Z poslední páteční vykládky se tak rázem stala hodinová návštěva u šálku čaje a následná prohlídka jeho statku i s přilehlým mlýnem z roku 1781. Tim je volič Tories, patriot a bývalý voják. Přišlo tak i na téma britského občanství a co to vlastně dnes znamená být Britem.

Z mých postů a článků víte, že Spojené království považuji za svůj domov. Není to tady ideální a existuje milion problémů, na které často poukazuji. Žiji tady ale poctivý a naplněný život. Jsem si vědom svého původu a jiné mentality, ale stejně tak smyslu pro spoluodpovědnost za budoucnost svého okolí.

Po rozhovoru s Timem se ale zamýšlím nad faktem, do jaké míry a jestli vůbec můžu sám sebe za Brita považovat. Rozhovor byl velmi přátelský, ale jeho závěrečná otázka mě poněkud znejistěla.

Jasně… mám britský cestovní pas i "glejt od královny". Svoje jsem si tady odpracoval, zaplatil, zdanil, odvolil. Mluvím anglicky, znám historii i současnost země, pomáhám místní komunitě a občas dokonce sleduju přímé přenosy z Dolní sněmovny. Je to ale dost? A jak dnes vlastně takový opravdový Brit vypadá?

Je to ten rezavý soused na dávkách s jointem v ruce, jakých jsou tady statisíce? Nebo je to ten indický byznysmen ve svém luxusním voze německé značky a s investičními nemovitostmi po celé Anglii? Nebo drogový dealer s tradičním dělnickým přízvukem či Pákistánka v burce? Možná je to právě Tim, hrdý farmář s elánem do života a láskou k úrodné somersetské půdě. A co já…?

Tahle země byla vždycky o různorodosti. Nejsem zastáncem ilegální migrace, ale ani nehodlám na náměstích v kapuci vykřikovat laciná rasistická hesla s pivem v jedné a Union Jackem v druhé ruce. Jsem obdivovatelem Margareth Thatcherové, ale také rozumím, že mnozí lidé potřebují iluzi sociální jistoty a nabobtnalý byrokratický stát, protože nejsou připraveni rozhodovat sami za sebe.

Věřím v novou verzi "britství", tak jak o ní mluví třeba Kemi Badenochová, předsedkyně Konzervativní strany nigerijského původu. Tato vize je realistická a snaží se spojit mě, Tima, indického byznysmena i rezavého milovníka levných hranolek s rybou. Nemá to nic společného s levicovými tendencemi otevřít brány pro mladé muslimské muže na člunech a už vůbec to nerezonuje s odpudivými komentáři na barvu kůže Kemi Badenochové.

Británie je totiž jiná, než byla před osmdesáti lety. Snažit se ji do tehdejší podoby vrátit je utopie, třebaže nám ji Nigel Farage denně servíruje jako hlavní chod své politické kampaně.

Otázka Tima šla ale mnohem více na komoru. "Řeknu ti, jak se pozná, jestli jsi Brit. Kdyby byla válka mezi Británií a Československem, za kterou stranu bys šel bojovat?" zakončil naše společné odpoledne otázkou, rázně pokládajíc dopitý hrnek na starý dubový stůl.

Ustrnul jsem na okamžik a koutkem úst se na Tima pousmál. S představou boje proti zemi, kde jsem se narodil a která je mým prvním domovem, se tedy určitě nesmířím. A má-li toto být tím ukazatelem pravého "britství", pak ať si ho klidně strčí za klobouk.