Hana Lustig ve své knize mapuje desítky míst, která navštívila a nafotila. Nejvíce prostoru věnuje opuštěným domům "zamrzlým v čase", kde osobní předměty, fotografie a interiéry skládají mozaiku lidského osudu. Vedle nich najdeme i malé zámky, nemocnice, hotýlky - a také jeden velmi výjimečný podnik.

"Nejvíc mě fascinují domy, kde je všechno tak, jak to někdo nechal. Šálky v kredenci, kalendář na stěně, noviny na stole. Dívám se na životy, které zmizely, a snažím se je zachytit dřív, než se rozpadnou," říká Hana, která dnes patří k výrazným postavám české urbexové scény.

Podnik Černé dámy

Na místě, kde se kdysi ozýval šepot či nářek zcela specifického druhu, je dnes jen ticho, plíseň a tlející trosky. Těžko uvěřit, že zde ještě před pár lety fungoval BDSM klub a soukromý bar, který provozovala Černá dáma - tajemná žena s alabastrovou pletí, ebenovými vlasy a uhrančivým pohledem.

Spolu se svým partnerem obývala byt nad bývalým důlním závodem, jehož industriální ráz a výhled na těžní věž jen podtrhoval temné kouzlo tohoto místa. Interiér jejich bytu připomínal scénu z filmu - rudé závěsy, kovové postele, lascivní obrazy, fotografie, zrcadla a místnosti připomínající cely.

Po smrti partnera, který prý skonal za záhadných okolností při "choulostivé hře", zůstala Černá dáma sama. Okolí mluví o jejím psychickém kolapsu - proto místo potichu opustila a po ní a jejím byznysu zůstaly jen stopy. Ty dnes postupně pohlcuje chaos - zborcené stropy i plíseň. Černá dáma zmizela jako stín. A urbexerka se zamýšlí: "Je možné, že se někdy vrátí?"

Dům krásné floristky

Místnosti plné krásy, vkusu a nostalgie stále najdete v domě, který patřil floristce - elegantní ženě drobné postavy, která nosila starorůžové šaty, vysoké podpatky a světlou paruku. Květiny naprosto zbožňovala, proto byly všude - ve vázách, na obrazech, v taškách, i ve skříních - nikdy nerozbalené.

Spolu s manželem, sportovcem, trávili čas na horách, měli děti a vnoučata - prostě krásný život. Když však ovdověla, začalo to s ní jít z kopce. Datum posledního použití potravin naznačuje, že dům osiřel mezi lety 1998 a 2006. Po jejím odchodu se v květináčích začal usazovat prach.

A tak dům zůstává naplněný krásou, květinami, ale také smutkem.

Mordvila. Dům, kde se zastavil dech

Na první pohled vypadá jako venkovské sídlo snů: dům s bazénem, skleníkem, pečlivě udržovanou zahradou. Dnes však zůstává prázdný - nejen kvůli času, ale kvůli dvojnásobné vraždě, která se zde odehrála. 

Majitel domu pan S., bývalý radiotelegrafista RAF, ráno zaléval skleník. A netušil, že za sklem na něj míří útočník. Výstřel pronikl sklem, a nakonec lebkou. Jeho manželka paní S. byla zavražděna jen o pár minut později, a to na schodech uvnitř domu. Vrah vypálil pětkrát - majitelé vily neměli šanci.

Soused slyšel výkřiky, ale ani krev na zemi mu nepřipadala neobvyklá - prý si myslel, že jde o rozšlapané jahody.

Dům se po této tragédii uzavřel. Nikdo si neodnesl cennosti, motiv zůstává nejasný. Stopy odnesl déšť, vrazi unikli. A vila, kdysi symbol radosti a klidu, se změnila v tichého svědka smrti.

Skleník zmizel, bazén zarostl, dlažba se drolí.