Nešlo o člověka, ale o dvě toulavé fenky, Bělku a Strelku. Psy Sověti využili k tomu, aby ověřili bezpečnost cesty do vesmíru, než tam pošlou člověka. A Bělka se Strelkou se staly prvními živými tvory, kteří se z vesmíru vrátili zpátky na Zem. Jejich cesta se zapsala do historie nejen jako vědecký průlom, ale i jako překvapivý diplomatický nástroj v době vrcholu studené války.

Z moskevských ulic až na oběžnou dráhu

Zatímco Spojené státy ve svém vesmírném programu trénovaly opice, Sovětský svaz vsadil na psy. Byly údajně učenlivější a poslušnější. Vědci se zaměřili na toulavé fenky, které byly zvyklé na tvrdé podmínky a nebyly přecitlivělé. Mezi vybranými byly i Bělka, čistě bílá fenka, a Strelka s hnědými fleky. Obě prošly přísným výcvikem. Zvykaly si na stísněné prostory, na zvukové a vibrační simulátory, a dokonce i na speciální oblečky s helmami. Vše bylo připraveno pro jejich historickou cestu.

Společně s nimi se na palubu rakety Sputnik 5 vydala "malá zoologická zahrada" - králík, myši, krysy, mouchy i rostliny. Misi bedlivě sledoval celý svět. Už před nimi Sověti do vesmíru poslali slavnou Lajku, která se sice stala prvním živým tvorem ve vesmíru, ale let nepřežila. Proto bylo přežití Bělky a Strelky zásadní a představovalo obrovský milník pro budoucí pilotované lety. Po 18 obletech Země se jejich modul úspěšně vrátil na Zemi.

Z toulavých psů mezinárodní celebrity

Návrat Bělky a Strelky způsobil v Sovětském svazu hotovou senzaci. Psi, kteří ještě nedávno žili na ulici, se stali národními hrdiny a mezinárodními celebritami. Objevovali se na známkách, pohledech i v televizi a stali se symbolem sovětského triumfu v dobývání vesmíru. Dnes jsou jejich vycpaná těla vystavena v moskevském Muzeu kosmonautiky, což jen podtrhuje jejich ikonický status.

Počátky prvního psího oddílu určeného pro kosmický výcvik se datují do roku 1951. Iniciátorem byl raketový konstruktér Sergej Pavlovič Koroljov, který kromě slávy zažil i odvrácenou stranu sovětského režimu - několik měsíců v gulagu. Z důvodů relativně nízké nosnosti tehdejších raket a zároveň omezených rozměrů kosmických kabin byli vybíráni psi o váze pouhých 6-7 kg. Další výběrové kritérium určovalo, že se musí jednat o fenky. Pro ty totiž bylo snadnější vyrábět skafandry. Dále se upřednostňovali psi, u nichž převládala bílá nebo světlá barva. Důvodem bylo snadnější sledování jejich činnosti v televizi.

A tak došlo na Bělku a Strelku. Jejich sláva ale zasáhla i do politiky. V době největšího napětí mezi USA a SSSR, které vyvrcholilo karibskou krizí, se odehrála nečekaná diplomatická událost. Sovětský vůdce Nikita Chruščov věnoval jedno ze Strelčiných štěňat, Pušinku, dceři amerického prezidenta Johna F. Kennedyho Caroline. Pušinka dokonce dorazila do Bílého domu s vlastním ruským pasem. I když ji kvůli obavám z odposlechů nejdříve zkontrolovala FBI, brzy se stala miláčkem celé prezidentské rodiny. Později měla štěňata s Kennedyho psem Charliem.

Symbol studené války a smíření

Tento zdánlivě malý dar měl obrovský význam. Historici ho vnímají jako důležité gesto dobré vůle v době hrozícího jaderného konfliktu.

O pouhých osm měsíců později, co se Bělka a Strelka vrátily na Zem, odstartoval do vesmíru Jurij Gagarin. Stal se prvním člověkem, který obletěl Zemi. Na tiskové konferenci Gagarin s humorem poznamenal, že si není jistý, jestli je "prvním člověkem ve vesmíru, nebo posledním psem". Ve skutečnosti jeho letu předcházelo padesát psích misí, které otevřely cestu pro jeho historický let. A Bělka se Strelkou byly ty, které dokázaly, že přežití ve vesmíru je možné.