"Když jsme přijeli poprvé, cítila jsem z domu a jeho okolí velký potenciál," vzpomíná designérka Monika Turner ze studia Miramari design, která stála u zrodu celého projektu. "Dům byl nadneseně řečeno v ideálním stavu - a to v tak špatném, že jsme nemuseli dělat žádné velké kompromisy," dodává pobaveně.

A tak z původní stavby zůstala jen střecha a obvodové zdivo.

Díky zápalu všech tvůrců a otevřenosti majitelů vznikl nový dům se starou duší, který je moderní, prostorný, maximálně propojený se zahradou, a přesto citlivě zasazený do vesnického prostředí.

Ale místo, kde stojí, zůstává v tajnosti.

Splněná přání a snové zadání

Kombinace velkorysosti prostoru a hřejivosti domova se stala hlavním zadáním. Interiér je vzdušný, otevřený, plný světla, ale zároveň útulný a bezpečný. Jde o prostor, kde majitelé plně vnímají roční období, změny počasí i okolní klid. 

Dům je dnes rozdělen do dvou křídel: v jednom je obývací část s kuchyní a jídelnou, ve druhém ložnice, velká šatna a komfortní koupelna. Do podkroví se podařilo vložit ještě další pokoj a otevřenou pracovnu.

Velkou roli hraje výhled do přírody, který se otvírá díky několika velkým posuvným oknům - některá z nich se dokonce zasouvají do kapsy ve fasádě.

Nešlo ale jen o design. Majitelé hledali místo, které bude jejich skutečným útočištěm. "Vždy se snažíme koncipovat interiér tak, aby byl příjemný a pohodlný a klient měl pocit, že ho vnitřní prostor obejme jako hřejivý pléd. Nesmí působit studeně!" popisuje filozofii navrhování Monika Turner. A paní domu s jejím tvrzením souhlasí. Dnes si pochvaluje každý kout: sedací parapet u velkého okna, dlouhou lavici u krbu, která zároveň slouží k uložení dřeva i jako TV nábytek, a především světlo a klid, který dům nabízí.

Harmonie, bezpečí a důraz na světlo

Dům působí harmonicky a kompaktně. "Když se pohybujete v prostoru, mělo by to působit tak, že do jakéhokoli koutu se podíváte, čeká vás tam nějaký pěkný 'obraz', pohled, zátiší, které vás příjemně upoutá. To všechno dohromady vytváří pocit harmonie a bezpečí," říká Turner.

Tomu odpovídá i barevnost a materiály: jemná paleta béžové, šedé, bílé a hnědé, dřevěné podlahy v ložnici, betonové stěrky s podlahovým topením v obytných částech, vlněný koberec v patře a vápenná výmalba typu "limewash".

Během navrhování a přestavby mysleli i na výběr světel - jejichž působení na lidské tělo mnoho lidí podceňuje. "Potřebovali jsme vytvořit ideální podmínky pro osvětlení interiéru od časného rána až po večerní tlumené LED osvětlení u podlahy. Připravovali jsme ho s panem Ondráčkem ze společnosti Artemide Hynka Medřického. Osvětlení věrně imituje denní světlo, nechybí ani teplejší odstín odpoledního osvětlení nebo v celém domě instalované večerní a noční osvětlení," vysvětluje designérka.

Ideální zakázka a radost

Na projektu se podíleli i další odborníci - třeba architekt František Brychta, který pomáhal s řešením stavby a zachováním historického vzhledu směrem do ulice. O zahradu se postarali Jana Pyšková a Jan Záhora.

Všichni tvůrci se mohli plně realizovat. I díky tomu v garáži vznikla ještě malá garsonka - samostatná jednotka pro hosty nebo soukromí. "Toto byla pro nás ideální zakázka. Měli jsme naprosto volnou ruku a nesvazoval nás ani finanční rozpočet. Mohli jsme realizovat vše, co jsme navrhli," shrnuje Monika Turner.

"Výsledek je pro nás radost - a to je nejdůležitější - majitelé jsou tu šťastní," uzavírá. Z venkovské ruiny se stal harmonický a esteticky vyladěný dům, který je pevně zasazen do místa, kam přirozeně patří.