Britové mají k pořádku poněkud vlažný vztah. Jako řidič, který doručuje zboží krom skladů a stavebnin také přímo do domácností - někdy i na pět adres denně - mám možnost nahlédnout hluboko do nitra jejich domovů. A věřte mi, že to není hezký pohled. Všude prach, koberce nevysáté od války o Falklandy, hromady starých novin, harampádí a staré hadry v obýváku, přeplněné koše, neumyté nádobí v kuchyni a trávník, co připomíná skládku. Samostatnou kapitolou jsou automobily. Příště až uvidíte na českých dálnicích auto s volantem vpravo a značkou UK, nakoukněte lehce do oken a přesvědčte se sami. Garantuji vám, že devět z deseti aut s volantem na "špatné straně" bude mít uvnitř solidní chlívek.

Stávka popelářů v Birminghamu, která začala 11. března, tenhle chaos ještě zvýraznila. Více než 17 tisíc tun odpadků se válí po ulicích. Někde hromady dosahují dvou metrů. Místní radnice vyhlásila stav nouze a povolala armádní plánovače, aby s úklidem pomohli. Situace se však zlepšuje jen pomalu. Popeláři, nespokojení s platy a plánovanými změnami, blokují výjezdy popelářských vozů a odmítají nejnovější nabídku města. Odbory tvrdí, že návrh neřeší hrozbu snižování mezd, zatímco radnice trvá na tom, že nikdo nemusí o peníze přijít. Výsledek? Zápach, krysy a zoufalí obyvatelé, kteří si stěžují, že jim hlodavci lezou až do kuchyní.

Přiznám se, že chápu, proč popeláři stávkují. Práce to není lehká, a když hrozí, že vám seberou třeba jen pár liber z výplaty, příjemné to není. Ale když se podívám na ty hromady odpadků, které denně vídám po celé jižní Anglii, něco mi napovídá, že stávka bude jen třešničkou na plastovém pytli. Kdyby třídili pořádně, nevyhazovali tolik jídla a občas si zametli před domem, možná by ten chaos tak hrozný nebyl. V lepších čtvrtích si platí za soukromý odvoz odpadu sami a žádné stávky a krysí kalamity se jich tak netýkají. Pokud jste milionář, tyto problémy tedy řešit nemusíte. My ostatní platíme běžný Council Tax (obecní daň), který je rok od roku vyšší. A přestože na popelnice z něj jde jen část, pořád se jedná v průměru skoro o 200 liber měsíčně. Asi to ale není dost na to, aby města dokázala pořádek zvládat. Obzvláště pak, pokud sami občané o jeho udržení nedbají.

V Česku nežiji už déle než dvacet let, ale co si tak pamatuji, tak u nás doma se popelnice vyvážela pravidelně, dvorek se zametal denně a odpad třídil, jako by na tom závisel život. Když se vracím navštívit své rodiče, je to jako balzám na duši - čisté ulice, upravené zahrady a žádné krysy, co by vám mávaly na pozdrav z hromady odpadků.