"Už dlouho dělám přednášky a píšu knížku o chození na treky. A lidi mi často říkali, že by také chtěli začít, ale nevědí jak," říká Martin Úbl. Měl pocit, že v Česku něco chybí.

"Máme tu nejlepší turistické značení od Klubu českých turistů, ale moderně pojatá dálková trasa - jako je například Pacifická hřebenovka, s dobře dostupnými informacemi, zázemím a jednoduchým systémem - tady chyběla."

Trasa, kterou může jít každý

Myšlenka na vlastní stezku se zrodila v roce 2019, kdy šel Martin v Kanadě The Great Trail, dálkovou trasu, která protíná Kanadu od východu na západ. "Říkal jsem si, že by něco podobného mohlo vzniknout i u nás."

"Stezka Českem je ve zkratce 1000 a 1000 kilometrů po severní a jižní hranici České republiky. Každý si ji může naplánovat, jak chce. Jít na přeskáčku, o víkendech, po dnech, můžete ji jít klidně 30 let. Každý, kdo má maličko rád přírodu a pohyb, může vyrazit."

Původní vizi - vytvořit dálkovou trasu, kterou může jít každý - se podařilo naplnit.

"Myslím, že máme světový unikát. Neexistuje jiný trek, který by chodilo tak rozmanité spektrum lidí. Od maminek s kočárky přes seniory až po děti díky projektu Stezka pro školy. Nejmladšímu Stezkaři jsou tři měsíce, nejstarší Stezkařce je 84 let. Někdo jel Stezku na jednokolce, jiný ji jde s popelnicí. Lidé vyrážejí s papouškem, kozami nebo třeba se šesti kočkami."

Komunita lidí, kteří dělají dobro

Dnes je ze Stezky Českem fenomén. "Je to český národní trek. Něco, co sbližuje lidi a dává jim impulz do života," říká Martin. Ze šestičlenné zakladatelské skupiny se stal tým o 50 až 60 lidech, kteří spravují jednotlivé projekty.

"Stezka je navenek jednoduchá, ale letos nám přišlo třeba přes čtyři tisíce emailů - a na každý někdo musí odpovědět." Do toho web, e-shop, aplikace nebo projekty jako Stezka pro školy a Stezkaři vítáni, ke kterým se jen letos připojilo skoro 60 nových míst. "Tohle je ta neviditelná práce, která dělá Stezku Stezkou."

A právě komunita je to, co posouvá Stezku dál. "Spousta skvělých věcí vznikla díky lidem - volají nám, dávají tipy na místa, kde jsou Stezkaři vítáni, hlásí se noví Trail Angels. To jsou dobrovolníci, kteří turistům na trase pomáhají - zdarma, ve svém volné čase. Jsou pro mě symbolem toho, že i kdyby byla v naší společnosti blbá atmosféra, pořád tu máme obrovské množství lidí, kteří jsou ochotni dělat dobro pro ostatní."

Zkušenosti Stezkařů ukazují, že často pomáhají i ti, kteří oficiálně Trail Angels nejsou - prostě je potkáte na trase. "I díky nim je kolem Stezky skvělá atmosféra. Zahraniční novináři, kteří k nám jezdí, ji vždycky zmíní - mluví o setkání s bezpočtem různých lidí a o té neuvěřitelně pozitivní energii," říká Martin.

Vlastní značky na každém rozcestníku

Na dalším rozvoji Stezky spolupracují také CzechTourism a Klub českých turistů. Zatímco CzechTourism propaguje Stezku v zahraničí - například překladem knih, KČT pomáhá přímo v terénu.

"Od příštího roku bude Stezka kompletně vyznačena na rozcestnících KČT," říká Martin. "Už nebude nutné koukat do mobilu. Stačí jít podle značek."

Velkým úspěchem bylo také zařazení Stezky do aplikace Far Out, největší světové aplikace pro dálkové trasy. "Díky tomu víme, že Stezku chodí Slováci, Poláci, Němci, ale i Francouzi, Holanďané, Britové nebo Švédové. Dorazila dokonce i holka z Aljašky nebo lidé z Nového Zélandu."

Mirek Vladyka a záhada jeho batohu

"Letos běžel v televizi dokument s Mirkem Vladykou. Čtyři roky natáčení, přípravy, scénář… bylo zajímavé sledovat, jak každý vidí Stezku jinýma očima."

Nejčastější otázka, která po odvysílání padala, byla nečekaná: Měl Mirek Vladyka plný batoh věcí, nebo šlo jen o efekt pro kameru? "Netuším, kde se to vzalo," směje se Martin. "Měl tam věci jako každý jiný. Dokonce je tam i scéna, kde si věci vyměňujeme."

A plány do budoucna? Chystá se druhý ročník Stezky pro školy, nové etapy, například v Beskydech, projekt Morava na kole, nocoviště v Krušných horách - a ještě pár věcí, o kterých se zatím nemluví. "Ale určitě se o nich dozvíte," usmívá se Martin.

"Změnilo mi to život"

Největší odměnou jsou pro Martina reakce lidí. "Asi 70 procent lidí, kteří nám napíšou, že došli Stezku, šlo úplně poprvé. Poprvé spali venku. A píšou: Díky, že jsme mohli jít. Před pár lety bych nikdy neřekl, že můžu jít i já a díky tomu věřím, že může jít opravdu každý."

A mnozí pak pokračují dál. "Třeba Radovan Stareček - bylo mu padesát, šel Stezku. Jeho snem byla Pacifická hřebenovka. Loni ji zvládl. Takových lidí je hodně."

Občas sice někdo na Facebooku napíše nějakou hloupost, někdo vykrade samoobslužný bar… "Ale pitomce potkáš všude. Devětadevadesát procent lidí je skvělých. A to nám dává smysl pokračovat."

To nejhezčí místo Stezky Českem?

"To, kde právě jste," odpovídá Martin. "Včera jsem šel po padesáté Krušné hory - a stejně jsem byl znovu fascinovaný. Před měsícem Lužické hory, na jaře Novohradské. V červnu s vozíčkáři Českou Kanadu. Nádhera."

Stezka je zkrátka srdcovka. "Jak říkají markeťáci - lovebrand. Děláme to ve svém volném čase. Dobrovolně. Ale víme, že to má smysl."