Zúčtování mělo v kinech premiéru v roce 2016, největší úspěch však zaznamenalo na fyzických nosičích. Šlo o jeden z nejkupovanějších titulů roku a obliby se posléze dočkal i na streamovacích platformách. Jde o film, který by si příslušníci generace Z pustili se svým tátou, jelikož celkové ladění snímku asociuje akčňáky 80. a 90. let.

Ben Affleck, jakožto hvězda udržující si status napříč generacemi, přinesl drsný i odlehčený thriller s relativně nápaditým vyprávěním, a především atypickým protagonistou, jenž díky zdánlivému handicapu v podobě autismu ční svým uvažováním nad ostatními. Vždy je o krok napřed, pracuje ale pro zločinecké organizace.

Systematičnost, pevně daný režim a tlumené sociální cítění dělají z Christiana ideální stroj ke spolehlivému plnění úkolů za hranicí zákona. První díl zároveň v retrospektivních sekvencích rozkresluje jeho tvrdou výchovu. Pokud bychom chtěli použít terminologii superhrdinského žánru, dočkal se pomyslné "origin story". Druhý díl, odehrávající se osm let po událostech toho prvního, se Christiana snaží polidštit a rozkreslit vztah s jeho protikladným bratrem Braxtonem (Jon Bernthal), který byl v prvním filmu jedním z ústředních záporáků, než vyšlo najevo jejich bratrské pouto.

Bratři jsou kvůli Marybeth (Cynthia Addai-Robinson), jež pracuje na americkém ministerstvu financí, zapleteni do případu, na jehož začátku je zavražděn Ray King (J. K. Simmons) -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ zadavatel zakázek. Spletitá konspirace zahrnuje obchod s lidmi, bezejmennou elitní zabijačku a fotku pohřešované rodiny, přičemž všechny tyto roviny se postupně prolínají a spojují. Zápletka je s ohledem na žánrovou tradici opět přemrštěná, ohýbající logiku ve prospěch vyprávění.

Bratři touží po rodinné lásce

Ústřední trojice postav odráží odlišné přístupy k práci i životu. Marybeth chce zůstat v mezích zákona a svazující byrokracie, Christian spoléhá na technologickou špionáž a dedukci, Braxton zase podléhá hrubé síle bez rozmyslu. Z těchto přístupů a odlišných měřítek morálních hodnot pramení ústřední dynamika. Tvůrci reflektují, jak velmi obtížné a takřka donkichotské je bojovat se zločinem v oficiálních strukturách, zatímco neoficiální cesta za hranou zákona vede k invazi do soukromí nevinných lidí, v horším případě k neoprávněnému násilí. Všudypřítomné kamery a nezabezpečený digitální svět tvoří hlavní klíče k postupnému rozplétání případu.

Jakkoli jsou přístupy rozdílné, vzájemně se doplňují. Každá z postav zároveň vnáší do filmu prvky odlišného žánru. Marybeth přináší detektivní zákonitosti, Christian ty špionážní s nádechem noirového protagonisty a Braxton ztělesňuje rysy výbušně násilných akčních komedií. Chemie bratrské dvojice pak připomene akční buddy filmy z 80. let (Smrtonosná zbraň, Tango a Cash, Půlnoční běh), kdy dvě protichůdné polarity udávají kontrastní tempo a jejich dialogové výměny tvoří jádro humoru.

Společnými motivy všech hlavních postav je určitá forma odcizení, ztráty a potřeby sounáležitosti, jakkoli se u každé figury projevují jinak. Díky tomuto přepínání mezi žánrovými rovinami působí měnící se rytmus kompaktně. Bratři touží po sourozenecké a rodinné lásce. Tu si postupně vyjadřují především činy, oba však potřebují i slovní něhu, ačkoli si to neumí připustit, každý z odlišného důvodu. Jsou to právě prvky obchodu s lidmi a boj za budoucnost unesených dětí, jež postavy tmelí dohromady a pomáhají jim překonat osobnostní rozdíly i cíle. Boj za lepší život druhých je tím nejdůležitějším, bez ohledu na to, jaké prostředky k tomu budou využity.

Místo překvapení trocha napětí

Ačkoli jsou bratři nefalšovaní zločinci, tvůrci k nim přistupují s maximální láskou a mentální i legislativní rizika jejich povolání problematizují minimálně. Za činy je netrestají. Jejich profese zrcadlí skutečnost, že ani jeden z nich kvůli svému chování a minulosti není schopný běžného života. Na životní styl nerespektující autority i zákony se plně adaptovali. Nejšťastnějšími je ale dělají ty nejobyčejnější věci, s nimiž už z podstaty přichází do kontaktu málokdy. Ať už jde o pití piva na střeše karavanu, touhu pořídit si domácího mazlíčka či tanec v baru.

Režisér Gavin O'Connor, jakožto spolehlivý řemeslník, natočil chvílemi působivou, leč v zásadě stylisticky ničím nevybočující podívanou, nad jejímiž principy a konstrukcí je paradoxně podnětnější přemýšlet než ji skutečně sledovat. Tvůrci nejsilněji zaostřují na bratrský vztah, jemuž vrcholnou akční sekvenci podřizují. A co se týká informací, má divák nad postavami takřka neustále navrch. Tajemství neobjevujeme s nimi, tvůrci karty záměrně odhalují dříve. Absenci překvapení tak má kompenzovat budované napětí, které funguje spíše na jednotlivých úrovních.

Zúčtování 2 představuje relativně chytrý žánrový mix, jenž má daleko od balastu streamovacích platforem, který na první pohled může vypadat podobně. Ale i když v rámci samotného díla vše funguje, nelze se zbavit dojmu, že snímku chybí něco navíc. Určitý drive, hlubší práce s načrtnutými motivy či inscenačně nebo výtvarně odzbrojující sekvence. Takhle jde "jen" o poctivé, s ohledem na konkurenční produkci mnohem důsledněji uchopené a suverénně zvládnuté pokračování.