Jmenuje se Ladislav Buriansky, je mu šestatřicet, a kdyby se nestala ta osudová dopravní nehoda, mohl se slušně živit boxem.

Kariéru měl skutečně parádně nastartovanou. V šesti letech skočil do ringu a hned bylo poznat, že v tomhle klukovi něco je.

"K boxu nás společně s bratrem vedl dědeček Pavel Žiga, uznávaný sportovec," líčí Buriansky.

Pokroky na sebe nenechaly dlouho čekat, a tak se záhy vydal v Praze, kde se narodil, za renomovaným trenérem Stanislavem Tišerem, zapáleným chlapíkem, co se hodně věnoval dětem z ulice. Chtěl z nich vychovat nejen dobré sportovce, nýbrž i lidi.

Buriansky byl chápavým studentem. A tak mu republika začala být malá. Pravda, k misi za kanálem La Manche mu pomohla láska.

Když pracoval jako ostraha ve společenském klubu, zamiloval se do dívky, kterou pak následoval do Anglie.

"Zpočátku jsem to tam neměl rád, ale postupně mě začalo bavit soužití několika národností a to, jak Romové chodí do práce a se všemi se přátelí," upřesňuje.

Mezi britskými provazy se mu dařilo. Stal se mistrem Anglie ve váze 91 plus. Byl prvním Čechem, kterému se podobný kousek povedl. V zemi, kde je box na předních místech sportovního žebříčku, se jednalo o úspěch jako hrom.

Jenže přes noc přišlo temno. Buriansky sedl před odvetou do auta. Najednou bum a životní otočka o stoosmdesát stupňů. Diagnóza byla po převozu do nemocnice krutá.

"Šlo o čelní náraz ve vysoké rychlosti. Měl jsem štěstí, že jsem přežil. Motor mi vzal obě nohy, visely jen na kůži. Prostě mi to nohy urvalo," vrací se Buriansky k osudnému momentu.

S vozíkem se nesmířil

Následovalo náročné martýrium. Nejen pro tělo, ale i pro hlavu. "Absolvoval jsem čtrnáct operací nohou i zad. Předpověď zněla, že budu chodit nejdřív za šest let," vzpomíná.

On šampion, který mohl sbírat mistrovské pásy, skončil na vozíku. "Ne, s tím se nesmířím! Dokážu to dřív!" zařekl se.

Zakousl se a pustil se s vervou do rehabilitace. Dřel jako kůň, vpřed ho hnala touha co nejdřív se zase postavit na nohy. "Nakonec se mi to podařilo už za dva roky," pochlubí se.

Jak to, že se v hlavě nesložil? Vždyť věděl, že jeho profesionální boxerská dráha je pasé. Což nebylo jednoduché.

Ale postavil si to tak, že všechno zlé je pro něco dobré. "Na vozíku mi v hlavě vznikl plán, jak zůstat u boxu. Řekl jsem si, že půjdu ve stopách mého trenéra Tišera," vypráví.

A protože je muž činu, objevil se na scéně jeho privátní boxerský tým, především pro české a slovenské děti v Anglii. Psal se rok 2019. Do tělocvičny, kterou si pronajal, brzy proudil zástup zvědavých špuntů.

"Začínal jsem se dvaceti dětmi, postupně to narostlo na 180, takže jsem musel angažovat ještě další dva trenéry," doplňuje Buriansky.

Svěřencům se věnoval od rána do večera. Zasvěcoval je nejen do tajů boxerského umění, dohlížel i na jejich studijní výsledky a na to, aby je nenapadlo chodit za školu nebo se ve volnu flákat. Učil je řádu a disciplíně.

"Stávalo se, že mi děti volaly i o víkendu. Takže jsem musel vzít klíče, otevřít tělocvičnu a jít s nimi makat," usmívá se a pokračuje: "Kolegové se věnovali jiným bojovým sportům, a tak jsme to propojovali, aby děti získaly všestrannost."

Hledá se tělocvična se sprchou

Pak zasáhl opět hlas srdce a z Ostrovů zamířil do Berouna. Samozřejmě že trénování boxerského potěru nechce pustit k vodě. Proto aktuálně shání volné prostory, kde by mohl s dětmi rozbít stan.

"Až najdu něco se sprchou, hned to spustím. Dětem se budu věnovat po škole čtyři hodiny denně. A když budou zaostávat v češtině nebo v matice, budu je doučovat," hlásí jasný plán.

Nemyslete si, že by se sám nevzdělával. Absolvoval forenzní psychologii a kurz podpory sociálního začleňování Romů prostřednictvím komunitního rozvoje a podnikání pod záštitou Ministerstva práce a sociálních věcí.

Překonávat překážky ho nikdo učit nemusí. A tuhle odolnost se snaží vštípit dětem. Nic není nemožné, pokud sami chcete a nebojíte se makat. To svým svěřencům na osobním příkladu ukazuje.

Doufá, že tomu tak zanedlouho bude také v Česku. "Street Games Boxerská Akademie by byla první svého druhu v České republice. Využívá box jako nástroj pro rozvoj disciplíny, sebekontroly, respektu a etických hodnot. Skrze sport učí mladé lidi, jak konstruktivně zacházet s energií a jak činit správná rozhodnutí, čímž aktivně snižuje riziko zapojení do kriminálních aktivit nebo užívání návykových látek," popisuje.

"Policie České republiky je připravena projekt aktivně podpořit, což by významně posílilo preventivní roli akademie a vytvořilo cenné pouto mezi mládeží a bezpečnostními složkami města," vysvětluje Buriansky.

Představovačku v Berouně už má za sebou. "Boxerská akademie děti zaujala. Během 45 minut mi jich na pódium skočilo dvacet," prozrazuje nadšeně.

"Je důležité, aby děti měly cíl a trávily čas smysluplně. Ne na ulici. Rodiče dětí to nic stát nebude. Chci si zažádat o grant, anebo oslovit sponzory. Teď je ale nejdůležitější, abych našel tělocvičnu se sprchami."

Nepochybuje o tom, že se to povede a rozjede to jako v Anglii. Aby ne, když je sám zářným příkladem, že nic není nemožné.