Zatímco astronomové sledují vzdálené galaxie, světové velmoci si tiše rozdělují oběžnou dráhu. Čína investuje miliardy do technologií, které mají často spíš vojenský než výzkumný charakter. Elon Musk rozmisťuje desítky tisíc satelitů, které mohou ovlivnit i pozemní konflikty. Vědecký výzkum tím trpí. Teleskopy oslepují odlesky, rádiová pásma mizí pod náporem komerce.

V poslední době však astronom Jakub Rozehna sváděl spíše pozemské souboje během dvouleté rekonstrukce planetária ve Stromovce. To se v červnu znovu otevře s unikátní LED kopulí tvořenou 45 miliony diod. Takovýto obří displej mají jen ve dvou planetáriích v USA. Návštěvníkům nabídne 3D zážitek bez brýlí. Od letů vesmírem po průlety lidským tělem.

Modernizace za 300 milionů korun zahrnula vedle instalace nové projekční technologie i kompletní obnovu budovy. Rozehnal v rozhovoru pro týdeník Ekonom mluví nejen o proměně planetária, ale také o stavu vědeckého poznání o vesmíru a budoucnosti výzkumu.

Co vás na vesmíru nejvíc fascinuje?

Nejvíc mě na vesmíru přitahuje, že je pro nás poznatelný. Přestože je pro člověka takřka nekonečný, dokážeme ho poznávat prostřednictvím zákonitostí, které odhalujeme na Zemi. Všechny informace o hvězdách jsme zjistili jen tím, že sledujeme a analyzujeme jejich světlo, aniž bychom se k nim kdy dostali. Nemůžeme vzít teploměr a umístit ho dovnitř hvězdy, ale přesto víme, že její jádro má třeba 16 milionů stupňů. Vybudovali jsme si aparát, díky kterému vesmír chápeme.

Teorie se s novými objevy upřesňují, nebo vznikají zcela nové. Do jaké míry je přesné to, co o vesmíru nyní víme?

Nikdy nevíme nic přesně, ale minimálně v posledních sto letech vidíme, že nové teorie na sebe navazují a vzájemně si neodporují. Třeba představu vzniku vesmíru, teorii velkého třesku, potvrzenou v 60. letech minulého století, všechny další objevy spíše zpřesňují, doplňují tmavá místa, než aby její podstatu zpochybnily. Takže můžeme říct, že aspoň tušíme, jak vesmír vznikl. Jak se bude dál vyvíjet a jak skončí, to zatím nevíme. Čekáme na novou fyziku, která spojí gravitaci s kvantovou teorií. Až něco takového přijde, bude to obrovský průlom.

Když se díváme do vesmíru, vidíme minulost. Dá se z toho ale odhadnout právě i to, jak se bude vesmír vyvíjet dál?

Vesmír svou minulost nezakrývá. Čím dál koukáme, tím hlouběji vidíme do historie. Kdybychom přesně věděli, jak daleko a jak rychle se rozpíná, mohli bychom jeho vývoj do budoucna celkem dobře odhadnout. Jenže fyzika stojí na měřeních a ta mají své chyby. S dnešní přesností nám vychází různé možné scénáře. Dokonce se objevují rozpory, třeba v hodnotách Hubbleovy konstanty, která vyjadřuje poměr vzdálenosti velmi vzdáleného vesmírného objektu a rychlosti jeho vzdalování v důsledku rozpínání vesmíru. Buď je to chyba, nebo už první náznak nové fyziky. Jsme zvědaví, až zjistíme, jak to opravdu je.

Co z objevů poslední doby vás nejvíc překvapilo, co považujete za přelom?

Odborně se zabývám vznikem a vývojem Sluneční soustavy a planetárních systémů. Pořád mě hodně udivuje objev, který je už zhruba dvacet let starý. Jde o to, že planety Sluneční soustavy nevznikly tam, kde dnes obíhají. Cestovaly, migrovaly. Třeba Uran a Neptun se patrně zrodily blíž ke Slunci a až později se posunuly dál. Je překvapivé, že jsme na to přišli až desítky let poté, co jsme už dávno znali teorii velkého třesku a věděli, že se vesmír rozpíná z horké koule. Ale o naší vlastní soustavě jsme toho znali překvapivě málo. To je další věc, která mě na tom všem baví. Klíč k pochopení vesmíru často leží v těch nejmenších věcech: ve struktuře hmoty, v procesech uvnitř atomů a jader. To vše ovlivňuje rozlohou nepředstavitelné končiny vesmíru.

Souvisí ten objev s tím, že Pluto přestalo být planetou? To se rozhodlo zhruba ve stejné době?

To rozhodnutí padlo v roce 2006 na kongresu Mezinárodní astronomické unie v Praze. V tomto případě šlo ale spíše o napravení historického omylu. Když Clyde Tombaugh Pluto objevil, domníval se, že je desetkrát hmotnější než Země. Nakonec se ukázalo, že má jen setinu její hmotnosti. Kdyby to tehdy věděli, nikdy by ho planetou nenazvali. Po pravdě je vlastně jedno, jak tomu říkáme. Stejně jako máme pravidla, proč třeba Grónsko není kontinent, i tady jsme si řekli, že mezi spoustou podobných těles už Pluto planetou nebude.

Objevíme v naší Sluneční soustavě ještě novou planetu?

Není to moc pravděpodobné, ale ani vyloučené. Díky lepším přístrojům bychom do deseti let mohli mít jasno, jestli za drahou Pluta neobíhá ještě nějaké větší těleso. I násobně větší než Pluto. Pokud by se tam nějaká planeta našla, znamenalo by to, že se tam nedostala náhodou. Museli bychom znovu přehodnotit, jak se naše Sluneční soustava v mládí vyvíjela.

Spousta lidí si klade otázku, proč dávat peníze na zkoumání vesmíru, k čemu to je na Zemi dobré. Jde to nějak prakticky využít?

Nejčastěji se mluví o těžbě strategických surovin na blízkých tělesech. Jsem skeptický k tomu, že bychom je těžili a vozili zpátky na Zemi. Spíš věřím, že je budeme využívat přímo tam, kde je najdeme - třeba na Měsíci, pokud tam budeme stavět základny. Doprava do vesmíru sice za poslední roky zlevnila, dnes jsme schopni dostat kilogram nákladu na oběžnou dráhu za 10 tisíc dolarů, přičemž ještě před dvaceti lety to bylo nejméně desetkrát tolik. Pořád je to však drahé a logisticky náročné.

Vrátí se sumy peněz vynaložené na výzkum?

Určitě. Není to tak, že bychom vzali miliardy a "nacpali" je do raket a poslali pryč. Peníze zůstávají tady, u schopných firem, které vyvíjejí nové technologie a posouvají průmysl dál. I podle nejpesimističtějších odhadů se každá koruna investovaná do kosmického výzkumu vrátí pětinásobně. I pro Česko je to zajímavá příležitost, odvětví, na které bychom se mohli zaměřit. Nepotřebujeme suroviny ani raketodrom, stačí mít chytré mozky. Investice do technologií se vždy vrátí, jen to někdy trvá. Pomůže i na Zemi.

A nějaký konkrétní příklad?

Při vývoji motorů pro raketoplány vědci řešili, jak dostat palivo k tryskám, aniž by v něm vznikaly bubliny, které ničí výkon. Vyvinuli nový typ čerpadla. Podobný problém měli i lékaři při výrobě umělého srdce - když pumpa tlačila krev moc rychle, docházelo k jejímu poškození. Pak použili podobnou technologii jako u raket a díky tomu zachraňujeme životy. Děje se tak často. První teoretické práce, jak funguje elektromagnetismus, vznikaly už během 19. století. Prakticky jsme to začali využívat až o desítky let později a dnes by bez toho nefungovaly mikroprocesory ani mobily. Když se někdo ptá, k čemu je věda nebo výzkum vesmíru, odpovídám: bez těchto základních objevů byste ani nenapsali svůj komentář na internetu.

Má i samotné poznání vesmíru, třeba jak se chovají hvězdy nebo jiná tělesa, nějaké využití i tady na Zemi?

Když lidstvo pochopilo, co se ve hvězdách děje a proč svítí, inspirovalo nás to k pokusům spustit řízenou termonukleární reakci i na Zemi. Od 50. let 20. století se snažíme zvládnout fúzi, která by nám zajistila prakticky neomezený zdroj energie.

Už dlouho se říká, že od zvládnutí fúze jsme dvacet let, a pořád se to posouvá. Jak jsme tedy daleko?

Základní fyziku známe, ale spousta problémů se ukáže až při testech. Třeba když reaktor vypneme, vzniknou proudy částic, které mohou poškodit jeho stěny. To se muselo nově řešit. Věřím ale, že to zvládneme. Bohužel si to komplikujeme i sami, třeba zbytečnými předpisy. Někdo slyšel slovo "jaderný" a rozhodl, že se na fúzi budou vztahovat stejné normy jako na jaderné elektrárny, což celý proces zdržuje třeba o deset let.

Jak si vedou čeští vědci v mezinárodní konkurenci?

Začali jsme chápat, že klíčem k úspěchu je spolupráce. Hrát si na vlastním písečku dnes ve vědě nefunguje, bez propojení se světem nemáme šanci. Důležité je, aby se mladí vědci, ideálně už během doktorátu, zapojovali do výzkumu na špičkových zahraničních univerzitách. Dlouho jsme to podceňovali, ale dnes už máme kolegy po celém světě a funguje to. I když pracují třeba v Americe, stále mají český pas a otevírají dveře dalším.

Ovlivňuje vědeckou spolupráci i současná geopolitická situace: válka na Ukrajině či kroky amerického prezidenta?

Opakovaně se stalo, že evropští vědci odmítli jet na konference do USA kvůli Trumpovi. Dělo se to už během jeho prvního mandátu. Situace v Rusku mě nepřekvapuje, ale co se děje v Americe, mě stále šokuje. Země, kterou jsme vnímali jako vzor svobody, se mění. Například NASA teď přišla o 20 procent rozpočtu. Vojenský výzkum si nejspíš ponechají, první, co škrtnou, je výzkum s dlouhodobým dopadem, protože to nemá okamžitou návratnost. Dopady možná pocítíme až za desítky let. Nevíme, o jaké objevy přijdeme. Kdybych to věděl, učiním je sám.

Probíhá ještě nějaká vědecká spolupráce s Ruskem?

V podstatě už ne. Například z tamního jaderného výzkumu jsme všechny vědce stáhli. I kvůli bezpečnosti. V případě eskalace by mohli být snadno zneužiti nebo zadrženi. Přestože se často říká, že ruští vědci za nic nemohou a že úpí pod Putinem, realita je složitější. Když v jednom ruském jaderném ústavu vznikla rezoluce proti válce na Ukrajině, z tisíců zaměstnanců ji podepsali jen dva. To o něčem svědčí. Navíc existuje riziko špionáže, pokud byste je pozvali do Česka. Spolupráce stagnuje a je to správně.

Velké ambice ve vesmíru má také Čína.

Nezaměřují se tolik na čistě vědecký výzkum, ale spíš na technologie s praktickým - často vojenským - využitím. Na mezinárodních konferencích sice vidíte spoustu Asijců, ale většinou jde o Američany čínského původu. Čína investuje hlavně do projektů, které jí mohou pomoct získat strategickou výhodu, třeba na oběžné dráze. Ačkoliv je militarizace vesmíru různými rezolucemi a úmluvami formálně zakázaná, je jasné, že k ní postupně směřujeme.

Čekají nás tedy "hvězdné války"?

V určitém smyslu ano. Nemusí jít nutně o klasickou válku fyzickými zbraněmi, ale třeba o souboj o vesmírný prostor. Když Elon Musk vypustí desítky tisíc satelitů a získá monopol na globální datové pokrytí, ostatní to nenechají jen tak. Je už teď vidět, jakou má moc. Když vypne připojení, může ovlivnit i konflikty na Zemi. Ostatní státy nebo firmy se budou snažit o totéž. Jenže prostoru na oběžné dráze je omezeně, hrozí srážky satelitů a boj o místo ve vesmíru.

Jak ovlivňuje komerční nebo potenciálně vojenské využití vesmíru astronomický výzkum?

Veskrze negativně. Například Muskovy satelity jsou tak jasné, že když proletí zorným polem nového obřího teleskopu, znehodnotí pořizovaný snímek. I když jsou natřeny speciální barvou, stále odrážejí sluneční světlo a to stačí, aby přepálily citlivý senzor a překryly celý obraz.

Co dalšího astronomický výzkum komplikuje?

Tvrdě se bojuje také o komunikační pásma v rádiovém spektru. Radioteleskopy se například zaměřují na hledání vody v mezihvězdných oblacích nebo známek života v atmosférách exoplanet, tedy planet, které obíhají kolem jiné hvězdy, než je Slunce. Pokud se tato pásma zaplní jinými komunikačními službami, přijdeme o možnost je využívat. Vědecký výzkum se bude muset jednou přesunout do vesmíru. Bude probíhat spíš z orbity nebo třeba z Měsíce. A ideálně bez lidí - automatické sondy a umělá inteligence zvládnou většinu práce. Člověk je v tomhle směru spíš komplikace, technologická i logistická. Jeho přítomnost, třeba pilotované lety na Měsíc, to byla spíše otázka prestiže než vědecké nutnosti.

Jaký je zájem veřejnosti o vesmír a astronomii?

V Česku je tradičně silný. Stále těžíme z odkazu neúnavného popularizátora vědy Jiřího Grygara a jeho pořadu Okna vesmíru dokořán. Generace, která ho v 80. letech sledovala, už vychovala další se zájmem o vesmír. Je to i jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli planetárium rekonstruovat. Když jsem v roce 2018 převzal vedení, stačilo změnit dramaturgii a přístup k návštěvníkům. Během dvou let vzrostla návštěvnost o 30 procent. To naznačilo, že potenciál tu stále je.

Kdo k vám dnes nejčastěji chodí? Jsou to stále hlavně školy?

Před revolucí byla návštěva součástí školních osnov a 90 procent návštěvníků tvořily školní výpravy. Po revoluci ale školy získaly víc možností a jejich zájem klesal. Planetárium mělo navíc image místa, kam se chodí jen se školou. Navíc mělo v zásadě jen jeden pořad, kde se výklad přizpůsoboval věkovým kategoriím návštěvníků. Jinak nebylo čím zaujmout. To jsme chtěli změnit. Díky digitálním technologiím jsme mohli nabídnout vizuálně atraktivní pořady a planetárium posunout na úroveň Imaxu. A v některých ohledech ho i překonat.

Chcete tedy planetárium přiblížit spíš kultuře a zábavě?

Vnímám planetárium jako průsečík kultury, vzdělávání, vědy a zábavy. Chceme oslovit i ty, které vesmír zatím nezajímá. Třeba koncertem, vizuální performancí nebo výpravným filmem. Chceme ukázat, že do planetária nemusíte jít jenom nutně na projekci o vesmíru, ale můžete ho objevit uvnitř sopky, pod hladinou moře nebo uvnitř lidského těla. A když je to zaujme, třeba přijdou příště znovu. Třeba už kvůli vesmíru. Zachováme samozřejmě i klasickou astronomickou tvorbu.

Jakou?

Na podzim chystáme premiéru nového pořadu o hvězdném vesmíru a jeho hlubinách, na kterém právě dokončujeme vizuální efekty v zahraničí. Zároveň uvedeme první loutkový film na světě určený pro promítání na kopuli planetária. Natočili jsme ho ve spolupráci s Divadlem Spejbla a Hurvínka. Museli jsme se vypořádat s řadou věcí, třeba s tím, jak "zakrýt" jednotlivé členy štábu. Při snímání pro celokopulovou projekci je vidět vše kolem kamery, včetně štábu, a u loutek navíc i vodiče.

Proč jste se rozhodli pro nový LED systém místo klasických projektorů?

Stará projekce už dosluhovala, navíc se promítalo na kopuli z roku 1960 z plechových desek. Bylo zřejmé, že tu bude třeba také postavit znovu. V digitální projekci to vypadalo špatně, připadal jste si jako eskymák v iglú. Stáli jsme před rozhodnutím: investovat 100 milionů do modernizace na běžnou úroveň, nebo zkusit úplně novou technologii LED kopule, která byla poprvé představena v roce 2019. Podobné jsou zatím v provozu jen dvě, a to v USA.

Co rozhodlo?

Viděli jsme první prototyp v čínském Nankingu a byl to zážitek. Dechberoucí obraz všude kolem vás. Ten systém má čtyřnásobnou životnost, zhruba 80 tisíc projekčních hodin, oproti běžné projekci, ale je jen dvakrát dražší. Kvalita obrazu je nesrovnatelná. Díky černé kupoli máte pocit, že opravdu jste ve vesmíru. V některých scénách i bez brýlí vnímáte 3D efekt.

Plánujete i promítání ve 3D?

Technicky je to možné, ale zatím to nechystáme. Brýle omezují periferní vidění a degradují zážitek z celé kopule. Navíc zatím neexistuje dost kvalitního 3D obsahu vytvořeného přímo pro kopule. Většina 3D verzí je jen dodatečně upravená, to nefunguje dobře.

Rekonstrukce vyšla na 300 milionů korun, z toho 200 milionů šlo na kopuli. Kdo ji financoval a jakou očekáváte návratnost?

Planetum je příspěvková organizace hlavního města Prahy. Jde o největší investici v historii naší instituce, všechny předchozí se pohybovaly v řádech nižších desítek milionů. Na druhou stranu, jiné městské organizace jako Zoo Praha nebo Výstaviště investují ve vyšších řádech. Návratnost v klasickém smyslu je u příspěvkových organizací obtížně měřitelná. Pokud bychom ji počítali jen podle vstupného - lístek bude za 290 korun -, muselo by přijít asi milion návštěvníků. Na to se můžeme dostat během pěti let. Provoz ale zůstane dotovaný. Aktuálně jsme soběstační zhruba ze 40 procent. To je v kulturním sektoru nadprůměr. Naším cílem je dostat se na 60 až 70 procent, což odpovídá úrovni západních planetárií.

Co jste vedle kopule ještě rekonstruovali?

Nákladná byla nová vzduchotechnika. LED kopule generuje teplo po celé ploše a to si vyžádalo kompletní úpravu chlazení a větrání. Vzduch se nově odsává z více míst a chlazení zajišťuje prstenec nad kopulí. Teplem neplýtváme, odvádíme ho do šesti dvousetmetrových vrtů a plánujeme ho využívat k vytápění. Při běžné zimě bychom si měli vystačit čistě s odpadním teplem.

Naráželi jste při rekonstrukci na nějaké problémy?

Denně. Například kopule nebyla postavená přesně podle původní dokumentace, takže jsme museli předělat nosné prvky i statiku, protože samotná kopule váží 40 tun. A protože je budova památkově chráněná, nemohli jsme ji jednoduše přestavět. Museli jsme postupovat citlivě, což projekt i realizaci prodražilo a zpomalilo.

Původně jste měli planetárium otevřít v březnu, nově to bude 14. června. Co způsobilo zpoždění?

Nejvíc ho ovlivnilo zdlouhavé výběrové řízení na LED kopuli, které trvalo rok. Soutěžily jen dvě firmy. Jedna z nich, francouzsko‑japonská, se pokusila řízení zpochybnit různými námitkami, což vše zdrželo asi o půl roku. Další zdržení způsobily průtahy při stavebním řízení. Například kvůli vrtům v parku bylo nutné posouzení EIA a úřady dlouho řešily, kdo má rozhodovat. Naštěstí jsme neměli pevně daný termín otevření, takže jsme mohli vše dokončit kvalitně.