Před týdnem jste ze šampionátu v Kanadě přivezli sedmé místo, vyrovnaný nejlepší český výsledek v dějinách. Ale platí, že jste mezi elitou nejmenší curlingovou zemí?

Dlouhodobě v zásadě ano, letos to tak možná nebylo, protože na MS bylo po dlouhé době Rakousko, což je ještě menší svaz. Často se říká, že my jsme tam jediní amatéři, ale tihle kluci mají ještě méně zkušeností. Takže letos tam byl ještě menší trpaslík, jinak jsme nejmenší my.

Hráči z ostatních zemí se curlingem skutečně živí?

Většina zemí to tak opravdu má. Skotové mají curling doopravdy jako každodenní práci od devíti do pěti hodin. Číňané mají svůj pověstný dril. Kanaďané zase rádi říkají, že nejsou profesionálové, ale curlingu se věnují deset měsíců v roce. Třeba Norové jsou poloprofesionálové, ti mají částečné úvazky někde v práci.

I v souvislosti s postupem na olympiádu se řeší lepší podmínky také v Česku. Umíte si představit, že byste opustili zaměstnání a stali se profesionály?

Plná profesionalizace asi není na stole, to je daleko. Ale uvítali bychom každou pomoc. Jakýkoliv vyšší příjem z curlingu než žádný by nám hodně pomohl. (úsměv)

Všichni jsme naplno zaměstnaní, snažíme se rozkrájet. Jezdíme po světě, trénujeme, práci doháníme dlouhými pracovními dny, víkendy nebo neplaceným volnem. Kdyby se podařilo zlepšit podmínky tak, abychom si mohli zmenšit úvazky v práci a měli více času na curling, byl by to významný posun.

Takhle vlastně celá vaše dovolená padne na curling?

Přesně, je to tak.

Říkal jste, že jakýkoliv vyšší příjem z curlingu než žádný by pomohl. Jak to tedy máte v současnosti? Vyděláváte si podle výsledků na turnajích, podle prize money?

Čistý příjem z curlingu teď v zásadě nemáme, ale aspoň jsme ve stádiu, že do toho nedáváme vlastní peníze. Jsme schopni si výlety po světě a náklady s tím spojené těmi výhrami vyrovnat, jsme zhruba na nule. Pokud určité prize money na turnajích nevyhrajeme, upravujeme plán sezony, někam třeba nejedeme.

Vy jste právník, jak se vám daří kombinovat práci s curlingem?

Dělám v advokacii, takže si neberu klienty nebo zakázky, které bych nezvládl. Samozřejmě je to limitující, ale jsem schopný si režim upravit. Není to tak, že by se s tím nedalo hnout.

Sedmé místo z MS vám zajistilo postup na olympiádu, kam se podíváte jako první mužský tým curlerů z Česka v historii. Užíváte si po návratu ze šampionátu větší zájem?

Ano, je to příjemné. Zájem je mnohem větší než obvykle, když se vrátíme z podobné akce. Měli jsme pěkné uvítání na letišti, to nás upřímně dojalo. Do toho samozřejmě nějaký zájem médií, dali jsme pár rozhovorů. Ale nemyslím si, že jsme nějaké hvězdy.

S blížící se olympiádou se to bude zřejmě stupňovat.

Jasně, zrovna curling je sport, který se dostane do povědomí diváků a médií v období olympiády, je vidět a slyšet, ale postupně to utichne. Já doufám, že dokážeme, aby zájem o curling vydržel trochu déle. Snad se dokážeme prodat a fanoušci si nás oblíbí.

Prvními českými curlery na olympiádě byli v Pekingu 2022 manželé Tomáš a Zuzana Paulovi, startující ve smíšených týmech. Jakou službu pro český curling tím odvedli?

Bylo to obrovské zviditelnění. Tomáš se Zuzkou nejenže postoupili na olympiádu, ale předvedli tam pěkné výkony, uhráli dobrý výsledek (šesté místo - pozn. red.). Navíc působili velmi sympaticky při zápasech i na různých rozhovorech.

Povědomí lidí o curlingu se určitě zvýšilo, na druhou stranu už je to více než tři roky a zájem postupně utichal, upadal. Doufám, že my dokážeme olympijskou účast prodat ještě víc.

Přibylo od té doby v Česku hráčů curlingu?

Lidé si to přišli vyzkoušet, to ano, bylo to populární třeba i jako různé teambuildingové akce pro firmy a podobně. Přesná čísla neznám, ale dramaticky počet hráčů nestoupl. Odvíjí se to především od toho, jak se v Česku otevírají haly.

Podle webových stránek svazu je v Česku přibližně 600 registrovaných hráčů a curling se hraje v pěti halách.

Ano, máme tři specializované haly - v Praze jsou to Roztyly a Zbraslav, třetí je v Brně. Čtvrtá jen na curling se otevře v Ostravě. A pak se curling hraje v Jičíně a Trutnově, kde se na zimácích střídá s hokejem.

Podmínky jsou pořád skromné, tak co pro vás v tomto světle znamená, že jste sedmí nejlepší na světě? Vedle toho, že toto umístění přineslo olympijskou jistotu.

Sedmí na světě, to zní velmi dobře, ale dlouhodobě pokukujeme po play off, které na MS hraje nejlepší šestka. Curling se točí kolem olympiády, ta byla primárním cílem, ale aby se dalo hovořit o opravdu velkém úspěchu, chtěli bychom výše.

O zmíněnou šestku jste hráli až do posledního kamene. Mrzí, že unikla, o to víc, když to bylo tak těsné?

Právě proto to nemůžu hodnotit extrémně pozitivně. Byly zápasy, které jsme mohli vyhrát. Opačně jsme samozřejmě taky některé vyhráli těsně, ale letos jsme konečně neměli pocit, že absolutní špička je daleko. Že by nás nejsilnější týmy zásadním způsobem porážely. To je na tom nejlepší.

Měli jsme těžký závěr proti Švédsku a Švýcarsku a oba zápasy byly těsné do posledního kamene. Sahali jsme po play off.

Světovými šampiony se nakonec stali Skotové a vy máte jejich skalp, porazili jste je dokonce 8:2. Jak cenné to zpětně je?

Extrémně cenné! Říkám dlouhodobě, že jsou nejlepší, hraje se s nimi opravdu nepříjemně. Teď se stali mistry světa, i v rankingu jsou to světové jedničky. My jsme je na takové úrovni, když beru MS nebo mistrovství Evropy, porazili poprvé a upřímně mě těší i to, že jsme je docela přejeli.

Můžete potrápit každého, je to skvělý signál směrem k olympiádě?

Určitě, protože tam žádný slabý tým nebude. (úsměv) Je dobře, že do toho půjdeme s tím, že se můžeme ve všech zápasech pokusit vyhrát. Můžeme tam uspět.

V Kanadě byl s vámi poprvé přímo v dějišti turnaje sportovní psycholog. Mělo to pro vás na místě velký význam?

Jeho přínos byl obrovský. Není to první sportovní psycholog, se kterým pracujeme, na téhle úrovni to dělají všechny týmy, ale že byl poprvé přímo na místě, to pomohlo strašně moc. Ten turnaj je dlouhý a mentálně strašně únavný. Odpočinout si mezi zápasy a nepropadat chmurným myšlenkám je velmi těžké.

Naše postavení směrem ke kvalifikaci na olympiádu bylo pořád na houpačce, takže o to těžší bylo udržet se v okamžiku, soustředit se jen na další zápas. V tom nám psycholog strašně pomohl.

Můžete více rozvést, jak spolupráce s ním funguje?

Máme s ním jednak týmová sezení, kde rozebíráme zápas. Vytváří nám prostředí, kde všichni mohou říct všechno. Když je někdo na někoho naštvaný, v zápase třeba vznikly nepříjemné situace… Dokážeme si otevřeně o všem promluvit, všechno si vysvětlit a hodit to za hlavu.

Obrovská věc, se kterou nám pomáhá, je, že si neneseme křivdy dál. Pracujeme s ním také na individuální bázi, probíráme různé věci. Děláme aktivační cvičení, abychom se nabudili na zápas, což bývá náročné.

Zápasy jsou dlouhé a často o výsledku rozhodují poslední kameny.. Zvenku to vypadá jako obrovský nápor na psychiku.

Je to tak, navíc občas hrajeme "back-to-back". Jeden tříhodinový zápas skončí a za chvilku začíná další. Člověk je napumpovaný energií, pak to najednou spadne a musíte se nabudit znovu. Nemůžete tam jít unavený, protože vám utečou první dva endy a zápas může být pryč.

V médiích v průběhu šampionátu rezonovala jedna kuriozita, a sice nečestná hra Číňanů. Jeden z nich koštětem upravil směr kamene, curlingovým slangem řečeno ho "zapálil". Ale nepřiznal se a Čína i díky tomu postoupila ze čtvrtfinále s Nory. Jak jste reagoval?

Dokonce se to Číně stalo dvakrát. V základní části proti Německu, to jsem neviděl, ale Němci ztratili obrovské vedení 7:2 a prohráli. Rozhodilo je to, byli hodně naštvaní.

S Nory jsem nejdříve myslel, že to ten kluk "zapálil" omylem, nebyl si jistý, ale čím více jsem to sledoval, tím více jsem si říkal, že není možné, aby to nebyl úmysl. Ten nepřirozený pohyb koštěte… Musel o tom vědět. Když se něco takového stane, základní pravidlo je hned to nahlásit. Byl jsem překvapený a zklamalo mě to. Do curlingu to nepatří.

Curling si drží pověst sportu gentlemanů, rozhodčí tam často vlastně nejsou potřeba. Otřáslo tohle komunitou? V semifinále pak prý všechny výpravy fandily proti Číně.

Pro všechny to byla rána. Číňané se objevili trochu z ničeho, nebyli v posledních letech moc vidět, neobjížděli turnaje a jen trénovali doma. Kdežto my ostatní se extrémně dobře známe. V semifinále by asi většina tak jako tak fandila Švýcarsku, ale tohle na místě opravdu rezonovalo. Všichni si o tom povídali a pak to Číňanům nepřáli.

Naštěstí pro vás semifinále se Švýcary nezvládli, v kvalifikačním žebříčku pro olympiádu jste se díky tomu udrželi právě před Čínou. Jinak by to bylo extrémně smutné, viďte?

Kdyby na olympiádu postoupili místo nás Číňané s takovým škraloupem, bylo by to hodně hořké. Když to není v našich rukách, snažíme se to brát tak, že s tím nic nenaděláme. Ale tady bychom byli hořcí.