Pojem "skleněné děti" se ve společnosti začíná používat až v poslední době díky psychologům. Ti poukazují na to, jak sourozenci postižených či vážně nemocných dětí trpí odsunutím na vedlejší kolej. Upozorňují, že se takové ratolesti naučí své potřeby tajit, nechtějí překážet, protože se veškerá pozornost a péče upírají na jejich sourozence. Do jisté míry je to pochopitelné, ale může to vést k velké vnitřní frustraci a psychickým problémům. 

"Termín skleněné dítě označuje děti, jejichž emoční potřeby se stávají neviditelné kvůli intenzivním nárokům jiných sourozenců," vysvětluje na webu Very Well Mind psychoterapeut Eli Harwood.

Důsledkem jsou děti, které musí být samostatné, nezávislé a nápomocné. Sami sebe dávají až na poslední místo, odkládají své potřeby a bojí se požádat o pomoc. 

Tématu skleněných sourozenců se věnuje také celovečerní dokument Ta druhá. Sleduje osmnáctiletou Johanu, která doma pomáhá s péčí o mladší postiženou sestru. Snímek režisérky Marie-Magdaleny Kochové byl uveden i na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary.

Výzkumy volají na poplach

Tvůrci filmu iniciovali pro české prostředí průlomový výzkum, který vznikl pod záštitou katedry sociologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a organizace NAUTIS. Ten odhaluje hluboký psychický dopad, jejž má tato situace na životy zdravých sourozenců.

"Naše data ukazují, že být sourozencem osoby s postižením přináší značné psychologické, emocionální i sociální výzvy. Respondenti se potýkají s vysokou mírou stresu, úzkosti, pocitů odpovědnosti a nejistoty ohledně budoucnosti. Zároveň jsou vystaveni riziku vzniku duševních problémů, sociální izolace a rizikového chování. Tyto výsledky zdůrazňují potřebu zaměřit se na zlepšení podpory pro sourozence osob s postižením, včetně psychologické pomoci, vzdělávacích programů a možností sdílení zkušeností," uvádí Ema Turnerová, která výzkum pod záštitou katedry sociologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy realizovala.

Podle dat, která poskytla agentura Behavio, "skleněné děti" tvoří přibližně osm procent české populace, tedy více než 800 tisíc lidí. Nadpoloviční většina respondentů Behavia (59 procent) si myslí, že rodiny dětí s postižením nemají dostatečnou podporu.

Kvůli postižené sestře zažila šikanu

Muzikálová hvězda Kamila Nývltová je jedním ze "skleněných dětí". Když jí bylo pět, narodila se jí vytoužená sestřička Eliška. Bohužel krátce po porodu byla holčičce zjištěna mozková obrna, která se ještě zhoršovala kvůli častým epileptickým záchvatům.

"Když jsme ji měli doma, nejdřív se dobře vyvíjela, pásla i koníky, ale narodila se s mozkovou obrnou. Do toho dostávala ještě epileptické záchvaty. Tím se ten mozeček úplně zastavil a stal se z ní doživotní ležák. Nechodila, nemluvila, měla vývod do střev, protože měla špatně vyvinuté polykací ústrojí," rozpovídala se zpěvačka. 

Čím víc starostí bylo s Eliškou, tím víc začala malá Kamila trpět. Nejenže to ovlivnilo celý chod domácnosti, ale i její dětství. Vyvinuly se u ní úzkosti, potřebovala mít neustále maminku u sebe. Bez ní nemohla usnout, jako by se bála, že už není její. Do toho přišla šikana ze strany spolužáků. Smáli se jí za to, že má postiženou sestru.

"Spolužáci se mi smáli a šikanovali mě. Šikana byla spojená se závistí, že umím zpívat a tancovat. Bylo to těžké období. Rozjela se mi úzkostná závislost na mamce. Vždycky jsem musela usínat vedle mamky. Dřív jsem spala všude, ale narozením Elišky se to zlomilo. Přestala jsem jezdit na výlet, k sestřence vedle do vesnice. Bylo mi nepříjemné nemít vedle sebe mamku. Proto jsem nejezdila na dovolenou s nikým jiným, jen s rodiči," dodala Kamila.

Rodiče jí proto vyhledali odbornou pomoc. O své životní cestě a poslání takzvaného skleněného dítěte se rozpovídala v podcastu (ne!)ZÁVISLÁ.