Jaké místo má Euro jednadvacítek z roku 2000 ve vaší kariéře?

Vzpomínám na ten turnaj jedině rád, i když 25 let je už tedy pořádná doba. Před pár dny mi to připomněli kamarádi na futsale, protože se teď bude zase hrát. Tehdy jsme měli na Slovensku silné ročníky a výborné hráče. Došli jsme až do finále, bylo to moc fajn.

Tehdy se v kategorii do 21 let vůbec poprvé hrálo systémem skupin a většího finálového turnaje. Jakou váhu mělo Euro?

Vím, že se v Česku mluvilo o tom, že první čtyři týmy z Eura postoupí na olympiádu v Sydney. V kvalifikaci jsme se přetahovali s Belgií a pak jsme samozřejmě chtěli udělat hezký výsledek i na Euru. Zároveň jsme měli těžkou skupinu se Španělskem, Nizozemskem a Chorvatskem.

A dnešním pohledem byl tehdejší formát velmi přísný. Dvě skupiny po čtyřech, vítězové šli rovnou do finále a druhé týmy do souboje o bronz. Vlastně jste ve skupině nemohli zaváhat.

Vidíte, to už po těch letech ani nevím. Bavili jsme se o tom Sydney, ale myslím, že vítězství ve skupině od nás nikdo nečekal. Každopádně na turnaji byla na poměry jednadvacítky skvělá kulisa, hráli jsme v Trenčíně kousek od hranic, takže to byla taky paráda.

Přesný systém turnaje byste dohromady nedal, zato soupeře ze skupiny si pamatujete dobře.

(úsměv) Aspoň tak, ještě nejsem tak starý. Se Španělskem jsme dostali gól na 1:1 až v poslední minutě. Oni v těchto kategoriích bývají hodně silní, takže jsme si hned ukázali, že můžeme hrát s každým. Pak jsme porazili Nizozemce 3:1 a s Chorvaty nám stačila remíza. Kopali jsme dvě penalty a vyhráli jsme i s nimi 4:3.

Jednu z nich jste proměnil vy, takže měl jste v týmu pozici jistého lídra? Dres jednadvacítky tehdy oblékali třeba Marek Jankulovski, Zdeněk Grygera, Milan Baroš nebo Libor Sionko.

No, spíš tu penaltu nikdo nechtěl kopat. (smích) Tohle se zkrátka nějak vyselektovalo na tréninku. Dobře, že jsem proměnil, tu druhou dával Adam Petrouš. Trenér Karel Brückner dbal jinak hlavně na standardky. Roh je půl gólu, opakoval svou zásadu. Takže přímáky a rohy dřeli kluci na trénincích do úmoru.

Jaké to jinak pod trenérem Brücknerem bylo?

Byl to velký fotbalový stratég. Zápasy a soupeře rozebíral do posledního detailu. My hráči jsme byli mladí, všichni jsme chtěli něco dokázat. Trenér svým přístupem k fotbalu strhl každého, to bylo fajn. Všichni ho respektovali, zároveň tím, jak se dařilo, byl každý den prostor i pro různé srandičky. Mužstvo bylo v pohodě.

Vám ten rok navíc sedl i střelecky, i když jinak jste z pravého beka moc gólů nedával. Na slovenském Euru dvě trefy, totéž pak v září na zmíněné olympiádě v Sydney.

To je pravda, ale nijak bych to nepřeceňoval. Dva z těch gólů byly z penalt, trefou proti Španělsku jsem asi překvapil všechny. Ale byli tam od toho jiní hráči - brácha Tomáš, Marek Heinz nebo Sionko.

Ve finále Eura jste hráli proti Itálii a váš bratr Tomáš vyrovnával na 1:1. Jenže v 81. minutě rozhodl trefou z přímého kopu Andrea Pirlo. Jak jste to brali?

Vyrovnaný zápas, třeba jako s těmi Španěly. Myslel jsem, že když brácha vyrovnal, tak že to i otočíme. Ale ten bláznivý Pirlo nám dal gól z přímáku. Velká škoda, protože jsme nebyli horší. Byl to remízový zápas.

"Bláznivý Pirlo" vstřelil ve finále oba italské góly a pak udělal skvostnou kariéru. Ale na turnaji jste potkali více hvězd, viďte?

Pirlo měl neskutečnou kopací techniku a už tehdy ukázal, že z něj bude dobrý fotbalista. Pak to i potvrdil. Ale to můžu říct o půlce našeho týmu. Jinak máte pravdu, bylo tam plno velkých jmen jako Gennaro Gattuso, Carles Puyol nebo Xavi. Bylo nám dvacet, každý chtěl hrát za Real Madrid. (smích) Takhle přemýšlíte. A když se na to podíváte zpětně, byl to skvělý turnaj.

Vy jste na něj odjel ze Slavie. Nepřišla po stříbrném úspěchu ucházející nabídka ze zahraničí?

S bráchou jsme byli ve Slavii první rok, nebylo tak jednoduché někam přestupovat. Jinak bylo hráčů, kteří se z toho turnaje prosadili do ciziny, dost. Bary, Tomáš Ujfaluši a další. A když se dneska podíváte na Slavii, je to velký evropský klub. Jsem rád, že jsem za ni hrál.

Až později jste odešel do Německa a Švýcarska.

Se Slavií jsme hráli nahoře, hráli jsme evropské poháry. Byl jsem tam spokojený.

Za dva roky po stříbru ze Slovenska česká jednadvacítka Euro dokonce vyhrála. Pak bylo ohromně těžké prosadit se do dospělé reprezentace, viďte?

Vzpomínám si, že při tom zlatém Euru 2002 jsem byl zrovna někde na dovolené a poslouchal jsem v rádiu, jak to Petr Čech vychytal na penalty. Áčko byl pak ještě jiný level. Sníte o něm, když hrajete roky za jednadvacítku, ale když tam jsou hráči jako Pavel Nedvěd, Vladimír Šmicer… Nechci shazovat současnou úroveň, nicméně tehdy to všechno byli borci z předních evropských klubů. To se teď říct nedá.

Za dospělou reprezentaci jste zapsal čtyři starty, kariéru jste pak končil po třicítce v Trnavě. Sledujete dnes fotbal?

Když mám čas, rád se podívám. Ne až tak pravidelně, nejsem žádný expert. Někdy se vydržím koukat jen půl hodiny. (smích) Výsledky ale sleduju, na Slavii je to obrovský progres oproti časům, kdy jsme tam hráli my. Teď zválcovali ligu, je to super. Na futsale jsem se naopak dozvěděl, že nároďák prohrál 1:5 v Chorvatsku. Čtyři dny v kuse jsem pracoval, neviděl jsem to.

Byl to pro vás šok?

Koukal jsem na kluky jako blázen, ale až takový šok to nebyl. Bohužel taková je situace. Překvapil mě třeba i Paris St. Germain a výhra 5:0 ve finále Ligy mistrů, kde nikdy moc gólů nepadalo.

Kde pracujete?

Na letišti, takže přes léto teď máme práce nejvíc. Měl jsem zrovna čtyři směny od pěti od rána, vstával jsem ve 3:30. Když byl covid, dělal jsem u kamaráda na hotelu, ale to víte, v té době moc lidí necestovalo. Tak jsem si našel práci na letišti, kde pracuju u odbavení cestujících. Párkrát jsem potkal i fotbalisty. A jinak, co se týče sledování sportu, jsem taková stará škola.

Jak to myslíte?

Přehled mám díky tomu, že si pořád kupuju papírové noviny a čtu si o sportu. Všichni se diví, že to ještě vůbec vychází, ale já si dám kafé, začnu fotbalem a skončím u hokeje. Vím, že to každý sleduje přes aplikace na telefonu, ale to nemám moc rád.

Budete sledovat i aktuální "malé Euro" na Slovensku, které včera začalo? Češi startují proti Anglii, pak vyzvou Němce a Slovince.

Rád se podívám, když mi to vyjde, všechno určitě neuvidím. Skupina vypadá hodně složitě, to je jasné, ale třeba to budou mít kluci jako my před těmi 25 lety. Minule se to nepovedlo, přál bych jim, aby po delší době ze skupiny zase postoupili.