Když si představím odpůrce náhradního mateřství, napadne mne někdo, kdo je věřící. Mnozí dokonce zmiňují, že je kritika spojena s jistou náboženskou bigotností. Co byste na to odpověděla?

Tady nejde o náboženství. Je to otázka lidských práv a týká se každého člověka. U náhradního mateřství máte proces, kde se žena fakticky zneužívá jako "chovná samice" a dítě se pak prodá. A otázka, zda je dovoleno prodávat lidské bytosti, je podle mě něco, co jsme už dávno měli mít vyřešené. 

Pokud připustíme, že je možné prodávat děti, je to už jen krok od toho, abychom opět začali prodávat i dospělé. Je tedy mylné si myslet, že proti tomuto konceptu jsou pouze křesťané. Nezáleží na tom, jestli jde o dítě křesťanské, židovské nebo hinduistické - je to lidská bytost. A proti prodeji lidských bytostí obecně by měl být každý.

Není ale pravda, že odpor přichází především z křesťanských kruhů?

Neřekla bych. Proti náhradnímu mateřství nebojují jen křesťané. Máme příklady velmi dobrých a širokých spojenectví napříč politickým a kulturním spektrem. Za zmínku stojí například spolupráce s částmi hnutí LGBT, s lesbickým feministickým hnutím či jinými levicovými iniciativami. Jde o univerzální problém, a ne jen nějakou záležitost, proti které se vymezují pouze věřící. 

Jak jste se se vůbec k tomuto tématu dostala jako autorka?

To téma jsem nijak aktivně nehledala, ono si našlo mne. Jako novinářka už roky píšu o ženských otázkách a rodinné politice. Když se do těchto oblastí ponoříte, nevyhnutelně narazíte na diskusi o genderové politice, reprodukčních právech, interrupcích a o různých možnostech, jak zakládat rodinu. Poprvé jsem náhradní mateřství zaznamenala, když jej lidé oslavovali jako nový způsob, jak umožnit založení rodiny těm, již nemohou mít děti přirozeně. 

A právě takto se to stále v naší společnosti prezentuje  - jako něco dobrého, protože to umožňuje mít děti jednotlivcům, dvěma mužům, starším lidem či komukoliv, kdo je mít nemůže, protože tomu příroda nechtěla. Já hodně píšu o mateřství a o respektu, který si matky za svou roli zaslouží. A došla jsem k závěru, že si nelze představit horší zneužívání matek, než když začnete pronajímat jejich dělohy, děti jim pak seberete a prodáte. Je to zjevné vykořisťování žen - forma je však nová.

Zmínila jste, že "příroda tak tomu nechtěla" - tohle bychom ale mohli říct v minulosti u spoustě různých věcí. Nedokázali jsme třeba léčit rakovinu a jiné nemoci nebo zachraňovat předčasně narozené děti. Proč se tedy nevydat tímto směrem, když to může lidem pomoci? Zvláště když existují altruistické motivace jak na straně svéprávné matky, tak i lidí, co se touží stát rodiči.

Motivace je tady úplně vedlejší. Nevím, jestli je eticky přijatelnější, když je dítě vydáno jako dar, nebo když je za něj zaplacena vysoká částka. V obou případech s dítětem zacházíme jako s předmětem, ne jako s lidskou bytostí. Navíc ta paralela s léčením nemocí nefunguje. Tady totiž sami uměle vytváříme situaci, kdy se narodí nový člověk.

Vždycky se na věc díváme očima dospělých, ale zde se musíme dívat i perspektivou dítěte, kterou většinou ignorujeme. Máte tvora, který vyrůstá v teple lůna matky a po porodu je od ní odebrán a předán dál jako věc. Tahle situace nepadá z nebe, my ji vědomě vytváříme. Právě v tom je ten zásadní rozdíl. Nemám nic proti medicínskému pokroku, ale jen to, že něco dělat umíme, ještě neznamená, že bychom to dělat měli.  

Setkala jste se někdy s dítětem narozeným prostřednictvím náhradní matky? Nebo s náhradní matkou? 

Znám mnoho příběhů těchto žen. Problém je, že mnoho náhradních matek se velmi bojí veřejně vystoupit, protože všechny podepsaly smlouvy, které jim zakazují o své zkušenosti mluvit. Nikdo nechce, aby o tom mluvily - obzvlášť když nastanou problémy, protože by mohly být žalovány a musely by platit vysoké částky, pokud by to udělaly. Právě proto se většina náhradních matek bojí veřejně promluvit

Znám se také s Olivií Maurelovou, narozenou z náhradního mateřství, která zastupuje mezinárodní organizaci, jež se snaží o celosvětový zákaz této praktiky. Své stanovisko vydali v takzvané Casablanské deklaraci. 

Připouštíte ale, že existují i rodiny, které si osvojily dítě z náhradního mateřství a žijí spokojeně? 

Jistě jsou například mužské páry, které se upřímně snaží být dobrými otci. To nepopírám, ale nemohou vynahradit chybějící matku, jakkoliv se snaží. Rozjeli jsme zde velký experiment s dětmi a nevíme, jaký to na ně bude mít dopad. Nevíme, jestli budou šťastné a co s nimi psychicky udělá zjištění o tom, jak přišly na svět - že je jejich matky prodaly a že jejich otcové rozhodli, že vůbec nemají právo mít matku.

A i kdyby měl být nějaký pár šťastný, tak jaká je cena, kterou jsme za to ochotni nést? Například kolik náhradních matek si má zruinovat zdraví a trpět ve jménu toho, že někdo jiný chce být šťastný?

Myslíte, že by se mělo náhradní mateřství zakázat?   

Já v to doufám. Máme například celosvětový zákaz obchodování s lidskými orgány. A já nevím, proč nám vadí prodej jedné malé ledviny, zatímco prodej celého dítěte je v pořádku. Navíc v některých zemích se s náhradními matkami nakládá fakticky jako s otrokyněmi. 

Jak to myslíte?

Ženy musí podepsat smlouvy, ve kterých souhlasí s neustálou kontrolou a všemi lékařskými zákroky. Mají striktně předepsaná pravidla, co smějí jíst a dělat po dobu těhotenství. Je to, jako by někdo na devět měsíců vlastnil tělo dané ženy. A to je určitá forma otroctví.

Navíc z pohledu dítěte jde prostě o obchod s lidmi. Všichni se shodneme, že obchodování s dospělými je naprosto nepřijatelné. A proč by mělo být v pořádku obchodovat s lidmi, když to jsou malé děti? Neexistuje nic jako "malá lidská práva". Buď jde o lidská práva, nebo o nic.

Co byste navrhla jako řešení?

Je zásadní, aby platil univerzální zákaz. Například v Německu není dovoleno praktikovat náhradní mateřství na území státu, ale naše zákony umožňují Němcům jít do zahraničí, na Ukrajinu, do Gruzie, na Kypr anebo do Spojených států a vrátit se zpátky s dítětem. V Itálii teď změnili zákon, aby i toto bylo nelegální. Je třeba úplně zavřít komerční trh s dětmi. Obchod s lidmi nechceme regulovat. Je třeba jej úplně zatrhnout. 

A nevidíte vůbec žádné výjimky? Například pro ženy, jež se narodily bez dělohy? 

Bohužel. Cena je příliš vysoká. Znám mnoho lidí, co nemohou mít děti. Je to bolestivé, to naprosto chápu. Ale tohle není diskriminace nebo něco podobného. Je to osud. Můžete vinit přírodu nebo Boha, ale není to věc, za kterou může společnost nebo jiní lidé. Některé věci zkrátka nevyřešíme. Myslím, že je potřeba se vrátit k modelu, kdy budeme přijímat, že nemůžeme mít vše, co bychom chtěli mít. Neexistuje žádné právo na to mít dítě.