Většina fotbalových fanoušků měla před posledním kolem nadstavby jasno: Liberec už si nenechá v domácím utkání s Karvinou 6. příčku vzít.

Janotka však byl jiného mínění. "Zajíci se počítají až po honu," opakoval v olomoucké kabině před zápasem s Českými Budějovicemi.

Lidové moudro platilo i tentokrát. Zatímco jeho svěřenci očekávaně zametli s beznadějně posledními Jihočechy, Severočeši zkoušku odolnosti nezvládli, u Nisy prohráli 2:3.

A protože i Hradec Králové zkolaboval na trávníku Teplic, smál se třetí vzadu.

"Je to odměna pro všechny," culil se Janotka. "Budeme tady mít dva silné týmy, věřím, že to v létě zase přitáhne plný stadion. Pro mladé hráče to bude zase načerpání nových zkušeností. Uděláme všechno pro to, aby diváci odešli ze stadionu s vítězným pocitem, nebo aspoň s pocitem, že jsme tam nechali všechno. A třeba zamícháme kartami v boji o druhé, třetí nebo čtvrté místo," slíbil.

Jeho trenérská kariéra má podobné rysy jako ta Pepa Guardioly. Trenérský mág byl po úspěšném roce u barcelonského béčka překvapivě povýšen do áčka, a i když se hodně členů rodiny katalánského obra bálo, že benjamínek bez zkušeností s koučováním na top úrovni pohoří, stal se opak podtržený ziskem čtrnácti velkých pohárů.

Janotkův soubor sice ještě trofeje nemá, ovšem k olomouckému seniorskému A - týmu poskočil také po jedné sezoně rezervy. O posun si řekl stříbrnou příčkou ve druhé lize doprovozenou dravým útočným fotbalem. A tak dostal šanci se předvést na nejvyšším tuzemském levelu.

"Pro Sigmu byla vždy důležitá práce s vlastními mladými hráči, stejně tak zde vyrůstali kvalitní trenéři a Tomáš ukazuje, že může být dalším v řadě," vysvětlil Ladislav Minář, sportovní manažer Sigmy. "Může významně pomoct se začleňováním mladých hráčů, které vedl poslední rok v béčku," doplnil.

Měl recht.

Janotka okamžitě prokázal kuráž. Hned na úvod poslal do béčka třicetileté matadory Beneše, Pospíšila, Macíka a nahradil je mladou krví z vlastní olomoucké líhně.

Nebyl to jednoduchý tah, protože do českého fotbalu ještě nedorazil z ciziny nezadržitelný trend snižování věkových průměrů i těch nejlepších týmů, ale prvoligový trenérský elév věděl své.

"Potřebujeme dynamiku," objasnil.

V prvním kole se objevilo na trávníku Českých Budějovic 10 hráčů, kteří absolvovali výuku v akademii Sigmy. Janotkovi je nikdo nemusel představovat. Před působením u zálohy klubu vedl její dorostenecké celky.

S trenéřinou však začal prvně koketovat v jihočeské metropoli, kam byl poslán na hostování na sklonku hráčské dráhy. Tu vyšperkoval 166 ligovými starty za Sigmu a vítězstvím v domácím poháru.

"V Dynamu jsem si začal psát tréninky. Bylo to za trenéra Františka Cipra, jehož asistenty byli David Horejš a Jiří Lerch. Jejich tréninkový proces se mi líbil. Tehdy jsem si řekl, že až skončím s hráčskou kariérou, nemuselo by být špatné dát se na trenérství."

Kdyby to nevyšlo, nemusel se hroutit. Život profesionálního fotbalisty totiž dokázal skloubit s rolí vysokoškolského studenta.

"Vystudoval jsem učitelství pro druhý stupeň základní školy na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, obor občanská výchova, zeměpis. Dělal jsem normální denní prezenční studium. Tehdy jsem pendloval mezi Brnem a Olomoucí," prozradil.

Proč zrovna učitelství?

"Chodil jsem na všeobecné gymnázium v Brně, a že půjdu na vejšku, byla jasná volba, protože od toho gympl je, aby vás na ni připravil. A protože občanka a zeměpis mě na střední škole bavily, zvolil jsem si tyhle předměty. Druhý motiv byl, abych se vyhnul vojně. Byl jsem poslední ročník, pro který ještě platila povinná branná povinnost," práskl na sebe.

Impulz od Cipra

Jenže láska k fotbalu byla silnější i po odchodu do sportovní penze. Janotka ještě jezdil na stará kolena hrát pátou ligu do Rakouska, ale souběžně kývl na nabídku na místo u asistenta olomoucké šestnáctky, kterou měl pod palcem Jiří Saňák, současná pravá ruka Martina Svědíka ve Zbrojovce Brno.

"Plus jsem trénoval starší žáky v okresním přeboru v Nivotíně," upřesnil.

Nejedná se o trenérskou rychlokvašku, která by zula kopačky a ihned přesedla do úlohy kouče dospělých profíků. Kdepak, Janotka šplhal vzhůru poctivě po schodech pěkně odzdola.

Jako pedagog měl o učební látce, kterou se snaží nacpat do hráčů, jasno. Dejme mu slovo, aby popsal sám, co je v jeho osnovách: "Chceme, aby nás zdobil pohyb a aktivita v defenzivě i v ofenzivě. Z hlediska defenzivy to znamená být v neustálém tlaku na protihráče s míčem, bez ohledu na to, jestli je to ve vysokém postavení, anebo v nižším bloku. Je to o zkrátka o správném nucení soupeře k chybám a v rámci dohrání využít přímočarost k zakončení. Směrem do ofenzivy se snažíme, aby docházelo k prosazení se nejen skrze individuální kvalitu hráčů, ale také zásluhou různých automatismů a šablon v rámci součinností, třeba beka se střeďákem, popřípadě s útočníkem. Řešíme to i s ohledem, v jakém pásmu jsme."

V nátlakovém fotbalu navazuje na poselství trenérského velikána z Hané Karla Brücknera. Ten týmovým presinkem kdysi prohnal slavný Real Madrid tak, že se světovým superhvězdám protáčely panenky.

Janotka stejně jako Brückner nesnáší balast v podobě zbytečných přihrávek do stran či dozadu a je také zažraný do trénování.

"Moc mě baví práce s lidmi a proces rozvoje hráčů, ať už z hlediska individuálního, nebo týmového. A samozřejmě mě baví přenos zkušeností, které jsem načerpal jako hráč od různých trenérů, anebo informací, které jsem si nasbíral sám. Taky mě baví koučink i příprava tréninků. A pak mě baví sledovat přenos věcí z tréninku do zápasů," sype ze sebe fotbalový fanatik, kterému příprava na trénink klidně zabere i čtyři hodiny.

Musíš znát skóre!

Co naopak nemá rád?

"Jsem trenér, který nechce být nebezpečný vlastní brance. Takže důraz na rozehrávku do mrtva já nezastávám," odpoví rázně. "Chceme, aby výstavba byla konstruktivní, ale současně nám záleží na bezpečnosti. Chceme, aby nabídka hráčů a náběhová činnost byla pestrá. Aby bylo možné přihrát při rozehrávce po zemi, anebo když to nejde, tak vzduchem. Pak je to samozřejmě o kvalitě, kterou tým potřebuje mít."

O tom, že v olomoucké šatně má vnímavé studenty, svědčí nejen zisk lístku do skupiny o titul, nýbrž také skalpy obou pražských "S" nebo Viktorie Plzeň. Odvaha jeho partě rozhodně nechybí. Jak ji buduje?

"Snažíme se hráče podporovat v momentě, kdy se jim něco povede, a nezabít je v momentě, kdy se jim něco nepovede. Kárám hráče za laxnost, nedisciplinovanost a nekoncentraci, ale když vidím, že je tam dobrý záměr, třeba pokus o obejití jeden na jednoho, tak to podporuju," vypočítává.

Nezapomíná ani na podněcování soutěživosti.

"Proto třeba jednoznačně chceme, aby hráči, když hrají jakoukoli hru, věděli, kolik to je. Často se vám totiž stane, že to někdo ani neví, jako by mu to bylo jedno. Takže kluci musí vědět skóre malých i velkých her. Abychom ty, co nemají tohle v sobě zakořeněné, k tomu postrčili. Když v nich vybudujete návyk vyhrát jakoukoli soutěž, může se to pak přenést i do utkání."

Jak se plody téhle snahy projeví v nadstavbě, si můžete průběžně kontrolovat sami. Nebo ve finále poháru, kam se tento týden probojoval také.