pomůcek, ale uvádí následující: Jiné pojízdné kompenzační pomůcky, pokud se přepravují současně s držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P, se považují za vozíky pro invalidy, pokud jsou svými rozměry a vahou s nimi srovnatelné," uvedl.

Na sociálních sítích se Lenky zastal i uživatel pod přezdívkou Tramvaják pražský, který chování svých údajných kolegů lituje. "To je smutné, mrzí mě to. Na pravidelném školení řidičů tramvají se to už párkrát vysvětlovalo, ale evidentně to chce pokračovat. Neděláte nic špatného a takové jednání si nezasloužíte…"

Dopravní podnik přitom nedávno čelil vlně kritiky za chování jiného řidiče, který slovně a fyzicky napadal ukrajinské seniory, kteří cestovali tramvají v Praze se svým vnukem. Tvrdil, že tramvaj znečistili. Když odmítli vystoupit, měl řidič jednoho z nich fyzicky napadnout. Řidič tramvaje kvůli incidentu, který se stal na zastávce Otakarova v pražských Nuslích, dostal výpověď.

Každý den je to lepší

Lenka se ale setkala s problémy nejen v MHD. "Jednou mě zastavila městská policie. Jela jsem po chodníku na své koloběžce - tedy kompenzační pomůcce - a na stupátku přede mnou seděla moje dcera. Má čtyři roky a logicky ji nemohu nechat jít samotnou vedle mě. Policista se mě ptal, proč ji vezu a jestli vůbec smím a tak dále."

Tady podle Lenky už je prostor pro dvojí výklad. "Pokud by moje pomůcka byla považovaná za elektrokolo, nesměla bych nikoho převážet. Ale pokud je to kompenzační pomůcka, pak samozřejmě musím mít možnost přepravovat i dítě - protože jinak bych ho prostě nikam nedostala."

"I přes všechny ty nepříjemnosti musím říct, že jsem strašně ráda, že žiju v Praze. V jiných krajích jsou podmínky ještě přísnější," tvrdí Lenka a pochvaluje si technologický pokrok, díky kterému může využívat svou elektrickou koloběžku. "Kdyby se mi ten úraz stal před deseti lety, tak tenhle život žít nemohu. Teď ale mohu jezdit do práce, vyzvednout dceru, jít do parku. A to je, navzdory všemu, obrovská svoboda. Na té cestě po úrazu je totiž krásné to, že každý den je o kousek lepší než ten předchozí."

Lenka během rozhovoru v kavárně několikrát zdůraznila, že si nechce nijak výrazně stěžovat, ale že například i cesta tramvají či autobusem z práce je pro ni stresující, protože by si třeba raději četla knihu než být stále ve střehu, komu se kde bude muset za chvíli prokazovat, nebo čelit nepochopení.

"Já sama se snažím být spořádaný občan. Nechci porušovat předpisy. Ale sama úplně nevím, jestli to, co dělám, je podle zákona. Opravdu bych byla ráda, kdyby se pravidla zjednodušila, a kdyby ti, kteří je vymáhají - jako řidiči MHD nebo policie - byli pořádně proškolení," uzavírá s úsměvem Lenka.