Přestože je moje zkušenost s typickou českou nemocnicí téměř dvacet let stará, troufám si tvrdit, že v porovnání s průměrnou britskou NHS hospital jde o boj nerovný. Troufnu si dokonce tvrdit, že dokonce i za dob soudruha Husáka bylo naše prohnilé a stagnující zdravotnictví v mnohem lepší kondici než to dnešní britské.

Britové přitom paradoxně považují NHS za svou pýchu. Slyšel jsem snad tisíckrát větu: "Východoevropani nám sem jezdí kvůli našemu bezplatnému NHS." Přiznávám, že dokud jsem jejich služeb sám nepotřeboval využít, mé představy o její kvalitě byly někde na rozmezí švýcarsko-německé úrovně. Asi víte, co tím myslím. Prostě něco jako kombinace seriálů Doktor House a Sestřička Stephanie, případně Nemocnice Chicago Hope. Hluboce jsem se mýlil…

NHS je v totálním rozkladu. Všechno to začíná u GP (General Practicioner). Jde o ekvivalent českého obvoďáka. Bývaly časy, kdy jste k němu přišli, svěřili se se svým zdravotním problémem, načež on něco našel na internetu a doporučil zajít do lékárny pro léky. Tyto časy slávy a hojnosti jsou nenávratně pryč. Dostat se k němu dnes je proces podobný svou náročností snad jen získání výjezdní doložky z komunistického Československa v 80. letech. Musíte si na GP nejprve zavolat a přesvědčit je o tom, že jste už před třemi dny dvakrát umřel, že neexistuje žádný jiný způsob, jak si ten infarkt myokardu vyléčit sám doma za pomocí autolékárničky, a že na skvělou NHS máte jako nuzný emigrant ze sovětského satelitního státu vůbec nárok.

Když jsou vaše přesvědčovací schopnosti na úrovni elitního policejního vyjednávače, tak vás paní s afgánským přízvukem objedná na vyšetření už za čtyři až šest týdnů a můžete slavit úspěch. Dostat se ke specialistovi je v podstatě už jen čistá utopie, ale slyšel jsem, že snad existují i šťastlivci, kteří se dostali až na rentgen. Nejsmutnější na tom celém je, že to zas až tolik nepřeháním.

Kapitola sama o sobě jsou zubaři. Tady to ve vodách NHS nezkoušejte vůbec. Zubaře mám soukromého od prvního dne a podle zážitků přátel jsem za ty vynaložené tisíce liber ještě hodně rád. Také si prosím všimněte, kolik Britů už po třicítce nemá zuby. Když jsme u soukromé péče, tak já tímhle způsobem řeším úplně všechno. Od zmiňovaného zubaře přes oční až po pravidelná vyšetření mé paní na gynekologii. Jen tiše závidím všechny ty myslitelné kontroly, zákroky, prevence a testy, které máte v Česku v rámci zdravotního pojištění a tady v Británii jsou jen privilegiem pro nás, kteří si je platíme z vlastní kapsy. Do toho se plošně ruší stanice pohotovostí. Ponechali je pouze ve větších městech. Naše město má 70 tisíc obyvatel a pohotovost nemáme. Naštěstí je ale Bristol pouhých dvacet mil daleko.

Ale právě v Bristolu měla nedávno zkušenost jedna moje známá, která tam vezla svého manžela s rozbitou hlavou a s naivní představou o rychlém lékařském zákroku. V čekárně pohotovosti čekali společně se dvěma malými dětmi s podezřením na zlomeniny končetin celkem pět a půl hodiny. Manžel ztratil mnoho krve, aby se po nekonečné době dozvěděl, že musí do jiné nemocnice na druhé straně města, kde se o něj konečně postarali.

Má ukrajinská kolegyně zase po celou dobu těhotenství nechápala, jak neuvěřitelně málo péče žena v požehnaném stavu v Británii dostává. Neustále jen kroutila hlavou a srovnávala to s péčí na Ukrajině. Můj kamarád letěl se svým synem kvůli zákroku na noze raději zpátky do Indie. Mně samotnému byla v Centrální nemocnici ve Swindonu odmítnuta lékařská pomoc, když jsem tam přijel se střepem v oku po nehodě v práci. Bylo mi vysvětleno, že nemají volného doktora. Ve stylu Jana Žižky z Trocnova jsem se tedy po vlastní ose přesunul na soukromou kliniku, kde mi skleněný fragment čelního skla mého náklaďáku z oka vytáhli. Zaplatit za tuhle legraci čtyři stovky (liber) byla už jen radost a úleva. Právě tato záležitost mě vlastně donutila napsat i článek, který právě teď čtete.

Abych to nějak uzavřel - važte si prosím českého zdravotnictví. Vůbec nevím, jakým zázrakem ho udržujete v kapitalistické kvalitě za socialistické ceny. Můj text může pro neznalé situace v Británii znít až hororově. Já rozhodně nepopírám, že jsem do té tragédie nevnesl trochu nadsázky. Ale bylo to bohužel opravdu jenom trochu. Pokud si totiž k socialistickému hospodaření připočtete brexit a s ním spojený masivní odchod schopných lidí, nemůže vám vyjít jiný výsledek než absolutní pohroma.

Na závěr bych použil slova pana prof. MUDr. Vladimíra Beneše, DrSc.: "Jestli se Vám při pobytu v Anglii přihodí jakýkoliv zdravotní problém, vypadněte odtamtud za každou cenu zpátky do Česka, i kdybyste měli ten La Manche třeba přeplavat!"