Naprosto nechápu, co provedl slávistický Tomáš Chorý v konci utkání na Slovácku. Hráč jeho kvalit a zkušeností, reprezentant, by takovou situaci měl ustát.

Není to žádný otloukánek, který by dostával jen naloženo, sám umí rozdat. Ránu musí umět i přijmout. Jeho zkrat je naprosto nepochopitelný a neomluvitelný. Jestli ho brankář Milan Heča srazil k zemi a bolestivě trefil, je to možné. Ale neměl tak reagovat. 

Tomáše teď nečekají úplně příjemné chvíle. Svými góly a výkony v minulé sezoně si na svou stranu přiklonil téměř všechny slávistické fanoušky, přičemž mnozí po jeho příchodu z Plzně ho moc nemuseli, i nenáviděli. Znovu je nyní rozdělil na dva tábory.

Navíc trest může být dosti přísný, díval jsem se, podle disciplinárního řádu může dostat až dva měsíce. Nebude to pro něj jednoduché.  

Svým zkratem mohl připravit mužstvo o důležité dva body. Neumím si ani domyslet, co by nastalo, kdyby to udělal třeba v posledním kole a Slavii by k mistrovskému titulu remíza nestačila. Měl obrovské štěstí, že Jindřich Staněk penaltu chytil, přece jen se situace pro něj trochu vylepšila. Ale dát pěstí někomu do choulostivých míst je neomluvitelné. Hraješ ve Slavii, je na tebe vyvíjen obrovský tlak, musíš se umět ovládat. 

Slovácký kapitán Vlastimil Daníček všechny předchozí penalty proměnil, celkem dvacet, získal si přezdívku 'pan neomylný'. Ale když jsem viděl, jak se na ni rozbíhal, říkal jsem si, že to nedopadne dobře. 

Pomalý rozběh, čekal dlouho na pohyb brankáře, Staněk to ustál. Zaváhání asi muselo někdy přijít, pro Slovácko ovšem ve velmi nevhodný moment, mohlo získat bod s obhájcem titulu. Říká se, že se penalta nedá chytit, jen blbě kopnout, což je nejspíš pravda. Já v lize kopal čtyři, proměnil jen dvě, takže Vlasta Daníček je o moc lepší… Ale tentokrát zklamal.  

Trenér Jindřich Trpišovský si tak připsal 227. ligovou výhru, což je rekord v celé stoleté historii nejvyšší soutěže, překonal legendárního Jaroslava Vejvodu. To je neuvěřitelné číslo! Hovoří samo za všechno.

Má kritiky, na jeho působení ve Slavii se najdou i kaňky - připomenu, že před posledním dominantním trumfem neměla tři roky titul, ale pod jeho vedením dělá dlouhé šňůry a prosazuje se i v Evropě. Realizák drží pohromadě delší dobu, nemá obdoby, co dokázali.  

Nejen trenér Trpišovský, ale i karvinský Martin Hyský si stěžovali, že se moc nehrálo, soupeř hru kouskoval, jak jen mohl. Zastavím se nejdříve u Zlína. Rozumím mu, že si jako nováček nastavil nějaký styl, nepřipustil nějaké dostihy, mohlo by se mu snadno stát, že po třech kolech bude bez bodu. Trenér Bronislav Červenka ostatně prohlásil, že s body přijde i hra. Nechtějí jen sázet na defenzívu a zůstat u tohoto způsobu. 

Hodně mne překvapilo, že první poločas utkání Slovácko-Slavia se hrál jen 23 minut z celkem 48. To je hodně nízké číslo, zarážející. K tomu suchý a vysoký trávník. Kdyby byl nakropený, hra by byla rychlejší, což by Slavii vyhovovalo. Takhle bušila do zaparkovaného autobusu. Navíc domácí pořád zdržovali, brankář Heča chodil pomalu pro balony, pak dlouho otálel s rozehráním. 

Nevím, co se dá proti tomu dělat, pravidla to umožňují. Rozhodčí by snad mohl dřív zdržování trestat, napomínat žlutou kartou co nejdříve, aby to hráči nedělali. Ale je to složité.  

Ze Sparty jde jiná energie

Sparta vyhrála v Pardubicích, je opět nahoře. Uběhla ovšem pouze tři kola, až další ukážou, jestli se skutečně zvedá. Je ovšem vidět jiná energie než v konci uplynulé sezony, je tam dravost, je tam fotbalovost. Zvedají se i jednotlivci. 

Hodně až zatracovaný kosovský útočník Albion Rrahmani vstřelil ve třech posledních zápasech gól, v zakončení je fantastický. Potřebuje především důvěru, ucítil nový impuls, roli střelce nyní plní. V Pardubicích se trefil náramně, první dotyk, nekompromisní střela. Ve vápně to umí, má utaženou střelou, pověst kanonýra může prokázat. Uvidí se. 

Ač všichni vědí, jak Lukáš Haraslín zakončí, přesto mu to pořád vychází. Leckdo se podiví, ale tuhle dovednost má na tuty. Gólmani sice tuší, kam to poletí, ale žádný si netroufne jít tam dopředu, navíc umí střílet i k bližší tyči. V Pardubicích to měl ulehčené, že ho protihráč nedostoupil, odcouval do vápna, nechal mu prostor a to je smrtící.  

Ostrava zatím nevyhrála, začátek má kostrbatý, asi se víc soustředila na Evropskou ligu. Sice cestování do Varšavy vlakem nebylo tak zatěžující, mluvit o únavě na začátku sezony není asi namístě, nicméně se asi projevilo. 

Jako útočník musím pochválit góly, které na Julisce padly. Domácí převedli nádhernou chytrou akci se zakončením z bezprostřední blízkosti, Tomáš Rigo při vyrovnání parádně trefil horní roh branky. Takové góly chceme jako fanoušci vidět, ligu vysloveně zdobí.  

A našly se i v dalších zápasech. Dvakrát se prosadil teplický Michal Bílek, úžasný byl jablonecký Jan Chramosta, k tomu góly v Olomouci na domácí straně Muhamed Tijani a Jáchym Šíp, liberecký Afolabi Soliu skóroval krátce po tom, co přišel jako náhradník na hřiště.