Na rámcové podobě certifikátu se koalice shodla už na podzim 2023. Od té doby se ho však nepodařilo dotáhnout do konce. Loni v prosinci ministerstvo spravedlnosti předložilo návrh sněmovnímu Podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí. To však rozpoutalo jen další rozpory. 

Dětský certifikát by měl umožňovat prověření trestní minulosti člověka tak, aby v případě závažných deliktů nemohl pracovat s dětmi. Důležité informace pro práci s mladistvými by měly být součástí evidence v trestním rejstříku a o jejich zápisu by měl rozhodovat soud v trestním řízení, shrnul pro redakci obsah novely právník Tomáš Sokol. "Jde o zcela nový institut," dodává s tím, že právě o jeho podobě se mezi zákonodárci vede spor. 

Poslanci by také měli hlasovat o tom, jak dlouhou dobu v trestním rejstříku pachatele záznam zůstane. Ve hře jsou dva návrhy. Skupina poslanců z šestice stran v čele s Barborou Urbanovou (STAN) navrhuje, aby lidé odsouzení za trestný čin s horní hranicí nejméně pětiletého vězení měli záznam v rejstříku až do svých sta let věku. Pachatelé méně závažných činů by podle návrhu nesměli pracovat s dětmi po dobu dvaceti let.

"Většina politiků, odborníků a veřejnosti se shoduje na tom, že děti musíme před predátory chránit. Člověk, který se dopustí na dítěti nějakého zločinu, s dětmi prostě do budoucna pracovat nemá," uvádí Klára Kocmanová (Piráti), která také podporuje přísnější návrh.

ODS je umírněnější

Občanští demokraté v čele s Markem Bendou přicházejí s odlišným pohledem na věc. Dle jejich návrhu by lidé odsouzení k více než k osmiletému vězení (nebo čtyřletému v případě trestního opatření) měli mít záznam jen po dobu třiceti let od vykonání, promlčení nebo prominutí trestu.

Zápis s platností na dvacet let by pak v rejstříku přetrvával u lidí s více než pětiletým trestem vězení a u trestního opatření na více než třicet měsíců. Další hranici má cokoli nad dva roky vězení a nad rok u opatření, v takovém případě by byl záznam na deset let. Pětiletý zákaz by platil pro odsouzené ke kratším trestům, včetně podmíněně odložených.

Poslankyně ODS Eva Decroix přitom dodává, že z výčtu trestných činů je zřejmé, že se dětský certifikát netýká pouze lidí, kteří ublížili dětem. "Zápis tam bude mít také osoba, která byla pravomocně odsouzena za trestný čin vraždy, těžké ublížení na zdraví, ublížení na zdraví na dítěti mladším 15 let, obchodování s lidmi, znásilnění, sexuální útok či sexuální nátlak. Tedy lidé, kteří jistě spáchali krajně odsouzeníhodné jednání a po právu za něj byli odsouzeni k vysokému trestu," uvádí Decroix. 

Začlenění do společnosti

Decroix dále zdůrazňuje, že ačkoliv je zájem na ochranu dětí nadřazen všemu, na druhé straně stojí i veřejný zájem na začlenění každého pachatele zpět do společnosti. "Aby nedocházelo k recidivě, aby nevznikala skupina lidí bez jakýchkoliv zábran, protože už nemají o co přijít," vysvětluje poslankyně.

Pokud bude zápis v dětském certifikátu uveden na dobu poměrnou vzhledem k závažnosti trestného činu, naděje na začlenění zpět do společnosti podle Decroix stále zůstává. Zároveň souhlasí, aby tento zápis platil v řádu desítek let.

Se snahou o začlenění násilníků zpět do společnosti souhlasí i Urbanová (STAN), která ale prosazuje přísnější návrh. Zároveň ODS vytýká, že v tomto směru nepřichází s žádnou vlastní iniciativou.

"Ano, je potřeba dát mnohem víc peněz do služeb, které lidem umožňují se začlenit zpátky do společnosti. Nezaznamenala jsem ale žádnou aktivitu ODS na toto téma, což mě mrzí. Myslím si, že to je věc, která s tím musí jít ruku v ruce," vysvětluje Urbanová. 

Oprávnění žádat o dětský certifikát by podle ní mělo vzniknout pouze tehdy, bude-li se jednat o práci s dětmi. V případě, že by si ho chtěli vyžádat zaměstnavatelé, kteří s dětmi nepracují, šlo by o nezákonné jednání.

Urbanová tak reaguje na obavy, aby nebyla možnost vyžádat si dětský certifikát využívána mimo zamýšlený rámec. Ty ostatně zmiňuje i její kolegyně z ODS Decroix, prosazující mírnější návrh. "Vy byste jako pokladního, kuchařku nebo řidiče tramvaje zaměstnali někoho, kdo má zápis v dětském certifikátu? I když nevíte, jestli to třeba fakt není pedofil? Protože vy nevíte, co udělal, protože to ze zápisu nevyčtete. To byste si opravdu vzali na odpovědnost?" táže se Decroix.

Podle Urbanové však nelze v právním státě předjímat nezákonné chování občanů. "Nemůžeme počítat s tím, že se lidi chovají nezákonně, a kvůli tomu neschvalovat jiné zákony. Kdybychom to takhle brali, tak neschválíme vůbec nic," dodává Urbanová.

"Neměli bychom být absolutističtí"

Předseda Nejvyššího správního soudu Karel Šimka považuje samotný princip ochrany dětí právě skrze takový seznam u vybraných trestných činů za rozumný. I pachatel by ale podle něj měl mít právo na proporcionalitu. Tedy aby byl v připravovaném seznamu evidován jen po dobu, po niž panuje důvodné podezření, že by se mohl dopustit recidivy.

"U evidence 'navždy' se podle mě trochu podléhá morální panice. Neměli bychom být úplně absolutističtí. Měla by existovat možnost nějakého prověřování po čase, jestli ještě existuje pro zápis pachatele důvod. Mohly by existovat periodické přezkumy, například po pěti letech. Podle nich by o setrvání v seznamu rozhodoval soud," sdělil Šimka Aktuálně.cz.

Obě úpravy vyjmenovávají trestné činy, při jejichž spáchání by byl zápis v dětském certifikátu v podstatě automatický. Soud by ovšem mohl rozhodnout opačně. Jde hlavně o sexuální a násilné trestné činy směřující proti životu a zdraví. V případě dalších úmyslných trestných činů by záznam závisel na rozhodnutí soudu, například u výtržnictví.

"Naprostý legislativní hazard"

Právník Tomáš Sokol pro Aktuálně.cz objasnil problémy, které by dle něj mohlo přijetí "dětského certifikátu" přinést. Pozměňovací návrh je rozsáhlý, má 106 stránek a neupravuje jen zmíněný institut, ale dost zásadně modifikuje řadu ustanovení trestního řádu. A to způsobem, který podle Sokola může vést ke značným a nezamýšleným komplikacím stávajícího trestního procesu. 

"Kategoricky trvám na tom, že zásadní úprava tak významného právního předpisu, jako je trestní zákoník a trestní řád, by neměla být přijímána před druhým čtením novely," řekl Sokol s tím, že to považuje za legislativní hazard.

"A to zcela bez ohledu na to, jestli samotný požadavek na možnou evidenci osob, které se v minulosti dopustily sexuálně motivovaných trestných činů vůči dětem, je v navrhované podobě akceptovatelný, či nikoliv," doplnil. Přijetí takové novely by dle Sokola měla předcházet rozsáhlejší diskuse, a to zejména odborníků, a nikoliv pouhé hlasování v Poslanecké sněmovně.