V rozhovoru pro Aktuálně.cz se rozpovídal o aklimatizaci v novém prostředí po sedmi letech v Německu nebo o mocně probíraném přestupu Christose Zafeirise ze Slavie.

Řeč přišla také na národní tým, v jehož dresu odchytal rodák z Hlučína celkem 21 zápasů včetně toho proti Brazílii před šesti lety.

Jak vnímáte rozjezd sezony? Po delší době jako jednička, takže jste zpátky ve svém živlu?

Rozhodně je fajn po delší době zase stabilně chytat. Musím říct, že zatím je všechno tak, jak má být. Na začátku sezony nám všechno vychází. Dostali jsme se do hlavní fáze Evropské ligy a splnili tím první cíl. V lize máme tři výhry ze tří zápasů, takže panuje spokojenost.

Vy jste v těch sedmi soutěžních zápasech za PAOK udržel pětkrát čisté konto, obdržel jste jen dva góly. Co na ta čísla říkáte?

Je to statistika, která je hezká, ale já jsem hlavně spokojený, že fungujeme jako celý tým. Postupné cíle, se kterými jsme šli do startu sezony, se podařilo splnit.

Je to pro vás takový "restart" kariéry? Poté, co jste v posledních dvou sezonách odchytal jen velmi málo zápasů.

Vrátil jsem se tam, kde jsem byl před zraněními. Ta mi zhatila poslední sezonu v Německu. Při kvalifikaci s Albánií před dvěma lety jsem si natrhl sval a čekala mě pauza šest nebo sedm týdnů. Do brány v Brémách jsem se nevrátil, přišlo další zranění a pak ještě jedno. Během té sezony toho bylo strašně moc. Bohužel, člověk měl jiné plány, ale musel jsem to takhle vzít a bojovat, abych se vrátil na správnou kolej.

Teď je všechno v pořádku?

Samozřejmě na sobě cítím, že stárnu, ale jinak je všechno v pohodě. (úsměv) Jsem rád, že jsem v dennodenním tréninkovém procesu a hraju zápasy.

Do Soluně jste přišel už před rokem, ale prezentovalo se to tak, že budete krýt záda Chorvatovi Dominikovi Kotarskému, který letos odešel do Kodaně. Takže jste to vzal jako takovou nájezdovou sezonu?

Vloni v létě byly i jiné možnosti, někde jsme byli i blízko dohodě, ale nakonec všechno klaplo až tady s PAOK. Věděl jsem, do čeho jdu, že hned nenastoupím do brány. Manažer i trenér gólmanů mi říkali, že mě berou jako jedničku do budoucna. Že potřebují prodat stávajícího gólmana a pak budou stavět na mně. Takže jsem tu roli vzal, s Dominikem jsme měli super vztah a přál jsem mu, ať udělá v kariéře další krok.

Sedm let jste chytal v Brémách, ve špičkovém německém prostředí. Povězte, jaký byl přesun do Řecka?

Samozřejmě je to změna, chvílemi šok. Po sportovní i životní stránce je to oproti Německu v některých věcech diametrální rozdíl v pozitivním a samozřejmě i negativním slova smyslu. Bereme si z toho jako rodina především to dobré: žije se nám tady dobře, lidé jsou příjemní. Fanoušci jsou horkokrevní, což jsem poznal už v té první sezoně, když se nám v některých fázích tolik nedařilo. Ale člověk si zvykne. Sportovně bych řekl, že řecký fotbal jde nahoru, liga má kvalitu. Olympiakos vloni vyhrál Konferenční ligu, chodí sem kvalitní hráči třeba ze Španělska.

Ten šok, který jste zmiňoval, se týkal hlavně zázemí a servisu?

Jasně, Řekové jsou si sami vědomi, že místní tréninková centra nedosahují těch kvalit, co by měla. PAOK chce ale do roka otevřít nové moderní centrum. Bude se modernizovat celý stadion, plány jsou tady obrovské. Samozřejmě, oproti Německu je to velký rozdíl. Stadiony po celém Řecku se s bundesligou nedají srovnávat, nicméně s tím jsem do toho už šel.

Fanoušci PAOK z vašeho stadionu, kterému se říká Hrobka, jsou pověstní. Co už jste s nimi zažil?

Jak jsem říkal, v minulé sezoně byli docela nespokojení, když se nám nedařilo proti menším klubům, které bychom měli jasně přehrát. Dali nám to docela hlasitě najevo. Ale atmosféra, kterou vytvoří během domácích zápasů, ta je úžasná, bouřlivá.

Když se nedařilo, přišli za vámi třeba i na trénink?

Ano, přišli nás navštívit do tréninkového centra a tam tu nespokojenost určitým způsobem vyjádřili. Na druhou stranu teď před odvetou proti Rijece o Evropskou ligu nás přišli na trénink podpořit.

Jak velkým tématem byl v Řecku přestup Christose Zafeirise z pražské Slavie do PAOK?

Pro místní to bylo velké téma. Když přiletěl podepsat smlouvu, tak ho fanoušci bouřlivě vítali na letišti, je to pro ně obrovský přestup. Je to nejdražší posila v historii klubu, takže to přineslo značné pozdvižení. Věřím, že od ledna nám Christos hodně pomůže.

Slavia dostane za 22letého záložníka 12 milionů eur (295 milionů korun). Ale stejně, nepřekvapily vás ty scény na letišti? Fanoušci tam vytvořili zápasovou atmosféru.

Město fotbalem opravdu žije. Fanoušků PAOK je nejen tady, ale i v celém světě spoustu. A neskutečně to prožívají. Byla to pro ně velká věc, ještě znásobená tím, že jde o mladého talentovaného Řeka. Lidé jsou nadšení, že tady Christos přichází v době, kdy klub slaví 100 let.

Vnímáte, že je to důležité výročí?

Rozhodně. Prezident klubu by proto chtěl udělat velký úspěch. Cíle jsou velké a tlak na nás bude ještě větší než v jiných sezonách.

Zafeiris přijde ale až v lednu, na podzim ještě na hostování ve Slavii odehraje základní fázi Ligy mistrů. Vy jste u sešívaných působil, chápal jste tedy i jejich pohled?

Nemám takový vhled do celého příběhu, abych mohl situaci hlouběji komentovat. Je jasné, že v Řecku by nejraději měli hráče hned, Slavia logicky na konci přestupového období nechtěla o takto kvalitního fotbalistu přijít. Z mého úhlu pohledu se našel kompromis, se kterým jsou na konci dne spokojené všechny tři strany - oba kluby i hráč.

Jak se vám v Soluni líbí po životní stránce? Obránce Jakub Brabec, který odchází z konkurenčního Arisu do portugalského Rio Ave, dokonce říkal, že se pak do Řecka vrátí a bude tam chtít žít.

Nám se tady s rodinou líbí taky. Zpočátku to byl trochu kulturní šok v některých věcech, ale to člověk potká prakticky při každém stěhování do nové země. Je tu skvělé počasí, kvalita života jde tady hodně nahoru. Jsou tady mezinárodní školy, což pro nás bylo důležité, protože můj starší syn teď začal chodit do první třídy. Brábu chápu, že se sem chce s rodinou vracet a plánuje tady bydlení a život.

Byli jste spolu v kontaktu?

Řešil jsem to s ním, psali jsme si i ohledně Portugalska. Člověk mu to na jednu stranu přeje, na druhou stranu mě mrzí, že ze Soluně zmizí Čech. Když nám to čas dovolil, tak jsme si s klukama zašli sednout, ale bohužel těch příležitostí nebylo tolik, protože jsme měli v klubech často zcela opačný program. Škoda, že odešel taky Vláďa Darida, naši synové spolu chodili do školky a byli velcí parťáci.

Zmínil jste splněný cíl v podobě Evropské ligy. Jak se na ni těšíte?

Těším se moc, protože v Brémách jsem evropské poháry bohužel nezažil. Los nám přisoudil zajímavé týmy - ze Španělska, z Francie. Myslím, že je v našich silách postoupit do play off.

A sledoval jste teď v reprezentační pauze český národní tým?

Přiznám se, že jsem toho moc neviděl, jen část zápasu proti Saúdské Arábii. Hrálo se večer, což my tady většinou trénujeme. Kvůli počasí máme tréninky až v pozdních hodinách, nebo výjimečně i brzy ráno.

Máte myšlenky na reprezentaci v hlavě, když jste teď začal v klubu zase stabilně chytat?

Ne, nepřemýšlím nad tím. Jsou tam mladí kluci, kteří mají velký potenciál a ještě hodně let před sebou. Já už tolik asi ne. (úsměv) Soustředím se na to, abych byl zdravý a platný v klubu. A volný čas, co mi zbývá, chci věnovat rodině.