Po týdnech, kdy jsme oslavovali senzační titul Jakuba Menšíka na turnaji v Miami, přišel týden zklamání hlavně kvůli nepostupu českých holek do finále Billie Jean King Cupu.  

Měl jsem tu možnost nakouknout pod pokličku. V úterý v poledne mi volal Tomáš Krupa s tím, jestli bych si nemohl na hoďku a půl večer zahrát s Lindou Noskovou, protože se potřebují připravit na čtvrteční zápas proti Beatriz Haddadové Maiaové a já stejně jako Brazilka hraju levou rukou.

V Ostravě bydlím, měl jsem to deset minut od baráku, tak jsem řekl, že jo. Nejdřív jsem na ni poslal asi 60 servisů, pak i returnoval, hráli jsme nějaké body do kříže, prostě tak, aby si zvykla na leváka. 

Tak jsem ji pak bedlivě sledoval a ze čtvrtka byl nadšený. A to z obou českých holek. Maruška Bouzková hrála solidně, poctivě, bez chyb a to na Brazilku z konce druhé stovky bohatě stačilo. A Linda zase po Americe, kde jí to herně nevyšlo, hrála super. Výborně servírovala i returnovala. 

Jenže přišla sobota, přímý boj o postup se Španělskem. Hra Marušky už na Cristinu Bucsaovou byla málo, hodně chybovala, a Lindě zápas vyloženě nevyšel.

Nosková má ale potenciál v budoucnu táhnout národní tým. Je jí 20 let a už si prožila takových věcí, které ji určitě posílily. Má dobrou hlavu na velké zápasy, což už několikrát prokázala třeba proti Ize Šwiatekové. Porazila ji na centrkurtu v Austrálii.

Jen potřebuje trochu stabilizovat výkony a dospět. Má dva asi nejzkušenější české trenéry Davida Kotyzu a Tomáše Krupu, stačí, když jim bude naslouchat. 

Holky tak jdou v Billie Jean King Cupu do baráže, je to zklamání, ale líp to asi kapitán momentálně poskládat nemohl. Spoustě českých holek se nashromáždila zranění a v reprezentační pauze je šance dát tělo dohromady. 

Hodně se řeší, jak je teď kalendář turnajů napráskaný. Na stole jsou žaloby ze strany hráčské asociace, ale popravdě nevěřím, že se něco změní.

Holky pořád budou nucené hrát velké turnaje, protože jde o hodně bodů, a když si dají pauzu, ostatní je předeženou a budou to složitě dohánět.  

Český ženský tenis na to tak trochu doplácí, protože i taková Karolína Muchová asi teď raději pečlivě volí kalendář, léčí tělo, aby nesklouzla k nějaké delší pauze. A dá se to pochopit, protože zrovna ona je ke zraněním náchylnější.

Fruhvirtová? Stačil jeden telefonát navíc

Celé to ještě trochu pokazila kauza Lindy Fruhvirtové, která se nejprve omluvila z osobních důvodů a pak ve stejný termín hrála kvalifikaci turnaje v Rouenu.

I mně to přišlo hodně zvláštní, že se omluví z reprezentace na domácí půdě a pak stejně nastoupí někde ve Francii.

Četl jsem už vyjádření obou stran, kapitána i Lindy, která tvrdila, že o možnosti, že bude hrát v Rouenu, reprezentační tým věděl, navíc prý do poslední chvíle řešila zraněné zápěstí.

Rodinné důvody respektuju, o tom není debat. Ale asi by nikomu nic neudělalo, kdyby před cestou do Francie Linda kapitána informovala, že ruka se dala dohromady, naskytla se šance hrát kvaldu, tak že tedy jede, aby o tom věděl a nedělalo se takové haló, jaké bylo.   

Nemoci Macháče jsou už zvláštní

Kluci Jiří Lehečka a Tomáš Macháč hráli v Monte Carlu. Oba vypadli ve druhém kole. Ani u jednoho to nebyl vyloženě průšvih.

Lehy nejprve porazil Kordu, což není žádný antukář. Jenže pak měl Musettiho, který se nakonec dostal do finále. Mluvil jsem s jedním z Lehyho trenérů Theodorem Devotym a ten říkal, že první set hrál Jirka snad nejlépe, co u něj kdy viděl. Ale pak začal kupit chyby. 

Co si budeme povídat, pro Jirku je antuka asi nejhorší povrch. Těžko bude hrát nějakou "pinkanou" od základní čáry. Prostě to střílí a je to buď winner, nebo nevynucená chyba. To je jeho hra. A obzvlášť s Musettim, který tam bude běhat ze strany na stranu donekonečna, to jinak nejde.

Machy porazil Báeze, který týden předtím hrál finále v Bukurešti, takže výborný skalp. De Minaur je brutálně solidní hráč, dal dvakrát 6:0 Dimitrovovi, hladce porazil i Medveděva. Takže nic hrozného prohrát s takovým hráčem.

Horší je, že se Tomáš pak opět odhlásil z Barcelony. Je často nemocný, do toho mívá v zápasech křeče. Před začátkem sezony bral antibiotika, v Americe byl znovu nějaký nastydlý. Tělo je oslabené a vy pořád cestujete z místa na místo, je snadné něco chytit. Na můj vkus už je to ale zvláštní, je toho moc.

Talent pod taktovkou mladého trenéra

Pojďme ale na něco pozitivního. První stovce žebříčku se blíží další český mladík Dalibor Svrčina.

Ve 22 letech zažívá průlomovou sezonu. Vyhrál challenger v Barlettě, minulý týden v Monze byl v semifinále. Aktuálně je 128. na světě, na top 100 mu schází nějakých 130 bodů. To se zdá jako málo, jsou to však třeba dva vyhrané challengery, takže žádná maličkost. 

Ale potenciál na to má. Z Ostravy ho znám. Zkraje loňského roku si zlomil prst na ruce a tři měsíce nehrál, pak se do toho složitě dostával. Ovšem na konci roku se mu zadařilo na menších turnajích ITF v Indii, rozehrál se a od letoška už je zdravý a sbírá výsledky.

O víkendu jsem si volal s jeho trenérem, kterým je Marek Jaloviec. Bývalý tenista, se kterým jsme hráli v Prostějově. A říkal, že v poslední době hodně zapracovali na servisu. Ne na síle, spíš na procentuální úspěšnosti a umístění. 

To byla u Dalíka vždycky slabina. Je to extrémně šikovný hráč, soupeře si umí vodit po kurtu ve stylu "pojď sem, kam jdeš". Takový hračička, ale tím, že je menšího vzrůstu, takový subtilnější, nikdy nebylo podání jeho hlavní zbraní. A hodně zvedl i forhend.

Je to i skvělý a chytrý kluk z dobré rodiny. Tatínek i maminka jsou lékaři, kteří ho odjakživa plně podporovali, ale rozhodně nikam netlačili. Hlavně maminka je taková jeho zapálená fanynka, často s ním jezdí na turnaje.

Myslím, že mu hodně pomáhá i to, že se Víťa Kopřiva, se kterým hodně trénoval, už do stovky dostal, tlačí se navzájem. 

A určitě bych vyzdvihl práci trenéra. Marek je třicátník, mladý, cílevědomý kouč. Je to velká výhoda, když máte trenéra, se kterým můžete v tréninku v pohodě hrát. Nemusíte ani hledat někoho na sparing, protože trenér vám ve výměnách v pohodě stačí. Těším se, co společně ještě dokážou.

Kuba Menšík se po výhře v Miami vrací na scénu. Na úvod má v Mnichově solidní los domácího Yannicka Hanfmanna, což není kdovíjaký antukář, spíš takový střelec, dobře servíruje. Na rozehrání super los.

Jirka Lehečka to má horší. Ital Luciano Darderi má za sebou finále challengeru v Neapoli a vyhraný podnik ATP v Marrákeši. Takže na antuce rozhodně rozehraný a zrádný soupeř, i když je Jirka žebříčkově vlastně favorit.   

V Mnichově je ale vyšší nadmořská výška, docela to tam letí, to by mohlo klukům sedět.