Z kanálu ČT3 se nakonec stal organický projekt excesivního rozvoje České televize, který během svého vedení prosazoval Petr Dvořák. Stručně řečeno: televize je všude tam, kde jste vy, je kopií praktické reality, v tom také tkví její veřejnoprávnost, proto do struktury patří speciální program pro početně největší skupinu seniorů.

I ředitel Dvořák musel vědět, že je to to iluze, extenzivně rozvíjená sebeobrana televize veřejné služby před útoky soukromé konkurence a politických stran (ČT musí být příliš velká na to, aby ji někdo rušil). Přesto, když se pod finančním tlakem Petr Dvořák s ČT3 nerad loučil, mluvil o tom, že jde o organickou součást vysílání, která bude chybět.

Ušetřilo se tehdy 120 milionů korun - díky zvýšení koncesionářských poplatků na ČT3 prý peníze nyní budou, ale je čas na obnovu programu? Všechny ankety ukazují, že lidé si to přejí, senioři se na "svůj" program dívali, měli ho rádi. Chtějí ho zase, a že jich je. Příkaz moderního populismu praví: vše ve prospěch lidí, vše pro lidi. ČT3 by se tedy měla vrátit.

Neměla. Ve vší úctě k seniorům a jejich potřebám. Píše se rok 2025 a televize není nejmodernější technologií, která udává společenský směr a tón. Tou je internet a video či audio na vyžádání. Tedy vlastní výběr programu než programování televizními dramaturgy, což je v poslední době mimochodem dost problémové místo. Moderní televize se tomu přizpůsobují, ostatně Česká televize svým iVysíláním dělá totéž. Ve veřejném zájmu by proto bylo vtáhnout seniory, kteří zdaleka nejsou mimo moderní proud a umějí obsluhovat současné technologické hračky, právě na tuto platformu a otevřít, rozšířit a prohloubit jim možnost dostat se snadno a rychle k pořadům, které je zajímají.

ČT3 plnily výhradně pořady z archivu, je na čase tento archiv v co největším rozsahu zpřístupnit třeba skrze iVysílání každému, kdo by o ně měl kdykoliv a kdekoliv zájem, aby nemusel čekat na to, až se náhodou vytáhne pro účely plnění oken na ČT3. Archiv by měl být pro všechny, ne pouze pro seniory.

To je důležitější úkol než obnovování speciálního programu, který je pohybem proti moderní technologické vlně programové samoobsluhy, vytvářené po vzoru inteligentní knihovny, třeba i tematické či jasně dramaturgicky členěné. Mají-li mít na něco koncesionáři právo, pak právě na vstup do archivu, který vzniká i díky jejich pravidelným platbám. Ostatně z archivu se běžně na ČT vysílá, nejen na ČT24, ale i na ČT Sport… Dát stamiliony na rozsáhlé zpřístupnění archivu (tvorby) ČT dává větší smysl než obnovování televize pro seniory, které si snad stále máme představovat jako pasivní nemohoucí lidskou bytost sedící na gauči u televize.

Pustit diváky k archivu ČT lze i smysluplněji

Politicko-finanční tlak na televizi je třeba odmítnout jako cílenou manipulaci s veřejným prostorem komunikace v zájmu jeho post-faktického rozdrolení, tak aby nic a všechno nebylo/bylo skutečností a pravdou. Finanční koncentrace a konsolidace v zájmu modernizace dnes už vlastně starého televizního média je naopak velmi potřebná. Tímto směrem jde i tradiční vzor ČT, britská BBC. A všichni všude chtějí za méně peněz více kvalitní muziky.

Extenzivní rozvoj ČT, na nějž vsadil Petr Dvořák, byl vskutku impozantní, v mnohém připomínal ranou megalomanskou fázi české ekonomické transformace, kde platilo, že čím větší, tím lepší. Následná restrukturalizace byla stejně nutná jako redefinice smyslu podnikání. Něco podobného čeká teď Českou televizi. Proto prosím ČT3 už neobnovovat a pustit koncesionáře k bohatému dědictví programu jinak: kreativněji, smysluplněji, svobodněji.