Jak starty na dvou březnových šampionátech hodnotíte?

Byl jsem velice spokojený už se samotnou účastí na těchto vrcholných akcích. Nečekal jsem pak páté místo na mistrovství světa, stejně jako některé osobní rekordy. Poznal jsem tam elitní zahraniční konkurenci a získal další cenné zkušenosti.

Když se vrátíme do vašich žákovských let, jaké byly vaše první sportovní krůčky?

Začínal jsem v osmi letech v hokejové brance, ale ještě na základní škole jsem na nějaké atletické akci skákal do výšky a všiml si mě jeden brněnský trenér. Pozval mě na trénink, mně se atletika zalíbila a už jsem u ní zůstal. Trénoval jsem hlavně skoky, ale díky své pestrosti mě lákal desetiboj.

Kdy jste se rozhodl, že se mu budete věnovat?

Po několika menších vystoupeních jsem se v 18 letech zúčastnil mistrovství republiky a od té doby jsem se v rámci možností už plně soustředil na zlepšování výkonů ve všech deseti disciplínách.

Co bylo na této vaší cestě nejsložitější?

Především nebylo snadné najít na jednotlivé disciplíny trenéra. Navíc jsem studoval brněnskou Fakultu sportovních studií a nešlo plně se věnovat atletice. Po získání bakalářského titulu se na mě v roce 2022 usmálo štěstí. Naskytla se mi možnost trénovat ve skupině bývalého světového rekordmana Romana Šebrleho. Tuto šanci jsem využil a z Brna odešel do pražské Dukly.

Stal se pro vás příjemnější sedmiboj, nebo desetiboj?

Přiznám se, že je to sedmiboj. Dodnes pociťuju, že mi chybí základy ve vrhačských disciplínách, především v oštěpu a disku, které v zimě téměř nelze trénovat. V sedmiboji jsou příjemnější i kratší tratě a hlavně je víc času na odpočinek. Desetiboj je ve všech směrech náročnější.

Jaký je váš současný tréninkový program?

Je dvoufázový, šest dní v týdnu, volno mám jen v neděli. To platí v období od září do Vánoc a po halové sezoně v dubnu a květnu. Ve zbývajících měsících jsou už závody, takže i tréninkový program není tak náročný. Jinak dopoledne se připravuju čtyři hodiny, odpoledne tři. Čas po obědě vyplní sauna a trocha regenerace. A protože jsem se loni v září rozhodl pro studium Vysoké školy ekonomické, tak večer se snažím ještě studovat.

Jak tuto kombinaci s vrcholovým sportem zvládáte?

Je to soukromá škola, kam můžu chodit jen na zkoušky. Víc času budu určitě potřebovat pro přípravu na diplomové práce a samozřejmě také v období před státními zkouškami. Zatím mé studium probíhá v pohodě.

Které disciplíny desetiboje jsou pro vás něčím výjimečné?

Především je to tyč, která je nejkomplikovanější, a přesto ji mám nejvíc rád. Je to nádherné dostat se s její pomocí až do výšky pěti metrů. Když se to pak podaří, tak je radost i z pěkného bodového zisku. Naopak nejsem spokojen s výkony v dálce, v němž se budu snažit víc využít rychlost, sílu i techniku. Hodně spoléhám na pomoc nového trenéra Josefa Karase, bývalého výborného vícebojaře a specialistu právě na dálku. Rezervu mám i ve výšce a pak je to oštěp, který nemám moc v oblibě. Budu muset zlepšit hlavně techniku.

Zmínil jste se o novém trenérovi. Proč jste odešel od Romana Šebrleho?

Patří mu velké poděkování. Udělal ze mě závodníka, který může startovat i ve velkých mezinárodních soutěžích. Je i jeho zásluha, že jsem si loni přivezl zlatou medaili z univerziády v Číně a po mistrovství Evropy jsem se stal profesionálním sportovcem. Po dvou a půl letém kontaktu jsem však začal pociťovat, že jsme se dostali na určitou hranici a je potřeba něco změnit. A tak jsme se v průběhu zimní sezony dohodli na ukončení spolupráce.

Jaký je váš letošní program?

První velkou mezinárodní soutěží bude v červnu jubilejní 50. ročník desetibojařského mítinku v rakouském Götzisu. Už loni jsem si tam pochvaloval skvělé prostředí, kterého bych chtěl letos využít ke zlepšení osobního rekordu 8016 bodů. Navíc by mi to přes světový žebříček mohlo pomoci k účasti na zářijovém mistrovství světa v Tokiu. Rád bych se zúčastnil také mítinků ve Francii i Polsku a samozřejmě nechci chybět ani na mistrovství republiky.