Tentokrát se zaměřila na svou specialitu, duety. Ve svých dvaaosmdesáti nevytvořila žádný zázrak, jen desku, která by v horších technických studiových možnostech klidně mohla vyjít před čtyřiceti lety, kdy ještě někteří její současní hosté ještě ani nebyli na světě. Jednoduše řečeno, nabídla klasický střední proud, místy obalený přeslazeným smyčcovým orchestrem.

Když je popové hvězdě přes osmdesát, mnoho nového svému publiku většinou už nenabídne. Pokud chce vydávat ještě další desky, má podle dlouholeté praxe dvě cesty. Buď natočí album klasických standardů, jako to zkusili před několika roky například Bob Dylan nebo Paul McCartney, ale to se k Barbře Streisandové nehodí, protože v tomhle žánru za celý život natočila snad všechno, co do této kategorie patří.

Druhé možnosti bychom mohli říkat "sinatrovská" podle dvou předsmrtných alb Franka Sinatry Duets z let 1993 a 1994. Nová deska Barbry Streisandové odpovídá spíše Sinatrovým Duets II, protože podobné album s názvem Partners vydala už v roce 2014. Výkvět jejích tehdejších partnerů, mezi nimiž byli Stevie Wonder, Michael Bublé, Lionel Richie nebo Andrea Bocelli, tentokrát nahradila nová sada hvězd jako Paul McCartney, Bob Dylan, James Taylor, Mariah Carey a několik mladších, ke střednímu proudu inklinujících osobností. Pokud ale hledáte opravdové duetové perly Barbry Streisandové, pak lze doporučit kompilační album Duets z roku 2002, kde najdeme slavnou píseň Guilty s Barrym Gibbem nebo společné hity s Neilem Diamondem, Bryanem Adamsem či Celine Dion.

Bob Dylan si odpustil mečení

Streisandová v dramaturgii nového alba podle očekávání sáhla do světa notoricky známých evergreenů a standardů, z nichž mnohé známe v desítkách různorodých provedení. To platí i o skladbě, která album otvírá a je nabízena do konzervativních rádií jako startovní singl. First Time I Ever Saw Your Face je dnes už málem zlidovělý song, který v roce 1957 napsal jako folkovou písničku anglický skladatel Ewan McColl pro svou ženu Peggy Seegerovou. Barbra ji pravděpodobně mínila jako poctu nedávno zemřelé hvězdě soulu Robertě Flackové, která je vedle George Michaela její nejslavnější interpretkou. Duet s ní zpívá pětatřicetiletý Ir Hozier. Dobrá volba, protože to je člověk, který ve svém repertoáru osciluje mezi písničkářským přístupem a mixem popových stylů, tak jak to dnešní charakter skladby vyžaduje.

Každý, koho nová deska Barbry Streisandové zajímá, bude nepochybně zvědavý na duety s dalšími velkými jmény světové hudební scény, Barbřinými generačními druhy Paulem McCartneym, Bobem Dylanem a Stingem. McCartney se prezentuje ve své skladbě My Valentine, kterou napsal pro své "standardové" album Kisses On The Bottom (2012), obvykle považované za jednu z ex-Beatlových nejlepších skladeb vůbec. Dvojice tu vyznívá až skoro stařecky. Zvláště McCartney postrádá svůj šarm z mladších let, ale když písničku vezmeme jako dialog babičky s dědečkem, jisté kouzlo v něm objevíme.

Bob Dylan potěšil tím, že si odpustil mečení, s nímž realizoval songy na třech svých evergreenových deskách z let 2015 až 2017. Píseň The Very Thought Of You, kterou měl kdysi za svou výrobní značku Nat King Cole, podává s nečekanou uvolněností a je dokonce přesvědčivější než sama Barbra.

Nejlépe z celé desky vyzní Fragile, duet se Stingem. V předehře posunul aranžér krásnou melodii kamsi do blízkého Orientu, ale když vstoupí do hry velká zpěvačka, která má vše promyšlené a procítěné do posledního slova, skladba se úplně rozzáří.

Pro romantiky po šedesátce

Možná by stála za zmínku ještě skladba Letter To My 13 Year Old Self, kterou Barbra zpívá spolu s islandskou hvězdou Laufey. Tady se projeví Streisandka jako špičková interpretka melodií stylově blízkých muzikálovému charakteru.

Podle očekávání druhý díl Partners není žádnou velkou ozdobou v bohaté diskografii velké hvězdy středního proudu. Při vší snaze a profesionalitě je na zpěvačce přece jen znát zátěž věku. Chybí okouzlující lehkost, kterou jsme nejvíc obdivovali na jejích albech ze 70. a 80. let. Také producent desky Walter Afanasieff má za sebou lepší díla včetně prvních desek Mariah Carey ze začátku 90. let. Nicméně romanticky založený posluchač ve věku šedesát a více let by si album určitě dokázal užít někdy večer těsně před spaním. Možná by si mohl druhý den ráno, den co den, i zapisovat, při které skladbě v pořadí se mu podařilo usnout.