To, co na Ukrajině začalo v únoru 2022 jako "speciální vojenská operace", se změnilo v plnohodnotný ideologický boj. Putin nyní ospravedlňuje ruské ztráty tvrzením, že brání budoucnost Ruska nikoli před Ukrajinou, ale před Západem, vysvětluje The Economist. A Rusové s ním souhlasí.

V roce 2021 si 60 procent Rusů přálo, aby se vláda zaměřila na životní úroveň. Dnes si to přeje jen 41 procent z nich.  A většina - přesněji 55 procent -  upřednostňuje, aby bylo Rusko "respektováno jako světová velmoc". Některé věci se zřejmě nemění - už francouzský šlechtic Astolphe de Custin psal ve svých Dopisech z Ruska v roce 1839 o tom, jak psychologicky důležité pro stabilitu carského režimu bylo, aby se i prostý ruský nevolník s mizerným osudem cítil jako syn mocné země, které se všichni ostatní bojí.

Znamená to tedy, že se máme bát útoku ze strany Moskvy? Rusko se asi nechystá napadnout další části Evropy, uznává The Economist. Bude se však  snažit získat vliv mixem kybernetických útoků, vlivových operací, atentátů a sabotáží. Pokud Putin vycítí slabost, mohl by se pokusit rozdělit Severoatlantickou alianci (NATO) tím, že se zmocní malého kousku území a bude zkoušet reakci spojenců, varuje týdeník. To je staré dilema, známé už ze studené války: Budou Američané riskovat jadernou válku kvůli východnímu Berlínu? Dnešní analogie na to je: Budou Američané riskovat jadernou válku kvůli Narvě - estonskému městu přímo na ruské hranici, kde 87 procent zdejších obyvatel tvoří Rusové?

Pro Putina může být lákavé to zkusit, píše The Economist. Připraven by mohl být za dva až pět let. Navzdory drastickým ztrátám ruská armáda není zdaleka vyčerpaná. Námořnictvo a letectvo zůstávají z velké části nedotčeny a vrchní velitel NATO varuje, že Moskva doplňuje vojáky, zbraně a munici bezprecedentním tempem.

Tady jsme se stali obětí vlastních představ a toho, co jsme si vysnili. Záběry nekonečného ruského konvoje před Kyjevem, zajatých ruských vojáků i dávno vyřazených tanků na frontě, vytvořili v mnoha lidech dojem, že Rusko mele z posledního. Jenže tak jednoduché to není a i přes obrovské ztráty má zkrátka Rusko stále z čeho čerpat. A ruská schopnost mobilizace průmyslu pro válečné účely rozhodně předčí tu evropskou. Ano, Rusko jede na doraz. Ale to jelo Německo v letech Hitlerova zbrojení před druhou světovou válkou také. A stačilo to k vyzbrojení armády, která dobyla celou Evropu. To, že zbrojení jelo na dluh a Německo stálo už v roce 1939 před reálnou hrozbou bankrotu, byla pro okupované národy Evropy slabou náplastí…

Jaká je nejlepší obrana? Podle The Economist začíná obrana Evropy na Ukrajině. Čím více problémů bude mít Rusko na ukrajinském bojišti, tím menší šance je, že napadne Evropu. Podpora Ukrajiny je z pohledu Západu nejlevnější formou odstrašení Ruska. Ukrajinská ekonomika má schopnost vyrobit dvakrát více zbraní než dosud - pokud by Kyjev měl víc peněz.

Avšak i sama Evropa musí zbrojit. Oproti letům 2022 2023 zbrojí o pětinu více. Ale nestačí to a další zvyšování je politicky těžko průchodné a naráží na byrokratické překážkami. Například Velká Británie - spolu s Francií jediná evropská země s opravdu plnohodnotnou armádou - musí za možnost zúčastnit se evropského zbrojního schématu zaplatit povolením rybolovu pro Evropskou unii ve svých vodách.